Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) sbírá plody své kritiky směrem do justice, která rámuje čas po polovině března, kdy se ujal funkce. Předseda Vrchního soudu v Praze a exministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, kterého Pelikán kritizoval z účast na vánočním setkání pořádaném advokátní kanceláří Pavla Němce, mimochodem rovněž bývalého šéfa resortu, vykonal v závěru minulého týdne symbolické pokání. Výsledkem je smír v dosud napjatých vztazích obou mužů a také Pelikánovo ujištění, že se proti Burešovi neujme zvažované role kárného žalobce.
Pelikán Bureše navštívil v pátek v historické budově vrchního soudu a podle ministerstvem vydané tiskové zprávy ocenil, že předseda soudu s odstupem času nepovažuje za šťastnou svoji účast na privátním večírku pořádaném advokátní kanceláří Pavla Němce.
Ministerská kritika na Bureše směřovala kvůli konstrukci, podle níž se večírku „účastnily politicky exponované osoby včetně těch, jejichž trestní případy by mohl Vrchní soud v Praze v budoucnu řešit“. „Pozvánku jsem přijal jako jeden z pozvaných bývalých členů vlády a setkání jsem považoval za čistě společenské,“ doplnil Jaroslav Bureš.
Oba se shodli, že vážnost soudcovského stavu závisí i na tom, jak jsou veřejností i soudci oboustranně respektována pravidla pro chování představitelů justice. „Pan doktor Bureš se se mnou shodl na tom, že každý soudce by měl pečlivě zvažovat, zda svými soukromými aktivitami neohrozí důvěru v nezávislý výkon soudnictví. Posilování úcty k soudcovskému stavu považuji za jednu ze stěžejních součástí transformace české justice,“ zdůraznil ministr Pelikán.
Na večírek už prý raději ne
Ještě v polovině března přitom Bureš mluvil poněkud jinak. Přetřásání své účasti na večírku v rozhovoru pro Českou justici označil za mediální kauzu, která byla přípravou na budoucí útok na nezávislost vrchního soudu.
„Co vím jistě, že jde i o dlouhodobou snahu o vytváření negativního obrazu o vrchních soudech. Když už nejsou věcné argumenty (kromě Slovenska byly a jsou vrchní či vrchní zemské soudy ve všech okolních zemích a většině států EU), musí se hledat jiné. Rád bych při jiné příležitosti podrobněji vysvětlil historii a důvody existence specializovaných odvolacích soudů na stupni vrchních soudů v evropských justičních soustavách,“ řekl Bureš České justici.
Připomněl, že v historických zemích českých a na Moravě po staletí fungoval tzv. čtyřčlánkový, avšak třístupňový systém soudnictví. „Jen na krátkou dobu byla tato tradice přerušena. Volání po „návratu“ k soustavě bez vrchních soudů je voláním po produktech Gottwaldovy právnické dvouletky,“ řekl Jaroslav Bureš v polovině března, tedy v době, kdy se Pelikán ujal funkce ministra.
Na historické otázky soudnictví došlo i teď v pátek; ministrovi se dostalo od předsedy vrchního soudu malé přednášky o historii a tradici vrchních zemských soudů v zemích českých a moravských. „Též o historii budovy, která je skvělou ukázkou promyšlené justiční architektury dle návrhu architekta Bendelmayera,“ řekl Jaroslav Bureš. Stavba justičního areálu probíhala v letech 1929 až 1933.
Symbolická oběť: Nový místopředseda a ticho o Sváčkovi
Na co prý naopak řeč nepřišla, byla Pelikánova obskurní role v loňské při o jmenování soudce Jana Sváčka místopředsedou vrchního soudu. A to přesto, že o výběrových řízeních se mluvilo podrobně a tématicky tak blízko, že vyžadovalo určitou dovednost předstírat, že Sváčkův případ jako by nebyl.
„S panem předsedou Burešem jsme probírali možný obsah tzv. Bílé knihy justice, tedy jakousi dlouhodobou koncepci soudního systému na příštích deset let. Pan předseda mě také ubezpečil, že v dohledné době vyhlásí výběrové řízení na dosud neobsazenou funkci místopředsedy vrchního soudu,“ uvedl po jednání ministr Pelikán.
Bureš doplnil, že se pro vypsání řízení rozhodl po dlouhodobé analýze nápadu ve věcech „obchodních“, kdy tento úsek od vypršení mandátu bývalého místopředsedy Stanislava Bernarda řídil sám. Na otázku České justice, co si při znalosti věci s ministrem řekli k jeho snaze konkurs „odtorpédovat“, Bureš odpověděl: „V žádné jiné souvislosti jsme s panem ministrem téma výběrových řízení neprobírali. K těm minulým jsme se nikterak nevraceli.“
Jan Sváček zvítězil v transparentním výběrovém řízení, proti jeho jmenování tehdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou (ANO) se ale zvedla vlna odporu ze strany některých občanských iniciativ. Proti jmenování se po boku předsedy hnutí ANO Andreje Babiše postavil i tehdejší první náměstek Pelikán, navíc se ukázalo, že proti Sváčkovi neúspěšně působil během jednání výběrové komise pomocí triku s minimálním počtem udělených bodů. Sváček nakonec kandidaturu znechucen sám stáhl.
Robert Malecký
