Dveře, které během jara ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) směrem k reformám v justici pozavíral, se zase pokusí otevřít poslanci sněmovního ústavně-právního výboru. Pelikánova předchůdkyně a brzy ovšem i stranická kolegyně Helena Válková na sněmovní půdu přenesla plány na oživení projektů, které ona zahájila a svěřila soudcovstvu, a a Pelikán zastavil a justici odňal. Vztahy mezi oběma politiky vládního hnutí ANO nikdy nebyly vřelejší: Válková si Pelikána opět předvolává na úterní jednání podvýboru pro justici a soudní samosprávu.
Pelikán dosud pozvánky okázale ignoroval a se sobě vlastním smyslem pro diplomatický jemnocit mezi poslance vysílal buď úředníky pod úrovní náměstků, nebo dokonce své poradce. Válková ovšem cítí šanci z Pelikána reformní kroky „vydolovat“ kombinací plánu legislativních prací a tlaku zevnitř justice. Také proto na úterní jednání pozvala oba předsedy nejvyšších soudů, Josefa Baxu a Pavla Šámala, a podstatnou část skupiny předsedů krajských soudů, bez jejichž podpory nemá o žádné justiční reformě smysl vůbec uvažovat.
Proč právě v tomto formátu a co si od účasti soudců slibujete?
Na programu jednání podvýboru pro justici a soudní samosprávu je kromě jiného i bod, který se týká reformy justice v té její části, která měla proběhnout v tomto volebním období. Už jsme v dosti pokročilém mezičase, času je opravdu málo, tak bychom se chtěli relativně přesně a konkrétně seznámit i s představami samotné justice. A protože zatím neexistuje Nejvyšší rada soudnictví, musíme si zvát ty představitele, kteří justici reprezentují a vystupují za ni. A to jsou kromě předsedů nejvyšších soudů nepochybně předsedové krajských soudů, kteří v České republice hrají nezanedbatelnou roli – a někdy ty zájmy nejsou úplně shodné. Vyslechneme si, co by oni sami chtěli v rámci reformy justice v tomto volebním období ještě prosadit.
Ministr Pelikán z vás asi velkou radost mít nebude. Před měsícem na konferenci Nejvyššího soudu k Nejvyšší radě soudnictví v podstatě reformy tímto směrem vyloučil, když prakticky zrušil pověření Josefa Baxy k vedení komise a řekl, že je třeba vůbec znovu definovat potřebu takového orgánu. A najednou ho konfrontujete s legislativním plánem, podle kterého by měl už během podzimu mít reformu naplánovanou a začít ji naplňovat. Při známé totální rozdílnosti představ justice a ministra to nezní úplně reálně.
Ministerstvo spravedlnosti už v době, kdy já jsem byla ministryní, dosti obtížně hledalo oblasti, kde bychom s justicí byli schopni potkat řekněme jedna ku jedné. Justice ale nemá jen trošku jiné představy než ministerstvo, ale jsou roztříštěné i vnitřně. Něco jiného chtějí předsedové krajských soudů, něco jiného Nejvyšší správní soud, něco jiného Nejvyšší soud. Takže my bychom rádi dosáhli nějakého průsečíku, kde se setkáme a kde potom budeme jako politici, poslanci, moci ministerstvu spravedlnosti pomoci ve chvíli, až nám předloží svou koncepci. Nebo třeba řekneme: “Tohle vám chybí, chce se to vůbec? A pokud ano, proč to tam nemáte, z jakých důvodů?” Chceme od justice získat informace, které nám pomohou objektivně posoudit to, co nám ministerstvo na podzim předloží. Protože výkonná moc má sice v rukou pravomoc reformu provádět, ale měla by respektovat i představy justice.
Trochu to na mě působí dojmem, že se jen na sněmovní půdu přenáší pokračování sporu mezi ministrem Pelikánem a Josefem Baxou o to. kdo a z jaké pozice by se měl vůbec na reformních, ale obecně i velkých kodifikačních projektech podílet. Protože právě takový materiál, jaký vznikne z představ justičních činitelů, by nejspíš dříve nebo později pod Baxovým vedením vznikl jako základ pro reformu také.
Pan doktor Baxa reprezentuje jenom jeden úhel pohledu. My právě chceme získat komplexnější pohledy, vyjádření i jiných představitelů justice, protože ty nemusí být vždycky v shodě s jeho představou, jak by reforma justice měla probíhat. Já bych v hodnocení tak příkrá nebyla, myslím, že uslyšíme zajímavé názory třeba právě od předsedů krajských soudů. A možná nám to i lépe umožní posoudit, zda ministr spravedlnosti měl, či neměl pravdu, když se k Baxově komisi postavil tak, jak se postavil. Čili víceméně záporně.
Hned vzápětí bude následovat ministrova pravidelná porada se šéfy krajských a vysokých soudů, kde se plány reformní prolnou s agendou aktuálnější. Ministerstvo soudce předem oslovilo s otázkou, co vidí jako nutné projednat. Dostalo se mu odpovědi, že na prvním místě je to, cituji: výrazné zvýšení platů administrativy, které je ostatně již delší dobu slibováno. Ministr Pelikán přitom svádí s ministrem financí Andrejem Babišem boj o každý milion a tabulkové míso, aby naplnil svou představu silného úřadu plného kvalitních a dobře zaplacených odborníků. Čemu vy byste dala přednost?
Ono to s reformou bezprostředně souvisí, protože my si musíme říci, jestli budeme více posilovat pomocný aparát soudcům tak, abychom umožnili rychlejší a efektivnější rozhodování, nebo jestli ty prostředky spíše věnujeme do kapitoly ministerstva, jak říkáte. Pochopitelně ideální by bylo obojí, ale to asi nejde. Já jsem si vždy jako ministryně byla vědoma té potřeby posílit soudní aparát, a to soudní aparát konkrétních soudů. Přimlouvala jsem se za vklady směřující bezprostředně do justice. A když se mě zeptáte proč, tak i kvůli tomu, že to bezprostředně pocítí každý občan, protože soudy budou postupovat rychleji a jednání se zefektivní. V plné míře se začíná uplatňovat nový občanský zákoník, soudy, hlavně v Praze, čelí celé řadě konkrétních problémů. Protahují se jim soudní řízení, protože nemají dostatek pomocného personálu, a do toho jde ruku v ruce aplikace nové normy. V tomto ohledu se musí něco udělat a jde i o uvolnění potřebných prostředků ve prospěch soudů. Tady bych byla jednoznačně pro, abychom upřednostnili potřeby konkrétních soudů.
Jen velice okrajově – sledujete situaci kolem komise pro nový trestní řád? Na mě to působí dojmem, že vedle stávající komise, kterou tvoří čtyři desítky lidí z praxe, ale i z akademické sféry, a sešla se v ní skutečná elita trestních právníků, má teď ještě vzniknout jakási užší ministerská úderka, která kodex napíše. Jsou schváleny principy a východiska, které teď ministr v užší spolupráci s prof. Císařovu a prof. Šámalem přetaví v paragrafy, což komisi staví poněkud na vedlejší kolej a nebál bych se říct, že je to kusá kolej vlevo za nádražní budovou. A bohužel to tak nese i velká část členů komise.
Je to veliká škoda, protože se skutečně sešla elita právníků, kteří by byli schopni připravit moderní trestní řád. Já tomuto kroku pana ministra nerozumím. Nechci kritizovat, je to jeho pravomoc, on potom ale odpovídá za výsledek. Vždycky to nakonec bude jistá užší pracovní skupina, která napíše trestní řád. Myslím si, že by to měli být lidé, kteří dosáhli renomé. Paní profesorka Císařová v minulosti jistě patřila k těm, kdo se podíleli na rozvoji trestního práva v České republice. Nejsem si ovšem jistá, zda je v současné době tou, která zná evropské trendy a dovede zareagovat i na potřeby moderního trestního procesu. A už vůbec si nemyslím, že by se ministr, při vší úctě k jeho aktivitám, při tom všem, co má plnit za úkoly, mohl konkrétně podílet na vlastním psaní paragrafovaného znění trestního řádu. Osobně jsem přesvědčena, že to musí být skupinka lidí, kteří jsou trestními právníky. Ze známých členů oné skupiny vidím profesora Šámala, jistě, ale on je současně předsedou Nejvyššího soudu a těch úkolů má již tolik, že si nedovedu představit, že by měl dostatek na paragrafované znění dostatek času. Je to celé velká škoda a nezbývá nám než sledovat, jakého výsledku se skupině podaří dosáhnout. A v jakém čase.
Robert Malecký
