Návrh Ministerstva spravedlnosti, aby náklady, které má zaměstnavatel spojeny a administrativou exekucí svých zaměstnanců, vzbudil kritiku celé řady připomínkových míst. Zřejmě nejrazantněji se vůči návrhu vymezila ve svých připomínkách Exekutorská komora ČR.
Podle ní je totiž možné náhrady uplatňovat již dnes. Náklady, které spočítalo Ministerstvo spravedlnosti, jsou podle exekutorů navíc podhodnocené. „Důvodová zpráva předpokládá, že zaměstnavatel nemá nárok na náhradu nákladů spojených s exekučními srážkami ze mzdy. Zmíněný předpoklad však není pravdivý. I v exekučním řízení je aplikovatelné ustanovení § 128 občanského soudního řádu. Tudíž i zaměstnavatel má s ohledem na § 139 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu nárok na náhradu hotových výdajů,“ konstatuje Exekutorská komora ve svých připomínkách s tím, že plátci mzdy svého práva vznášet nároky na zaplacení účelně vynaložených nákladů nevyužívají.
Náhrada nákladů pouze soukromým subjektům
Navrhovaná právní úprava o které již Česká justice informovala navíc nijak nediferencuje mezi jednotlivými subjekty, které srážky ze mzdy provádějí. Nijak není akcentován vliv orgánů a organizací státu, které provádějí srážky ve velké míře, tedy zejména Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), úřady práce či stát v pozici zaměstnavatele. Zřejmě největším příjemcem paušálu za provádění exekučních srážek ze mzdy přitom bude právě stát – a to na úkor povinných, kterým stát chce odlehčovat jejich břemeno, tvrdí Komora, a dokládá to na příkladu ČSSZ. Paušální náhrady v lednu letošního roku by u 75 315 důchodců znamenaly měsíční příjem pro ČSSZ ve výši minimálně 18 828 750 Kč, pokud by každý důchod byl postižen jen jednou exekucí. Průměr na jednoho povinného činí ale více než čtyři exekuce, takže by šlo o částku téměř dvojnásobnou – a to na úkor dlužníků a věřitelů. „Cílem změny by proto měla být refundace nákladů pouze soukromým subjektům, nikoli státu či jiným veřejnoprávním subjektům.“
EK rovněž napadá výši paušální částky, která podle ní neodpovídá skutečným nákladům plátce mzdy, a nadto povede v mnoha případech k naprostému znemožnění provádění srážek ze mzdy, nepobírá-li povinný vyšší mzdu. V konečném důsledku se proto prodlouží exekuční řízení a sníží se vymahatelnost pohledávek – opět k tíži oprávněných i samotných povinných. Srážky ze mzdy se také v mnoha případech budou provádět pouze pro umoření pohledávky zaměstnavatele. „Při více než čtyřech milionech běžících exekucí, z nichž nejméně jedna čtvrtina je prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů, by měsíční zatížení povinných bylo v řádu stovek milionů Kč. Za současné situace kdy desetina osob je zatížena exekucemi, a průměr je čtyři exekuce na osobu, by u zaměstnavatele se sto zaměstnanci bylo nejméně deset osob postiženo exekucemi, a zaměstnavatel by získal jen za realizaci srážek, což je i bez programového vybavení úkon realizovatelný během deseti sekund na internetu, na úkor těchto osob nejméně 4 000,- Kč za měsíc,“ vypočítá EK výši paušálních nákladů.
„Není důvodné, aby bylo plátci mzdy přiřknuto 50 Kč měsíčně za usnesení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiného příjmu v režimu exekučního řádu za exekuční příkaz, vůči němuž neprovádí žádné aktivní úkony, pouze jej eviduje.“
(Exekutorská komora ČR)
V současné společenské realitě, kdy cca 450 000 povinných má více než tři exekuce proto nelze připustit, uvádějí dále exekutoři, aby každá další exekuce, pro niž se srážky neprovádějí (nachází se tzv. v pořadí) zvyšovala paušální částku opětovně každý měsíc o dalších padesát korun. Výše náhrady nákladů pro zaměstnavatele by pak povětšinou pokrývala plnou výši srážky, případně by ani nebylo možné uspokojit pohledávku zaměstnavatele v plném rozsahu. „Není důvodné, aby bylo plátci mzdy přiřknuto 50 Kč měsíčně za usnesení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiného příjmu v režimu exekučního řádu za exekuční příkaz, vůči němuž neprovádí žádné aktivní úkony, pouze jej eviduje.“
Komora rovněž upozorňuje na to, že nárok plátce mzdy se při aplikaci návrhu dostává na absolutně nejvýhodnější pozici mezi všemi pohledávkami, tedy i před pohledávkami na výživném, pohledávkami státu na daních, na sociálním a na zdravotním pojištění.
Oficiální náklady jsou podhodnocené
Exekutorské komoře se nelíbí se jí ani to, že zaměstnavatel si má bez nutnosti rozhodnutí příslušného orgánu, ať již soudu či soudního exekutora, sám ponechat jím vypočtenou výši náhrady nákladů.
Nezavádí se přitom žádný proces kontroly postupů plátce mzdy. Jako určité řešení se proto nabízí, aby zaměstnavatel svou pohledávku uplatňoval vůči soudu (soudnímu exekutorovi), který o ní vydá řádné rozhodnutí, jak je tomu ve standardním civilním řízení. Tímto způsobem bude zajištěna správnost výše nákladů plátce mzdy a budou naplněny kautely spravedlivého procesu, navrhuje EK ve svých připomínkách.
Přenesení nákladů plátců mzdy na povinné při zohlednění informací obsažených v důvodové zprávě, podle nichž je ročně vedeno okolo 160.000 exekucí a výkonů rozhodnutí srážkami ze mzdy, by znamenalo, že povinní budou muset vydat na zaplacení nákladů vzniklých jejich zaměstnavatelům cca 480.000.000 Kč každý rok. O tuto částku se také sníží uspokojení dluhů – o tolik tedy přijdou věřitelé i dlužníci.
„Novela se bude s vysokou pravděpodobností aplikovat i na již zahájené exekuce, jak je dnes dobrým zvykem, přičemž na oněch v návrhu zmiňovaných 480.000.000 miliónů si ročně přijde jen ČSSZ,“ říká Petr Polanský, člen prezídia Exekutorské komory. Jenže onen oficiální údaj je značně podhodnocený, tvrdí člen prezídia Exekutorské komory Petr Polanský. Při průměrných téměř pěti exekucích na jednu povinnou osobu (přes 4,2 mil exekucí a cca 950 tis povinných fyzických osob), které dnes jsou vedeny, je odměna zaměstnavatele 250,- + 4×50,- = 450,- Kč na jednoho povinného, to je ročně 5400 korun na povinného. „Při zhruba dvou milionech běžících či „spících“ exekucí vedených srážkami ze mzdy, což je jednoznačně majoritní způsob vedení exekuce, si zaměstnavatelé přijdou na slušné peníze. Vychází to na 450,- Kč na jednoho exekuovaného, a je-li tedy takto exekuovaných osob nejméně 400 tisíc, tak výnos pro zaměstnavatele bude skoro 200 milionů za měsíc, za rok by to pak činilo přes dvě miliardy ročně, o něž by tak přišli exekuční věřitelé,“ vypočítává Polanecký.
Důvodem rozdílu oproti oficiálním odhadům MS je to, že základnu netvoří „ročně vedené exekuce“ ale všechny běžící či „spící“ exekuce srážkami ze mzdy. „Novela se bude s vysokou pravděpodobností aplikovat i na již zahájené exekuce, jak je dnes dobrým zvykem, přičemž na oněch v návrhu zmiňovaných 480.000.000 miliónů si ročně přijde jen ČSSZ,“ uzavírá člen prezídia Exekutorské komory.
Dušan Šrámek
