Pouze jedenkrát v historii využil veřejný ochránce práv své mimořádné oprávnění podávat kárnou žalobu na předsedy a místopředsedy soudů. Podle současné ombudsmanky k další kárné žalobě nenastal zatím důvod. Jedinou kárnou žalobu tak neúspěšně podal v roce 2010 ombudsman Otakar Motejl na tehdejšího místopředsedu Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše.
Samotný veřejný ochránce práv považuje oprávnění podávat kárnou žalobu na soudní funkcionáře za mimořádné a určené pro výjimečné situace. „Jde o mimořádné oprávnění, takže opravdu pro výjimečné situace. Zatím bylo využito jednou. Kárnou žalobu podal ještě JUDr. Motejl v roce 2010 proti tehdy místopředsedovi Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslavu Burešovi. Kárný senát tehdy neshledal důvody pro kárné potrestání,“ uvedla mluvčí Anny Šabatové Iva Hrazdílková.
Podle jejích dalších slov „jiné případy, kdy by byl důvod podat kárnou žalobu proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu, zatím nenastaly“. „Daří se nám dosahovat nápravy v rámci šetření – šetříme, jak předsedové či místopředsedové vyřizují stížnosti na průtahy v soudních řízeních nebo na nevhodné chování soudních osob. Nemáme to sice ničím podložené, ale možná se nám daří nedostatky odstraňovat standardním postupem i proto, že toto mimořádné oprávnění ochránce má a předsedové/místopředsedové jsou si toho vědomi,“ dodala mluvčí veřejné ochránkyně práv.
Fakt, že od případu Otakar Motejl v. Jaroslav Bureš další takový případ nenastal, ovšem nezabránil otevření diskuse o tom, zda ombudsman má nebo nemá právo nahlížet do osobních spisů soudců. Debatu na základě stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů, podle kterého je vyloučeno, aby ombudsman nahlížel do osobních spisů soudců, vede Anna Šabatová s předsedou ÚOOÚ Igorem Němcem.
Pokud by ombudsman toto právo neměl, nemohl by podle názoru ochránce šetřit podněty proti soudcům. „Pokud bychom přijali za správné stanovisko ÚOOÚ, pak by to znamenalo, že by prakticky nebylo možné šetřit podněty osob týkající se průtahů v soudním řízení, nevhodného chování soudních osob nebo toho, jak předseda soudu provádí dohled nad prací soudců apod.,“ uvedla již dříve mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.
Zatím poprvé a naposledy využil své pravomoci a podal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení vůči místopředsedovi Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslavu Burešovi tehdejší ombudsman Otakar Motejl, podle kterého jednal Jaroslav Bureš v rozporu se zákonem, když „náležitě neprošetřil stížnost na narušování důstojnosti řízení před soudem a chování soudce“. Během občanského soudního řízení totiž předseda senátu Vrchního soudu v Praze Vojtěch Trojánek nejprve zakázal pořizování zvukového záznamu z jednání a následně zástupcům veřejnosti zakázal přístup k jednání. „Učinil tak ve snaze preventivně přinutit členy sdružení k opuštění jednací místnosti a zakázat jim účastnit se veřejného jednání,“ uvedl k události v roce 2010 ombudsman Otakar Motejl.
V případě odepření přístupu konkrétních osob k jednání musí existovat obava, že by tyto osoby mohly rušit průběh jednání. Důvodem může být například nevhodné chování v budově soudu, nevhodné oblečení a podobně. Odepření přístupu je nutné uvést v protokolu o jednání. Skutečnost, že soudce bez předchozí porady s přísedícími rozhodl o odepření přístupu k jednání konkrétním osobám a neodůvodnil dostatečně, že pro takový postup byly zákonem dány předvídané důvody, je nepochybně nevhodným chováním soudce a místopředseda soudu se jím měl zabývat, uvedl tehdy Otakar Motejl, který navrhl Jaroslavu Burešovi snížení platu o 20% po dobu šesti měsíců.
Ovšem kárný senát v roce 2011 dal za pravdu Jaroslavu Burešovi, který se v případu vyklizení soudní síně postavil za soudce Vojtěcha Trojánka a podle svých tehdejších slov upřednostnil ochranu soudcovské nezávislosti před kverulantstvím na základě zkušenosti s chování konkrétních osob před soudem, které vyústilo v zákaz jejich přístupu k jednání soudu. Jednání o kárné žalobě na Jaroslava Bureše se odehrálo až po smrti Otakara Motejla.
-ire-
