„Připravili jsme velmi ambiciózní novelu, proti které se nepochybně vzedme silná lobbistická vlna odporu. Tím se ale určitě nenecháme odradit,“ prohlásil pro časopis Právní rádce 18. května tohoto roku ministr spravedlnosti Robert Pelikán na adresu novely insolvenčního zákona, kterou tři dny předtím poslal do připomínkového řízení.

Silná vlna odporu se opravdu proti novele zákona zvedla. Otázkou je, zda za „lobbisty“, kterými se ministr ¨Pelikán „nenechá odradit“, lze považovat Českou národní banku, ministerstvo průmyslu a obchodu, Vrchní soud v Praze, či dokonce Nejvyšší soud. Všechny tyto instituce totiž, spolu s dalšími deseti, podaly zásadní připomínky.

V pátek 19.6. se odehrálo na ministerstvu za účasti všech zástupců připomínkových míst vypořádání připomínek k této novele, které mělo, podle zjištění České justice, velmi zajímavý průběh. Jeho výsledkem je, že žádná ze zásadních připomínek nebyla vypořádána a podle několika účastníků jednání na MSp tak novela insolvenčního zákona půjde do vlády s několika desítkami rozporů.

Že bude mít novela insolvenčního zákona problém. je zřejmé i z dikce některých připomínek. Nejvyšší soud například Pelikánem prosazovanou novelu zhodnotil takto:

„Po zevrubném přezkoumání předloženého návrhu novely insolvenčního zákona (dále „dále též jen „návrh“) uvádíme, že jde o dílo odbyté jak po jazykové stránce tak z legislativně technického hlediska, na řadě míst nerespektující legislativní pravidla vlády České republiky, nadto o dílo, jež chaoticky a bez vazby na zbývající (nenovelizované) části insolvenčního zákona zavádí mnoho zásadních změn, jež bez ohledu na proklamované cíle novely v navržené podobě dozajista povedou:

Mohlo by vás zajímat

  1. Ke zhoršení transparentnosti insolvenčního řízení a k usnadnění pokusů o jeho zneužití k cílům, jimž neslouží (zejména v souvislosti se změnami, jež mají vést k systémovému nezveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku).
  2. Ke zhoršení postavení insolvenčních věřitelů v souvislosti s okleštěním řady jejich práv a s omezeními kladenými uplatnění jejich nároků v tomto kolektivním řízení způsobem, jenž proces individuálního vymáhání těchto nároků nezná.
  3. Ke zhoršení postavení insolvenčních dlužníků při oddlužení co do možnosti jejich přístupu k insolvenčnímu soudu na straně jedné a k systémovému zneužití úpravy oddlužení těmi dlužníky, kteří si přístup k insolvenčnímu soudu prosadí, na straně druhé (v souvislosti s nastavenými pravidly ukončení oddlužení).
  4. K porušení ústavního principu rovnosti před zákonem (tam, kde se zavádějí bez podrobnějšího zdůvodnění této diskrepance odlišná pravidla v závislosti na právní formě věřitele nebo dlužníka).
  5. K přenesení majetkové odpovědnosti za výkon funkce insolvenčního správce na stát (přinejmenším při oddlužení).
  6. K celkovému zhoršení vymahatelnosti práva v České republice.

Před přijetím návrhu zákona v této podobě důrazně varujeme, když lze důvodně usuzovat, že napáchá více škod než užitku.“

Nejvyšší soud poslal sadu konkrétních připomínek, ovšem i po jejich případném zapracování sdílí vůči novele generální skepsi: „Současně si dovolujeme vyjádřit mínění, že i kdyby byly akceptovány všechny námi dále rozvedené připomínky (jimiž dokládáme platnost výše řečeného), nebude žádoucí propustit návrh do další legislativní fáze, jelikož změny, vyvolané akceptací připomínek by byly natolik rozsáhlé, že by šlo v podstatě o jiný (nový) návrh zákona.“

Ke kritice Pelikánovy novely se přidal i Vrchní soud v Praze:

„Předložený návrh považujeme za nedostatečně legislativně technicky propracovaný. Nehledě na řadu jeho dílčích chyb a absenci důsledné provázanosti s ostatní (nenovelizovanou) úpravou, zavádí řadu zcela zásadních změn, a to i takových, které (z důvodů vyjádřených v obecných i následných konkrétních připomínkách k jednotlivým bodům návrhu) nepovažujeme za žádoucí či jinak přijatelné (zejména kvůli navrhovaným závažným omezením práv insolvenčních věřitelů i dlužníků či ústavně nekonformnímu odlišnému zacházení s některými účastníky téhož procesního postavení). Máme za to, že ambice novely IZ proklamované v důvodové zprávě nemohou být její navrženou podobou naplněny. Naopak se obáváme značných právních komplikací, jimiž by navržená úprava ve výsledku mohla insolvenční řízení zatížit.

Pokud jde o novelu zákona o insolvenčních správcích, považujeme za nepřijatelné navržené rozšíření dohledu ministerstva nad insolvenčními správci o kompetenci posuzování řádného výkonu správcovy funkce v konkrétním řízení, jež náleží (musí náležet) jen insolvenčnímu soudu“.

„Jedním slovem tragédie. Ministerstvo spravedlnosti nemíní z ničeho ustupovat“, zhodnotil průběh pátečního připomínkového řízení jeden z jeho účastníků. Další z účastníků České justici popsal průběh řízení o vypořádání připomínek s tím, že se „projevila fatální neznalost zástupců ministerstva“. Tu podle něj ilustrovala příhoda, kdy zástupkyně ministerstva spravedlnosti tvrdila zástupci České národní banky, že není zásadním vypořádacím místem.

-tra-