Advokáti obžalovaných v tzv. zpravodajské větvi kauzy Nagyová se pokusí „odstranit z cesty“ soudce Městského soudu Václava Kašíka, který by měl v případu rozhodovat v odvolacím řízení. Soudce Kašík se loni na podzim spolupodílel na sérii verdiktů, kterými Městský soud zrušil původní rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž soudkyně Helena Králová vyměřila Janě Nečasové podmínku, zastavila trestní stíhání Jana Pohůnka a případ Milana Kovandy a Ondreje Páleníka předala k posouzení ministerstvu obrany. Jako hotová věc se v kuloárech bere fakt, že před odvolacím kolem na soudce Kašíka zamíří námitka podjatosti.
Sami advokáti jsou s potvrzením tohoto záměru opatrní. „Nemůžeme přejít mlčky invektivy, které zazněly, a celou zaujatost jeho rozhodování. V tuto chvíli nechceme mávat praporem podjatosti, ale je to naprosto logické, a kdybychom to neudělali, mohli by si všichni myslet, že jsme se zbláznili,“ řekl České justici pod podmínkou zachování anonymity jeden z advokátů.
Soudce Václav Kašík označil rozhodnutí soudkyně Králové za naprosto vadné. “Napadené usnesení je předčasné, neodůvodněné, nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé,” píše se v usnesení ze 3. září loňského roku. Toto by podle obhájců ještě nevadilo, problematický je ale fakt, že soudce svými závěry předjímal vinu obžalovaných, tedy činil závěry „do budoucna“ a svým projeveným názorem se dokonce dostal do rozporu s nálezem Ústavního soudu. A to v okamžiku, kdy se kategoricky vyjadřoval o vině obžalovaných, a tím měl zasáhnout do kompetence nalézacího soudu. Argumenty obhajoby lze najít v závěrečné řeči, kterou před dvěma týdny přednesl obhájce Ondreje Páleníka Tomáš Sokol.
„Konečně pak je třeba se zabývat pokusem senátu Městského soudu v Praze ovlivnit budoucí rozhodnutí nalézacího soudu. Učinil tak usnesením ze dne 3.9.2014 sp. zn. 61 To 278/2014, jímž, zcela ve své pravomoci, zrušil usnesení nalézacího soudu, který po podání obžaloby postoupil věc obžalovaného (a dalších) ke kázeňskému vyřízení. Nad rámec této nesporné kompetence ale tento soud vyslovil kategorický závěr o vině všech obžalovaných a to ještě v některých pasážích urážlivým způsobem. Například na adresu obžalovaného uvedl, že o absenci subjektivní stránky trestného činu nemůže být ani řeči, mají-li obvinění alespoň základy průměrného intelektu, což ani oni zatím nezpochybnili.“ uvedl Sokol.
Advokáti jsou přesvědčeni, že tvrzení o zřejmé existenci subjektivní stránky není jen urážlivé pro agresivní příměr, ale je závěrem o vině. Kašíkovo usnesení podle nich opakovaně vyjadřuje následující úvahu: V podstatě nelze se zdravým rozumem pochybovat o subjektivní stránce činu, tedy o zavinění. Jenže tento soud či senát nebyl kompetentní a oprávněn se k vině vůbec vyjadřovat – což Sokol namítá ve zmíněné závěrečné řeči.
Soud, protože neprováděl žádné důkazy, měl být podle advokátů rezervovaný ohledně možného závěru nalézacího soudu v této věci, což, jak tvrdí, zjevně nebyl. V podstatě tím dal najevo, ještě dříve, než mu věc přišla na stůl poté, kdy nalézací soud dokončil hlavní líčení, že má hotový závěr o vině, tvrdí advokáti k důvodu, proč lze námitku podjatosti očekávat.
Rozpor s nálezem Ústavního soudu
To, že se odvolací soud pokouší zasahovat do kompetence soudu nalézacího, je podle advokáta Sokola, jak uvedl ve zmíněné závěrečné řeči, samo o sobě nepřijatelné, navíc v rozporu s nálezem Ústavního soudu, který podobnou praxi výslovně zakázal. „Že ale k tomu volí obraty na úrovni pivní diskuse a uráží obžalované i jejich obhájce, je fakt, který rozhodně nemohl ujít pozornosti. Ani to, že závěr o vině tento soud učinil aniž provedl jediný důkaz a lze rovnou říct, aniž otevřel trestní spis,“ dodal Sokol.
Sokol ve své závěrečné řeči připomněl, že už byla vznesena i námitka podjatosti samosoudkyně nalézacího soudu „vzhledem k tomu, že odvolací soud se zřetelně pokusil vyslovit cosi jako závazný právní názor o vině obžalovaného“. Nalézací soud námitku podjatosti neakceptoval a z jeho usnesení lze vyrozumět, že se tímto nezákonným pokusem senátu Městského soudu v Praze necítí nijak vázán, dovozuje Sokol.
S otázkou, zda o připravované námitce podjatosti soudce ví, Česká justice oslovila i předsedu Městského soudu v Praze Libora Vávru. Ten řekl, že její podání není možné vyloučit a v obecné rovině dodal, že nebývá zvykem, že by taková námitka byla vyslyšena jen proto, že soud v usnesení vyřkl nějaký svůj názor. „Je samozřejmé, že v situaci, kdy je vypjatější výrok odvolacího senátu, je pravděpodobnější pokus například o přesun k jinému senátu,“ uvedl Vávra.
Robert Malecký
