Tisíckrát mohl advokát Ondreje Páleníka Tomáš Sokol říkat, že jeho klient nikdy neměl nic společného s náměstkem Vrchního státního zastupitelství v Praze Liborem Grygárkem, a přesto byl dosazen k Liboru Grygárkovi do olomoucké chobotnice a uvězněn na druhém konci republiky a že je proces Páleníkem z hlediska příslušnosti státního zastupitelství a soudu od samého začátku nezákonný. Ústavní soud stížnost na porušení práva na zákonného soudce i napadenou příslušnost státního zastupitelství na konce května po dvou letech smetl.
Soud se postavil na stranu VSZ v Olomouci, které podle svého vlastního vyjádření sice neznalo všechny okolnosti případu, což ale podle něho není důvod k nezahájení trestního stíhání. Ústavní soud nebude zasahovat do jednání policie, státního zastupitelství a soudů v přípravném řízení, konstatoval v závěru odůvodnění Soud.
Podle Tomáše Sokola došlo k nezákonnosti už na samém začátku trestního řízení s Ondřejem Páleníkem, když byl kvůli údajnému zločinci z Vrchního státního zastupitelství v Praze Liboru Grygárkovi případ Páleníka, který neměl s Grygárkem nic společného, přesunut k soudu v Ostravě a na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Tím byl podle Tomáše Sokola Páleníkovi odepřen zákonný soudce: „Z usnesení o zahájení trestního stíhání vyplývá, že ke změně příslušnosti státního zastupitelství došlo na základě vyšetřování trestné činnosti spáchané osobou, která působila jako náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze a z toho důvodu došlo k přenosu příslušnosti na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. S touto vyšetřovanou činností však údajně stěžovatelem spáchaná trestná činnost nijak nesouvisí, a proto je ve vztahu k jeho osobě přenesení příslušnosti státního zastupitelství nezákonné,“ uvedl Tomáš Sokol.
Jak ve stížnosti dále napsal Tomáš Sokol, odnětí případu pražským soudům bylo protiústavní a jeho hlavním účelem byl přesun a spojení do chobotnice navzájem nesouvisejících věcí v Olomouci: „Vzhledem k ustanovení § 26 trestního řádu došlo pak touto změnou příslušnosti státního zástupce i k protiústavnímu „odnětí“ příslušnosti pražským soudům, což byl dle kuloárních informací hlavní účel celého přesunu příslušnosti mezi vrchními státními zastupitelstvími a spojení různých kauz do jednoho řízení. Takováto manipulace s příslušností soudů, rozhodujících ve vazebním řízení, je podle stěžovatele snadno zneužitelná, a tudíž nepřípustná,“ varuje Tomáš Sokol.
Postupy soudu a státního zastupitelství pan advokát Tomáš Sokol přímo nazývá legálním trikem v rozporu s ústavním pořádkem.„Sám vedlejší účastník pak přiznává, že termín „zajistit sledování“ je značně neurčitý a byl použit právě proto, že orgány činné v trestním řízení neměly ve chvíli vydání usnesení o zahájení trestního stíhání (a zřejmě ani v současné chvíli nemají) konkrétní představu o povaze údajné trestné činnosti spáchané stěžovatelem. Místo dalšího prověřování, nebo předání věci příslušným inspekčním orgánům, zahájily orgány činné v trestním řízení ukvapené trestní stíhání,“ upozorňuje Tomáš Sokol na praxi orgánů činných v trestním řízení, které aniž by znaly fakta o údajné trestné činnosti, zahajují stíhání lidí.
VSZ v Olomouci: Neznalost všech faktů nezakládá nezákonnost stíhání
Podle vyjádření VSZ v Olomouci však od samého začátku probíhalo přípravné řízení i vyšetřování v souladu se všemi zákony a osoba Páleníka byla do olomoucké chobotnice zařazena po právu. Právní názor Tomáše Sokola nazvalo VSZ v Olomouci pouze za jeden z mnoha: „K zařazení vyšetřování stěžovatelovy trestné činnosti do již probíhajícího přípravného řízení, v němž se vyšetřovala trestná činnost jiných osob, včetně Mgr. Jany Nagyové, došlo pak v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 trestního řádu. Právní názory obsažené ve stěžovatelem zmíněných judikátech označil vedlejší účastník za nepřípadné, nebo za toliko jeden z názorových proudů v probíhající odborné debatě na dané téma. K námitkám stran nedostatečného a nepřezkoumatelného odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání vedlejší účastník poznamenal, že z předmětného usnesení jasně vyplývá, že byly naplněny všechny znaky trestného činu, jehož pachatelem je stěžovatel, a skutek je popsán natolik určitě, že jej nelze zaměnit se skutkem jiným. Určitá vágnost spojení „zajistit sledování“ je ve vyjádření odůvodněna neznalostí všech konkrétních okolností případu, což však dle teorie i praxe nezakládá nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání,“ cituje odůvodnění stanovisko VSZ v Olomouci doslova.
Skutečnost, že vyšetřování Páleníka bylo přikázáno VSZ v Olomouci a rozhodování o Páleníkovi činil ostravský krajský soud, považuje VSZ v Olomouci za zákonné a z oprávněných důvodů: „Za klíčovou považuje vedlejší účastník v tomto ohledu zejména tu skutečnost, že ze zcela legitimních důvodů došlo k přikázání věci příslušnému státnímu zástupci, čímž se změnila i příslušnost v přípravném řízení rozhodujícího soudu,“ uvedlo VSZ v Olomouci před Ústavním soudem, přičemž navrhlo stížnost Ondřeje Páleníka na nezákonný postup VSZ v Olomouci zamítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa jako soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky vyhověl VSZ v Olomouci a stížnost Ondřeje Páleníka zamítl jako zčásti nepřípustnou a zčásti neopodstatněnou.
ÚS: Hra s příslušností je obejití ústavní záruky, ale za jiných okolností
V odůvodnění pak Ústavní soud dal jasně najevo, že nebude nijak zasahovat do rozhodování policie, státního zastupitelství a soudů v přípravném řízení. „V tomto směru nebylo v rozhodování obecných soudů shledáno excesivní vybočení z ústavních kautel trestního řízení, přičemž z hlediska ústavněprávního přezkumu napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je třeba zdůraznit, že zasahování do jejich rozhodování v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací zcela mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce za – všeobecně – nepřípustné, případně nežádoucí. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je tak pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Tím spíše to platí pro okolnosti projednávané věci, kdy byl stěžovatel napadeným rozhodnutím krajského soudu z vazby propuštěn,“ uvedl ve svém rozhodnutí Ústavní soud doslova.
Na odstavec 14 odůvodnění pak minulý týden v rozhovoru upozornil advokát Zdeněk Koudelka, podle kterého Ústavní soud uznal v odstavci 14 odůvodnění, že „součástí posouzení dodržení ústavních záruk zákonného soudce se v takové situaci nezbytně stává i posouzení zákonného, a nikoli libovolného určení příslušnosti dozorujícího státního zástupce“: „Ústavní soud přiznává v obecné rovině opodstatněnost stěžovatelovu názoru, že současná aplikace pravidel pro vedení společného trestního řízení, spolu s úpravou odvozující příslušnost soudu od příslušnosti státního zástupce, přináší zejména v situaci měnící se příslušnosti dozorujících státních zástupců určité riziko potlačení či obejití ústavní záruky zákonného soudce zneužitím výše uvedených pravomocí vyšetřujících orgánů. Proti takovému zneužití by Ústavní soud byl v odůvodněných případech a za splnění procesních podmínek povinen zasáhnout.“
Nicméně se podle Zdeňka Koudelky ve skutečnosti vyhnul přezkumu nepříslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tím, že alibisticky uvedl, že nemůže věc přezkoumat, protože argument o nepříslušnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci i Okresního soudu v Ostravě rozhodujícího o vazbě měl být uplatněn již ve vazebním řízení.
-ire-
