I skoro týden od vynesení prvoinstančního verdiktu v kauze Nagyová a zpravodajci rezonuje právnickou komunitou spor o míru závadnosti postupu soudkyně Heleny Králové pro jí vedené řízení před soudem. V anketě České justice k tomu zazněly hlasy nezvykle odlišné: od názoru advokáta Tomáše Sokola, který nepotřebuje slyšet dvě tři věty stručného odůvodnění, „papír, nebo nic“, až po striktní stanovisko akademika Jiřího Jelínka, podle něhož soudkyně zavinila vážnou vadu řízení, která by kauzu mohla dovést až k Ústavnímu soudu. A pak byl názor tak příkrý, že mezi ostatními čněl. Advokát Zdeněk Koudelka neoznačil za nesprávný krok soudu náležitosti spojené s vynesením rozsudku, ale už samotný fakt, že soud řízení vůbec vede.
Podle Koudelky podalo obžalobu k pražskému obvodnímu soudu státní zastupitelství místně i věcně nepříslušné, a soud ji měl jako takovou odmítnout. „Tím, že soudy akceptují výsledky činnosti nepříslušných státních zastupitelství, podporují zneužívání moci vedením státního zastupitelství, které i v budoucnu bude manipulovat s příslušností státních zastupitelství a tedy i soudců pro přípravné řízení,“ uvedl k tomu Koudelka. A tyto myšlenky bývalý vysoký funkcionář státního zastupitelství dále rozvádí v rozhovoru pro Českou justici.
Advokát Tomáš Sokol si u Ústavního soudu stěžoval, že o Ondřeji Páleníkovi od začátku rozhodovalo nepříslušné státní zastupitelství a nepříslušný soud. Nicméně Ústavní soud stížnost zamítl. Mohl byste rozhodnutí Ústavního soudu komentovat?
Ústavní soud se chtěl vyhnout přezkumu nepříslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve věci ústavní stížnosti Ondreje Páleníka z kauzy Nagyové, proto jeho ústavní stížnost odmítl 21. 5. 2015. Uznal sice v odstavci 14 odůvodnění, že „součástí posouzení dodržení ústavních záruk zákonného soudce se v takové situaci nezbytně stává i posouzení zákonného, a nikoli libovolného určení příslušnosti dozorujícího státního zástupce“ a dále uvedl: „Ústavní soud přiznává v obecné rovině opodstatněnost stěžovatelovu názoru, že současná aplikace pravidel pro vedení společného trestního řízení, spolu s úpravou odvozující příslušnost soudu od příslušnosti státního zástupce, přináší zejména v situaci měnící se příslušnosti dozorujících státních zástupců určité riziko potlačení či obejití ústavní záruky zákonného soudce zneužitím výše uvedených pravomocí vyšetřujících orgánů. Proti takovému zneužití by Ústavní soud byl v odůvodněných případech a za splnění procesních podmínek povinen zasáhnout.“
Nicméně se vyhnul přezkumu nepříslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tím, že alibisticky uvedl, že nemůže věc přezkoumat, protože argument o nepříslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci i Okresního soudu v Ostravě rozhodujícího o vazbě měl být uplatněn již ve vazebním řízení. Protože nebyl tehdy uplatněn, nevyužil stěžovatel předchozí zákonné možnosti nápravy a tedy se tohoto argumentu nemůže v ústavní stížnosti dovolávat. Platí zde okřídlené: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“ Při známém aktivismu Ústavního soudu v jiných věcech, snaha vyhnout se věcnému rozhodnutí v této věci bije do očí.
Jak vážná vada je nepříslušnost státního zastupitelství v pokračujícím trestním řízení? Může na tomto v nějaké budoucí fázi celé trestní řízení „padnout“?
Podání obžaloby nepříslušným státním zastupitelstvím je vážná chyba, kterou již judikoval Nejvyšší soud. V roce 2010 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací, vrátil do přípravného řízení věc, protože obžalobu podalo nepříslušné Okresní státní zastupitelství v Přerově, přestože se trestný čin stal ve Vsetíně. Kupodivu proti tomuto zákonnému a zcela logickému důsledku podal tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil stížnost pro porušení zákona Nejvyššímu soudu. Ministr Pospíšil chtěl zřejmě umožnit manipulaci státnímu zastupitelství s přehazováním kauz. Jeho stížnost však Nejvyšší soud usnesením z 13. 7. 2011 zamítl. I ve věci Nagyová má soud první instance či soud odvolací zkoumat příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a dojde-li k názoru, že je nepříslušné vrátit věc příslušnému státnímu zastupitelství v Praze k došetření.
Ve svém dřívějším pojednání v Bulletinu advokacie uvádíte více případů, kdy k tomuto došlo a výsledkem bylo, že nakonec příslušné státní zastupitelství rozhodnutí podřízeného státního zastupitelství napravilo nebo tak učinil soud. Jak si vysvětlujete, že se v tomto případě ani po čtyřech letech od ledna 2012, kdy bylo zahájeno předmětné trestní řízení, nic takového neděje?
Je to chyba Nejvyššího státního zastupitelství, kterému zřejmě možnost manipulace s příslušností různých státních zastupitelství vyhovuje. Je to však zneužívání moci. Ovšem věcí se měl zabývat z úřední povinnosti i soud, jelikož manipulace s příslušností státních zastupitelství umožňuje i manipulaci s příslušností soudů pro přípravné řízení, čímž je porušeno právo na zákonného soudce a princip rovnosti zbraní, jelikož obhajoba si soud pro přípravné řízení vybrat nemohla, zatímco státní zastupitelství ano.
Sám doktor Ištvan opakovaně na různé nynější útoky na jeho osobu zdůrazňuje, že proti postupu VSZ v Olomouci mělo možnost zasáhnout NSZ, ale za celou dobu tak neučinilo, z čehož leze vyvodit, že se s postupem ztotožňuje. Jak si vysvětlujete tak hluboký rozpor mezi tím, co se ve skutečnosti děje, tím, co je psáno v trestním řádu, zákonu o státním zastupitelství a vyhlášce o jednacím řádu státním zastupitelství a vaším právním názorem a naprosto opačným názorem NSZ?
Nejvyšší státní zastupitelství má ve věci vykonávat dohled. Vzhledem k tomu, že si Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přisvojilo práva policejního orgánu a provádí místo policie i vyšetřování, tak na NSZ přešla i práva dozoru. Je zřejmé, že Nejvyšší státní zastupitelství zde nechrání zákon a platné právo.
Možnost zasáhnout proti vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci Ivo Ištvanovi měl a po celou dobu má nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman stejně jako všichni ministři spravedlnosti tedy Pavel Blažek, Marie Benešová, Helena Válková a nyní Robert Pelikán, nejvyšší státní zástupce mohl podat návrh na odvolání nebo návrh na kárné řízení, všichni ministři spravedlnosti mají pravomoc podat návrh na kárné řízení. Nedává skutečnost, že nikdo ze jmenovaných odpovědných funkcionářů nic neučinil, za pravdu doktoru Ištvanovi?
Velmi rychle střídající se ministři se zřejmě obávají možného mediálního vyznění. Ovšem právo je více než fandění některých novinářů. I v případě Dreyfuse ve Francii či hilsneriády měli novináři povětšinou nedobrý vliv na kauzu. Čest výjimkám.
Proč je místní a věcná příslušnost státního zastupitelství, respektive soudu tak důležitá? Když jsem například podezřelá, že jsem kradla v Praze, kde bydlím, proč by to nemohl vyšetřovat státní zástupce ve Znojmě jako vyšetřující státní zástupce, když před tím zajistil s povolením okresního soudu ve Znojmě můj odposlech, domovní prohlídku atd?
U nás platí zásada, že místní příslušnost se odvozuje od místa, kde se údajný trestný čin stal. Může být i jiné pravidlo. Důležité však je dodržování nějakého obecně určeného pravidla, aby si jedna strana (státní zastupitelství) nemohla vybírat soud např. podle toho, kde jim více vyhovují než jinde.
V přehledu příkladů v Bulletinu advokacie, kdy si moc výkonná, tedy státní zastupitelství, sama a v rozporu se zákonem určila místní a věcnou příslušnost, uvádíte pouze případy, ve kterých figurovali politici nebo vysocí státní úředníci? Znamená to, že se to děje pouze v jejich případech?
Asi ne, ale případy veřejně známých osob jsou více vidět. Může však jít jen o pověstnou špičku ledovce.
Začíná tedy samotnými politiky a vysokými státními úředníky být akceptován názor, že politik nebo vysoký státní úředník nemá ústavní právo na svého zákonného soudce, když ani za tři roky od zveřejnění případu na nesprávnou místní a věcnou příslušnost v případu Nagyová a spol. nikdo z nich nepoukázal?
U mne určitě rezignace na základní práva a před zneužitím státní moci nepřevládá.
A není například chyba v trestním řádu, který je různými státními zástupci vykládán různě?
Určitě by měl být § 26 trestního řádu upraven tak, aby si krajská a vrchní státní zastupitelství nemohla svévolně vybírat soud, což obhajoba nemůže. Na druhé straně i při současném znění lze aplikovat právo tak, aby byla zachována korektnost procesu a odmítnuta manipulace s příslušností státních zastupitelství a tím i soudů pro přípravné řízení.
Podle odpovědí v anketě k rozsudku v případu obžalovaného Páleníka a spol. politiky stejně jako většinu lidí nezajímá nějaká místní nebo věcná příslušnost. Neměla by Česká republika vystoupit z Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, podle které je právo na spravedlivý proces základním lidským právem?
Naše práva garantuje ústavní Listina základních práv a svobod. Ta platí a bude platit bez ohledu na mezinárodní závazky. Jde o důsledek pádu totality a nástupu demokracie a jistě je Listina základních práv a svobod nadřazena i Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Je třeba jim to připomínat.
Irena Válová
