Za nekorektní, nevhodné a protizákonné označuje předseda České advokátní komory Martin Vychopeň vyjádření tiskového mluvčího pražské policie Tomáše Hulana, který bez bližšího obvinil část vedení Komory z údajného zastrašování vyšetřujících policistů. „Za celou dobu svého funkčního období nepamatuji takový útok proti advokacii obecně, v souvislosti s trestním stíháním jen jednoho z advokátů a navíc na samém počátku trestního stíhání,“ říká předseda ČAK.
Vedení komory poměrně ostře reagovalo na výroky týkající se případu údajného krácení daně z přidané hodnoty. Co vás k tak silnému vyjádření vedlo?
Máte pravdu, v tomto případě jsme opravdu reagovali ostře. Vedly nás k tomu policií zveřejněné informace a výroky o tom, že jsou vyšetřující policisté zastrašováni, že se vytváří atmosféra strachu mezi policisty a že zatím stojí advokát, přičemž výroky policistů směřovaly proti advokacii jako celku. Policie tak prezentovala pohled, z něhož se dalo odvodit, že advokacie jako stav maří vyšetřování. Za celou dobu svého funkčního období nepamatuji takový útok proti advokacii obecně, v souvislosti s trestním stíháním jen jednoho z advokátů a navíc na samém počátku trestního stíhání. Proto tento útok považuji za nekorektní, nevhodný a protizákonný. Neměli jsme jinou možnost, než se proti takovým výrokům policie co nejostřeji ohradit.
Je komoře znám v této souvislosti kromě Martina Grubnera nějaký jiný advokát z orgánů komory, který by byl v této souvislosti stíhán?
Česká advokátní komora není orgánem činným v trestním řízení, nesmí zasahovat do konkrétního trestního řízení a nečinila tak ani v tomto případě. Komora je povinna v případě, je-li zahájeno trestní stíhání advokáta, projednat možnost pozastavení výkonu advokacie. V rámci toho jsem byl seznámen s usnesením o zahájení trestního stíhání a myslím, že neporuším povinnost mlčenlivosti, když uvedu, že tam jiný advokát z orgánů Komory uveden není.
Obdržela komora nějaký podnět od policie na neetické či dokonce protiprávní chování advokáta v této kauze?
Neobdržela.
Ve svém prohlášení hovoříte o vyvolávání hysterie a „odsouzení předem“, aniž má policie dostatek podkladů pro trestní stíhání, a dokonce aniž mají relevantní právní odůvodnění. Můžete to rozvést? Týká se to i tohoto případu?
Jde bohužel o obecnou stále častěji se opakující tendenci, kdy jsou od počátku trestního stíhání s velkou pompou a bombasticky mediálně zveřejňovány podrobné informace o věci. Tyto informace, s ohledem na jejich obsah a charakter, často pocházejí výlučně z policejních zdrojů. Zde nevím, zda jsou na vině média či policisté, ale věc je od počátku prezentována jednoznačně a černobíle tak, že obviněný je rovnou mediálně uznán vinným a odsouzen. Zcela se opomíjí ústavní právo na spravedlivý proces, presumpce neviny a další základní práva obviněného, a pravidla trestního procesu vůbec. Známe to z historie – pokud začne opakovaně k něčemu takovému docházet, jde o snahu zvýšit trestní represi a posílit státní moc.
Lze považovat podávání trestních oznámení či stížností právními zástupci za zastrašování, jak o tom mluví tiskový mluvčí policie?
Pokud je mi známo, stížnost je řádný opravný prostředek používaný v průběhu přípravného řízení trestního, který je upraven v Trestním řádu. Podání stížnosti v přípravném řízení není možno v žádném případě hodnotit jako prostředek zastrašování. Pokud jde o trestní oznámení, pak mi není známo, že by v tomto případě mělo být podáno. Většina advokátů s trestními oznámeními zachází velmi uvážlivě, a ctí zásadu ultima ratio, tedy stručně a laicky řečeno – použití trestního práva až nakonec, a v co nejmenším rozsahu.
Ve svém prohlášení konstatujete, že představenstvo ČAK bylo informováno příslušným regionálním zástupcem o flagrantních procesních pochybeních orgánů činných v trestním řízení v popsané trestní věci, které vedly ve svém důsledku k porušení práv obhajoby a porušení práva na spravedlivý proces. Můžete sdělit podrobnosti?
S ohledem na povinnost mlčenlivosti podrobnosti sdělit nemohu, omezím se pouze na to, že podle našich informací měl policejní orgán určit, který z obhájců je oprávněn se s obviněným advokátem setkat ve vazbě. Tím bylo zcela popřeno právo na svobodnou volbu obhájce. Další detaily bohužel uvést nemohu.
Do jaké míry lze říci, že inkriminovaný mediální výstup je pokračováním jakési nevyhlášené války represivních orgánů státu vůči obhajobě, která se dlouhodobě vede ať již domovními prohlídkami, legislativními snahami omezit práva obhajoby, či napadáním advokátů, že vynášejí neoprávněně informace ze spisů?
Obhajoba a orgány činné v trestním řízení jsou procesní protivníci a konflikt mezi nimi vždy existoval. Jde však o konflikt právem řízený a jeho úprava je obsažena v Trestním řádu. V poslední době jsme bohužel svědky toho, že orgány policie ustanovení Trestního řádu obcházejí, zneužívají, či vůbec nedodržují. Na druhé straně musíme obviněnému, proti němuž stojí v trestním procesu celá státní mašinérie, přiznat právo hájit se všemi dostupnými prostředky. Pokud tedy obviněný svému obhájci uloží případ zveřejnit, pak je obhájce takovým pokynem, nejde-li o pokyn protizákonný, striktně vázán.
Pokud jde o legislativní snahy omezit práva obhajoby, pak jde o plíživý proces, na který advokáti dlouhodobě poukazují, a divím se, že veřejnost není touto tendencí znepokojena. Práva obviněného v trestním řízení jsou nejcitlivějším barometrem stavu spravedlnosti ve společnosti. Dochází-li k zužování katalogu práv obviněného, dochází tím ke zvyšování trestní represe a omezování svobody. Tady bychom měli být velmi na pozoru.
Představitelé policie i státního zastupitelství na různé excesy podřízených nereagují, nereagují ani politici. V čem vidíte příčinu?
Nemám žádné ambice zasahovat do způsobu jakým vedení policie a státní zastupitelství řídí své podřízené, ale myslím si, že v tomto směru by možná víc kontroly neškodilo. Nejsem politik, ale zřejmě více voličských hlasů získají legislativní úpravy, které represi posílí, než ty, které nadělí více práv trestně stíhané osobě. Už Aristoteles napsal, že ten, kdo vymění bezpečnost za svobodu, stane se otrokem.
Dušan Šrámek
