Zvolit si za své zaměstnance odsouzené, kteří si odpykávají trest odnětí svobody, s sebou nese řadu výhod. Myslí si to majitel firmy na kompletaci papírnického zboží Ladislav Růžička, který už sedmým rokem zaměstnává až 150 vězňů ve výrobní hale přímo ve věznici Oráčov. Toto rozhodnutí se mu vzhledem k objemu odvedené práce vyplácí navzdory tomu, že musí vozit materiál do střeženého areálu a hotové výrobky zase zpět.
„Podnikatelům bych to doporučoval v každém případě. Mezi hlavní výhody patří to, že máme k dispozici tolik zaměstnanců najednou a nemusíme je pracně hledat na volném trhu. Také neexistují žádné výpadky v práci – když jeden vězeň onemocní, lze ho nahradit jiným,“ uvedl Růžička.
Dalším pozitivem jsou také nižší náklady na odměňování zaměstnanců a v Růžičkově případě i to, že dostal k dispozici výrobní prostory, jejichž výstavbu financoval stát. Podnikatel přiznal, že stavbu výrobní haly by sám financovat nemohl, protože by se mu to nevyplatilo. Mohl by prý zaměstnat ještě dalších 60 až 80 vězňů, ti se však do haly nevejdou a na výstavbu další budovy nemá věznice peníze.
Odsouzení, jejichž výrobky putují hlavně do Německa, pracují v dvousměnném provozu od 6:00 do 14:15 a od 14:15 do 22:30. Jejich režim odpovídá zákoníku práce, ani v nestandardním prostředí věznice prý s dodržováním pracovních předpisů nevyvstávají žádné problémy. „Vězni mají přestávky jako v běžném režimu. Při velké zakázce máme možnost požádat o přesčasy nebo o sobotní provoz,“ řekl Růžička. S vedením věznice prý uvažoval i o zavedení třetí směny.
Podnikatel začal zaměstnávat vězně nejprve ve věznici v Kynšperku nad Ohří, která ho sama oslovila. „První dva až tři roky to byla cesta trnitá, protože přicházela řada reklamací,“ připustil. „Nyní je reklamací málo, ale to i proto, že jsme se odsouzeným naučili přidělovat odpovídající práci. Komplikovanějších věcí – například lepení dárkových krabiček – bych se obával,“ řekl s tím, že odsouzení bývají méně pečliví, než by náročnější činnost vyžadovala.
Ve výrobní hale dohlíží na vězně jeden příslušník Vězeňské služby a tři mistrové z Růžičkovy firmy. Mezi nimi je i Růžena Kohelová, která na práci ve věznici nevidí nic zvláštního. „Dříve jsem pracovala v utečeneckém táboře, vyzkoušela jsem si i práci v supermarketu. Tady jsem spokojená, práce je tu různorodá a zajímavá. Odsouzení se k nám chovají velice slušně, tak se ostatně chováme i my k nim. Nemůžu mít nadřazený přístup, když chci, aby svou práci odvedli kvalitně,“ uvedla.
Firma od loňska funguje v menším měřítku i v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou, kde pro ni pracuje zhruba 25 odsouzených. Růžička doplnil, že za celou dobu jeho působení v Oráčově se nevyskytl žádný bezpečnostní problém. Jedinou nekalostí, jíž se vězni občas dopouštěli, bylo střílení gumiček, které používají při práci. Tuto činnost jim nyní důrazně zakazují nápisy na stěnách haly.
Podle Vězeňské služby je zaměstnávání vězňů velmi složité, protože nedostatek práce a zakázek je obecným problémem i mimo věznice. Řadě odsouzených navíc chybí základní pracovní návyky, odpovídající vzdělání a odborná kvalifikace. Kladem zaměstnávání odsouzených je mimo jiné to, že vězni mohou pravidelně splácet své dluhy a výživné na děti.
-čtk-
