Přestože je poskytování právních služeb za úplatu ze zákona o advokacii vyhrazeno pouze advokátům, Ministerstvo spravedlnosti přichází s jeho prolomením. V novele insolvenčního zákona totiž zavádí akreditované právní poradenství v řízeních o oddlužení. Ministerstvo se tak snaží reagovat na různé pochybné oddlužovací agentury, které poskytují klientům oddlužení často zavádějící právní rady.

Podle zásadní připomínky České advokátní komory navrhované ustanovení ale nerespektuje nálezy Ústavního soudu. Navrhované znění totiž nesplňuje ani jedno z kritérií opakovaně vytyčených Ústavním soudem pro zásah do práv dlužníka jako účastníka insolvenčního řízení, vysvětluje podstatu člen představenstva České advokátní komory Michal Žižlavský. Ale nejenom to. „Návrh jde i zcela opačným směrem, než o jakém jsme jednali na setkání napříč profesními komorami s premiérem Bohuslavem Sobotkou,“ doplňuje mluvčí ČAK Iva Chaloupková.

Proti jsou advokáti i soudy

Ústavní soud opakovaně rozhodl, že možnost změny právní úpravy, která mění nebo jinak upravuje práva dotčených osob, je třeba vždy podrobit testu proporcionality. To ale příslušné ustanovení nesplňuje. Sepsání návrhu na povolení oddlužení, i insolvenčního návrhu, na které navrhované ustanovení odkazuje, je totiž právní službou. To platí rovněž o zastoupení dlužníka jako účastníka v řízení před soudem. A poskytování právních služeb za úplatu je podle zákona vyhrazeno pouze advokátům. Shodný závěr ostatně přijala v připomínkovém řízení k insolvenčnímu zákonu nejen Česká advokátní komora, ale i soudy. „Právní služby mohou být poskytovány pouze za podmínek stanovených v zákoně o advokacii. A tak se i děje.
Kvalifikovaná právní služba, která je podle důvodové zprávy stěžejní, je tak pro žadatele o oddlužení zajištěná. Vzhledem k počtu advokátů je plně místně dostupná a s ohledem na výpočet odměny podle advokátního tarifu i finančně dostupná,“ vysvětluje Žižlavský. Jiný postup by byl v rozporu se zákonem. „A bylo by možné jej zřejmě postihovat jak dostupnými správními nebo i trestněprávními sankcemi.“  Nastala by podle něj úplně stejná situace, jako kdyby stát dovolil, aby určitou operaci vedle chirurgů mohla dělat akreditovaná neziskovka. Ministerský záměr je o to absurdnější, že samo v důvodové zprávě poukazuje na dřívější stanovisko ČAK, podle něhož je sepsání insolvenčního návrhu právní službou.

Mohlo by vás zajímat

„Původní myšlenka navrhovatele zabránit nekalým praktikám oddlužovacích agentur, které neodborně, nekvalitně, zištně a v souhrnu nezákonně, na dlužnících parazitují, se v návrhu samotném bohužel příliš neodrazila a je mu spíše ke škodě.“
(Michal Žižlavský, ČAK)

 

Česká advokátní komora rovněž zpochybňuje argumenty předkladatele, které jej vedly k navrženému postupu. Podle důvodové zprávy k protiprávnímu jednání ze strany oddlužovacích agentur dochází, a to i opakovaně a ve větším rozsahu. Důvodová zpráva však neobsahuje žádná data a žádné údaje, v kolika případech bylo takové nezákonné jednání zjištěno a rovněž postihnuto.
Pokud k nezákonnému jednání dochází, pak je třeba ho postihovat již dnes dostupnými prostředky trestního práva, argumentuje ČAK. Současný stav není podle ní důvodem pro změnu stávající platné a dostatečné právní úpravy. Svědčí to spíše o rezignaci dotčených veřejných orgánů na jejich kontrolní a dozorovou funkci, která je s každým právním předpisem imanentně spojena. „Původní myšlenka navrhovatele zabránit nekalým praktikám oddlužovacích agentur, které neodborně, nekvalitně, zištně a v souhrnu nezákonně, na dlužnících parazitují, se v návrhu samotném bohužel příliš neodrazila a je mu spíše ke škodě,“ míní Žižlavský.
Do kritiky akreditovaných osob se pustil i Krajský soud v Brně. „Jsme zemí s vysokým počtem osob ve svobodných právnických profesích – advokáti, notáři, insolvenční správci; není zřejmé, proč se vytváří další „kasta“ osob se zvláštním pověřením a pravomocí, když stávající počet osob s dokončeným právnickým vzděláním má vykonány odborné zkoušky (advokátní zkouška, zkouška insolvenčních správců, notářská zkouška, exekutorská zkouška), které zaručují odpovídající průpravu pro sepsání řádného návrhu na povolení oddlužení, který je navíc formulářovým návrhem,“ píše se v připomínkách soudu. Podle něj není ani jasné, proč nemůže akreditaci mít fyzická osoba, což je zcela nedůvodná nerovnost přístupu k získání akreditace.

Problém jménem vinklaření

Podle Chaloupkové se s takzvaným vinklařením, tedy pokoutním poskytováním právních služeb, Česká advokátní komora potýká dlouhodobě, a podobné návrhy k obcházení zákona přímo vybízejí. „Občan, který využívá služeb někoho jiného než oficiálního advokáta, se vystavuje trojímu riziku. Za prvé, že dotyčný není zrovna odborně zdatný, protože advokáti se musí na svou profesi minimálně tři roky vzdělávat a musí složit nejtěžší z justičních zkoušek – tu advokátní. Navíc jsou ze zákona pojištěni pro případ, že svou nedbalostí či liknavostí způsobí klientovi škodu a v neposlední řadě fungují pod kárnou sankcí České advokátní komory.“ Každý, kdo potřebuje právní pomoc, by si měl proto sakramentsky rozmyslet, od koho si ve své věci nechá poradit, dodává mluvčí.
Od jara 2013, kdy se Česká advokátní komora začala problematice neoprávněného podnikání v oblasti právních služeb intenzivně věnovat, zjistila více než 120 případů nedovoleného podnikání. V desítkách případů se podařilo zjistit opakované jednání, a proto Komora podala trestní oznámení. „Bohužel, drtivá většina z nich končí tím, že případ ani nedospěje k soudnímu projednání, protože, jak je nám sdělováno zejména policejními orgány, se nepodaří prověřit, že šlo o opakovanou činnost. My se domníváme, že tato věc se ale zjistit dá, že cesty existují a že jde spíše o to, že takové došetření je pracné,“ říká Chaloupková.

Ministerstvo podle ČAK obchází zákon

Předseda ČAK Martin Vychopeň podle mluvčí opakovaně projednával tuto problematiku s nejvyšším státním zástupcem s příslibem přenesení informací k nižším složkám státního zastupitelství, zatím ale bez valného výsledku. Vinkláři mohou být nejenom fyzické osoby, které zneužívají či nadužívají institut obecného zmocněnce, ale i obchodní společnosti či obecně prospěšné společnosti a spolky, které obecně nabízejí poskytování právních služeb. Týká se to i agentur, které pomáhají osobám v oddlužení. Návrh Ministerstva spravedlnosti totiž předpokládá, že akreditovaná osoba má mít charakter veřejně prospěšné společnosti.
„O problémech s vinklařením jsme opakovaně informovali premiéra vlády či jeho zástupce na setkáních s představiteli profesních komor. A dostali jsme příslib projednání této problematiky s resortními ministry,“ připomíná Chaloupková.  Výsledkem bohužel je, že se tento nezákonný fenomén nyní snaží Ministerstvo spravedlnosti legalizovat v novele insolvenčního zákona. Podle České advokátní komory se přitom nabízí poměrně jednoduché řešení, a to tzv. advokátní přímus, (tedy povinné zastoupení advokátem), který nezaloží žádné náklady státního rozpočtu, ani rizika odpovědnosti státu za vzniklou škodu. Ty by mohly hrozit z toho důvodu, že si Ministerstvo vymínilo nad akreditovanými osobami i nad oddlužovacím procesem výkon dozoru.

Dušan Šrámek