Spor o neodůvodnění rozsudku v tzv. zpravodajské větvi kauzy Nagyová se i po šesti dnech dál šíří justicí a přitahuje pozornost nejen pro svou hodnotu akademickou či judikatorní, nemluvě o mediálně vydatném eintopfu, který i údajně seriózní média upatlala z podřadných surovin nalezených ve skladu závodní jídelny VSZ v Olomouci a šlichtu pak zalila silným vývarem z odposlechů, lidské malosti a neschopnosti odolat šmíráctví. Ve všech patrech justiční soustavy se už zároveň vyhledává judikatura a krystalizuje otázka, v jejíž zodpovídání se promění několik následujících týdnů soudního řízení, ať už v mezidobí nějaký soud zasedne, nebo nikoli.
Zatím se zdá, že otázka, která jedné ze stran přinese výhodu lepšího postavení před další fází procesu, zní takto: Je neodůvodnění osvobozujícího rozsudku ze strany soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Heleny Králové pochybením váhy podstatné vady řízení? Takto ostatně otázku už v neděli postavil v rozhovoru s Českou justicí vedoucí katedry trestního práva PF UK prof. Jiří Jelínek.
Podívejte se: Jak krok soudkyně Králové hodnotí advokáti, politici a soudci
Předmětná otázka má ovšem i jiné mutace, vždy jde ale o totéž: Byly naplněny důvody, a mezi jinými se jako možné skutečně jeví hlavně podstatné vady řízení, pro které soud vyšší instance rozsudek zruší? Je takovou podstatnou vadou řízení už samotné nevyhlášení aspoň podstatné části odůvodnění ústně v soudní síni, nebo je věc složitější a případnému vadnému postupu soudkyně, ať již z opomenutí, nebo záměrně v rozporu s požadavky zákona, by musely již v průběhu řízení předcházet takové vady, které mohly způsobit nesprávnost příslušných výroků rozsudku nebo to, že některý výrok chybí.
Trestní řád podstatné vady řízení nedefinuje
Právě takto, tedy ne tak jednoznačně jako prof. Jelínek, problém vidí soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček. Ten se nedomnívá, že už samotná absence „podstatné části odůvodnění“ zakládá i podstatné vady řízení, a tím pádem i následné účinky, pro něž může být rozsudek zrušen odvolacím soudem.
„Dle mého názoru při aplikaci trestního řádu a s přihlédnutím ke konstantní judikatuře, ale i s ohledem na dosavadní právní teorii nelze dovodit, že nedostatek ústního odůvodnění v jednací síni by vedl bez dalšího ke zrušení rozsudku v odvolacím řízení,“ říká Sváček. Trestní řád totiž explicitně neříká, co je „podstatná částí odůvodnění“, ani jaké náležitosti má mít.
Rozsudek se vyhlašuje veřejně, bez výjimky, řekl v ČT šéf NSS Baxa
Vedle podstatných vad řízení odvolací soud rozsudek zruší i pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění, vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, pokud k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně, bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona, je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený, je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného nesprávné, a konečně, není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl.
Trestní řád upravuje v ustanovení § 258 důvody, které mohou vést ke zrušení rozsudku v odvolacím řízení. Zde se mimo jiné hovoří i o podstatných vadách řízení, které předcházelo napadenému rozsudku. A rozumí se zde jimi takové vady, které mohly způsobit nesprávnost příslušných výroků rozsudku nebo to, že některý výrok chybí.
Důvody pro zrušení rozsudku odvolacím soudem podle trestního řádu
§ 258
(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona,
e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku nesprávné,
g) není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu neodpovídá.(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Jak dále Sváček upozorňuje, trestní řád není jedinou normou, která náležitosti při vynesení rozsudku upravuje. Způsob vyhlášení rozsudku konkretizuje i vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. I zde z ustanovení § 16 odst. 2 vyplývá, že po vyhlášení výroku předseda senátu rozsudek odůvodní. Ani tato vyhláška, která už místy připomíná spíše technicko-organizační manuál pro soudní řízení, ale nekonkretizuje detaily, jak by zdůvodnění mělo vypadat.
Co říká vyhláška o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy
§ 16
(1) Před vyhlášením rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby povstali. Sám vyhlašuje rozsudek až do konce výrokové části rovněž ve stoje, důstojným způsobem, plynule a hlasitě.
(2) Po vyhlášení výrokové části rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby usedli, a sám, rovněž vsedě, rozsudek odůvodní, poučí účastníky o odvolání (dovolání) a o možnosti výkonu rozhodnutí a zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku; to neplatí, není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků. Jde-li o správní soudnictví, předseda senátu (samosoudce) poučí účastníky a osoby zúčastněné na řízení o kasační stížnosti a možnosti výkonu rozhodnutí. Jde-li o trestní řízení, poučí předseda senátu oprávněné osoby o odvolání a vyzve je, aby se vyjádřily, zda se vzdávají práva odvolání proti vyhlášenému rozsudku nebo zda odvolání podávají anebo zda si ponechávají zákonnou lhůtu k případnému podání odvolání po doručení písemného vyhotovení rozsudku; předseda senátu také zpravidla vyzve státního zástupce a obžalovaného, aby se vyjádřili, zda trvají na vyhotovení odůvodnění, jsou-li jinak splněny podmínky pro vydání zjednodušeného rozsudku (§ 129 odst. 2 tr. ř.); jde-li o rozhodnutí, proti kterému je přípustné dovolání, poučí oprávněné osoby v rozsahu stanoveném zákonem.
(3) Obdobně se postupuje i při vyhlašování usnesení s tím rozdílem, že se celé usnesení vyhlašuje vsedě a že usnesení uvedená v § 169 odst. 2 o.s.ř. nemusí být odůvodněna.
(4) Po úplném vyčerpání obsahu jednání prohlásí předseda senátu (samosoudce) jednání za skončené a vyzve přítomné, aby se vzdálili z jednací síně.
České justici Sváček řekl, že po několikadenním vyhledávání jsou si nyní na vrchním soudu s kolegy jisti, že případ, který by stanovil nebo přiblížil definici podstatné části odůvodnění, v rozhodovací činnosti odvolacích soudů dosud judikován nebyl. „Nicméně je zde třeba přihlédnout i k zákonu vyšší právní síly, který je nadřazen trestnímu řádu, a tím je Ústava ČR.“
A to je poslední z mnoha mutací zmiňované otázky, na kterou nyní strany i soud začínají hledat odpověď. Zní: Která soudní instance bude tou, jež bude mít v této odnoži kauzy poslední slovo? Mediální masáž po týden starém rozsudku soudu první instance napovídá, že strany i jim nakloněná média jsou při chuti a už jen zastřelování kanónů před samotnou další fází procesu přinese pěkné soudní divadlo.
Robert Malecký, Dušan Šrámek
