Nepravomocné vyhlášení rozsudku ve věci údajného zneužití Vojenského obranného zpravodajství vzbudilo diskusi na téma, co bylo možné zveřejnit, když se část řízení i přelíčení konala utajeně. Justici ale čeká horší oříšek – další větev kauzy, týkající se zprávy BIS, je utajená celá. „Buď soud poruší trestní řád a Ústavu ČR, nebo zákon o utajovaných skutečnostech,“ míní Eduard Bruna, obhájce Jany Nečasové.
Jak se pracuje obhájci v kauze, která je úplně tajná, včetně celého trestního řízení?
Pracuje se velmi obtížně, protože nemáme možnost odnést si sebou potřebné kompletní materiály, jako v klasickém způsobu zastupování. Nemáme tak možnost si je studovat, porovnávat je se zákony, judikaturou – o to všechno jsme připraveni. My jsme si je tak mohli pouze přečíst, a nesměli jsme si z nich dělat ani poznámky. V praxi to vypadá tak, že si pouze přečtete listiny, které jsou zaměřeny na tuto věc, to znamená především usnesení o zahájení trestního stíhání, případně nějaké dokumenty, které se k té věci vztahují, ale nesmíte si z toho dělat výpisy, nesmíte to nikomu říci, poznámky, které si z toho uděláte, nesmíte s sebou odnést. To samé platí i pro obviněného. Pro obhajobu je to situace, s níž jsem se ještě nesetkal.
Co to znamená v praxi?
Když jsem například psal stížnost proti zahájení trestního stíhání, tak jsem ji, a to byla velká laskavost, mohl nadiktovat přímo policistovi na místě. Ale stížnost jsem tam musel nechat, ani tu jsem si nemohl odnést, což považuje z hlediska obhájce za velmi nestandardní. Při sdělení obvinění se nám dostalo poučení, že za předpokladu, že bychom z toho něco vynesli, tak se můžeme dostat do problémů, včetně trestně právních. Proto, pokud já vím, tak nikdo z obhájců ano obviněných neměl zájem si například pořídit nepozorovaně nějaké kopie, anebo si něco nepozorovaně odnést. Zamyslete se nad tím, jak je obtížené, když si s sebou nemůžete odnést ani relevantní poznámky. Někdo si možná řekne, dobře, tak si můžete udělat poznámky o okrajových věcech, které nejsou utajované. Ale k čemu mi to je, když nemám k dispozici kompletní spisový materiál? Přitom v jiných případech mi zákon dovoluje, že si mohu odnést prakticky celý spisový materiál, a můžu si s ním v kanceláři pracovat, doma po večerech, mám kopie všeho, co potřebuji, tedy skoro vše, co je ve spisu. To je v pořádku, tak to má být. Ale tady nemám ani čárku.
Co by to pro vás znamenalo, pokud byste chtěl vyhovět požadavkům ohledně utajovaných skutečností?
Osobně jsem to sice nezkoumal, ale někdo z kolegů se o to zajímal, a stálo by to spoustu peněz. A nešlo by o nějaké stovky nebo tisíce korun. To by reprezentovalo nejenom to přenášení věcí ve speciální tašce, ale i speciální trezor, psací stroj, nějakým způsobem signovaný a kontrolovatelný, na němž by psaly jenom utajované materiály. A na tom psacím stroji bych si musel psát sám, což neumím, tak bych na to musel mít nějakou poučenou zapisovatelku, což moje sekretářka není. Tak si vezměte jenom to úsilí a náklady, které bych na to musel vynaložit. A kolik takových případů budu nakonec mít, aby se mi to vyplatilo?
Je podle vás nutné, aby celé řízení bylo vedeno v utajovaném režimu?
To nemohu odhadnout, ale myslím si, že ne. O tom rozhoduje úřad, který na to má svá kritéria, a jestliže to tak nastavil, a všichni to respektují, tak jako jednotlivec s tím nic nezmohu. Protože kdybych měl námitky, v první řadě by musely směřovat vůči tomu úřadu, který to nařídil. Já osobně se domnívám, že utajovat se to nemusí, je to ale názor úřadu, který na tom trvá.
Podle mých informací ale BIS coby správce oné písemnosti trvá pouze na jejím utajení, ale ne na utajení celého řízení. A z té zprávy je utajeno jenom několik vět. Vy jste se snažili o odtajnění řízení?
O odtajnění se s námi bavil jeden státní zástupce z Olomouce, tvrdil, že se o to dvakrát snažili, ale že to nevyšlo. Že oni sami by byli také raději, kdyby se to odtajnilo. Osobně si myslím, že někomu, nevím komu, se to v této fázi hodí, že se to utajuje. Otázka je, aby se to nakonec vůči tomu, kdo to utajuje, neobrátilo, protože my si to pochopitelně nenecháme pro sebe, že se to utajuje, a využijeme to při obhajobě.
Ono už se to vymstilo, když soud právě z důvodu krácení práv obhajoby vrátil obžalobu státnímu zastupitelství.
Ano, z těchto důvodů ji vrátil, a teď je otázka, zda se to podaří nakonec odtajnit. Pak budou všichni překvapeni, včetně vás, kvůli čemu se to utajovalo. Zatím nemám žádnou informaci o dalším postupu, jenom znovu opakuji, že nám by strašně pomohlo, kdyby to odtajněno bylo. Myslím, že je zbytečné to utajovat jako celek, ale i onu konkrétní informaci, o níž se konkrétně jedná.
Nepravomocný rozsudek ve věci údajného zneužití Vojenského obranného zpravodajství vyvolal bouřlivou diskusi na téma řádného odůvodnění rozsudku, a to šlo pouze o část utajovaných věcí. Jak by se rozsudek vyhlašoval ve chvíli, když v případě BIS jde o celé utajované řízení?
To by byl podle mého názoru velký problém. Nastala-li by první možnost, že se rozsudek vyhlašuje podle trestního řádu, a veřejně, jak požaduje Ústava ČR v článku 96, tak pokud by byla ve výroku rozsudku utajovaná skutečnost, tak by se patrně porušil zákon o utajovaných skutečnostech, protože by tam onu utajovanou skutečnost soud veřejně vyhlásil. Nebo druhá varianta – rozsudek by se nevyhlašoval veřejně, ale pak by byla porušena Ústava. Jsem zvědav, jak si s tím orgány činné v trestním řízení poradí.
Dá se z postupu stížnostního soudu, který se vyjádřil nelichotivě, až pohrdlivě o obžalovaných při vrácení věci soudkyni Králové, nějak usuzovat na postoj v odvolacím řízení?
Pro mne je vždycky rozhodující výrok soudu a eventuálně, co mne zajímá, jsou pokyny, které směřují vůči nalézacímu soudu, a které projeví v odůvodnění. Jestli se tam vyjadřuje nějak pohrdlivě v textu odůvodnění, tak to nejsou žádné závazné pokyny, kterými by se musel nalézací soud řídit. Pro mne, jako pro advokáta to z právního hlediska nemá valný význam.
Může mít podle vás údajná absence podstatné části odůvodnění význam v řízení před odvolacím soudem?
To, že soudkyně nezveřejnila podstatnou část odůvodnění, chápu tak, že na místě se rozhodla neoddělit utajovanou část, protože by musela stejně vykázat veřejnost z jednací síně, jako to bylo u celé řady stání, která probíhala před tím. Nebylo úplně jasné, co by chtěla odůvodňovat mimo účast veřejnosti. Nebo mohla říci, ale o tom nikdo neuvažoval – teď bude po výroku následovat odůvodnění, tak vykliďte jednací síň. Nemyslím si, že zvolený postup byla taková chyba, aby negovala celé rozhodnutí. To určitě ne.
Dalo se zdůvodnění vůbec nějak oddělit podle toho, co je a co není utajené?
Já si to hypoteticky představit dovedu, a řeknu vám proč. Protože část důkazů probíhala za účasti veřejnosti, a část bez její účasti. Důkazy, které se prováděly za účasti veřejnosti, se zcela určitě také stanou součástí odůvodnění. Ono to také podle paragrafu 125 Trestního řádu ani jinak nejde. Soudkyně se ale bude muset vypořádat se všemi důkazy, jak, s těmi, které byly za účasti veřejnosti, tak v utajeném režimu. Má to ale jeden háček. To nebylo tak, že by část byla veřejná, a část ne, ale ty jednotlivé fáze se střídaly. A oddělit ty dvě části na místě a v tu chvíli, by bylo velmi obtížné.
Mělo by takové odůvodnění vůbec nějakou logickou linku a provázanost?
To se ptáte správně, protože odůvodnění rozsudku má mít mimo jiné i výchovný účel. A jaký výchovný účel by to mělo, kdyby to bylo takhle rozkouskované? Nehledě na to, že kompletní informace o to, jak soud uvažoval, a věc posoudil, by nebyla kompletní. Proto by takový postup postrádal jakoukoli logiku za účelem veřejného vyhlašování rozsudku.
Dušan Šrámek
