Veřejný ochránce práv musí nahlížet do osobních spisů soudců, neboť iniciuje kárná řízení vůči předsedům a místopředsedům soudů, které na podnět prošetřuje a následně je kontroluje. Vyplývá to ze stanoviska Anny Šabatové k odpovědi Úřadu pro ochranu osobních údajů předsedovi Městského soudu v Brně, ve které ÚOOÚ možnost ombudsmana nahlížet do osobních spisů soudců přímo vylučuje. O situaci ombudsmanka Anna Šabatová jedná s předsedou ÚOOÚ Igorem Němcem.

Pokud by předseda soudu neplnil své povinnosti a například toleroval průtahy v řízení nebo nevhodné či nedůstojné chování soudců, stížnosti by neuznával důvodnými a nevyvozoval by z jednání soudců žádné důsledky, sám by takovým tolerováním mohl ohrozit důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Na takového předsedu soudu je veřejný ochránce oprávněn podat kárný návrh, a proto potřebuje přístup do jeho osobního spisu, vyplývá ze stanoviska veřejné ochránkyně práv.

Jenže na žádost o stanovisko předsedy Městského soudu v Brně Zdeňka Sýse uvedl Úřad pro ochranu osobních důvodů opak: Veřejný ochránce práv nemá právo nahlížet do osobních spisů soudců.

Návštěva od ochránkyně prý měla pochybnosti

Předseda Městského soudu v Brně Zdeněk Sýs o stanovisko požádal ÚOOÚ poté, co podle něho pracovnice Kanceláře Veřejného ochránce práv trvala na nahlédnutí do osobního spisu přesto, že jí informace už byla poskytnuta: „Konkrétně byla podána za situace, kdy pracovnice Kanceláře Veřejného ochránce práv trvala na nahlédnutí do osobního spisu soudce, a to i přes to, že jí požadovaná informace o tom, zda tomuto soudci byla udělena výtka, byla ze strany místopředsedy soudu poskytnuta,“ uvedla k události mluvčí soudu Gabriela Stočková.

Na základě této události podal Městský soud v Brně žádost o stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů, aby byly odstraněny pochybností o pravomoci pracovníků Kanceláře Veřejného ochránce práv nahlížet do osobních spisů soudců a ostatních zaměstnanců soudu.


„Šetření veřejného ochránce práv se nemají dotýkat pracovněprávních vztahů mezi úřady a jejich zaměstnanci, ale směřují k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.“

(ze stanoviska ÚOOÚ k poskytování údajů z osobního spisu zaměstnance nebo soudce, celé ho najdete zde)


ÚOOÚ v odpovědi předsedovi Městského soudu v Brně sdělil, že do osobního spisu mohou podle zákona nahlížet pouze vedoucí zaměstnanci, kteří jsou zaměstnanci nadřízeni, a dále orgán inspekce práce, Úřad práce České republiky, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby, což oprávnění veřejného ochránce práv vylučuje.

„Šetření veřejného ochránce práv se totiž nemají dotýkat pracovněprávních vztahů mezi úřady a jejich zaměstnanci, ale směřují k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod,“ uvedl mimo jiné ÚOOÚ.

Bez spisu prý nemůže ombudsmanka iniciovat kárné žaloby 

Takové stanovisko považuje veřejná ochránkyně práv za nedorozumění a jedná o něm s předsedou ÚOOÚ Igorem Němcem. „Pokud bychom přijali za správné citované stanovisko ÚOOÚ, pak by to znamenalo, že by prakticky nebylo možné šetřit podněty osob týkající se průtahů v soudním řízení, nevhodného chování soudních osob nebo toho, jak předseda soudu provádí dohled nad prací soudců apod.,“ uvedla mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdilková s odkazem na zákon o veřejném ochránci práv.

Příslušné ustanovení poskytuje ochránci právo nahlížet do všech spisů, aniž by musely zvláštní zákony, dle nichž jsou spisy vedeny, obsahovat duplicitní úpravu (výjimku představuje pouze ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách).

„Právo nahlížet do spisů potvrzuje i skutečnost, že ochránce může iniciovat kárné řízení vůči předsedům a místopředsedům soudů. Toto oprávnění předpokládá, že má ochránce ze své činnosti takové poznatky, aby mohl návrh na zahájení kárného řízení kvalifikovaně vypracovat. Především musí mít možnost nahlížet do stížnostních a soudních spisů, jinak by nemohl ověřit, zda předseda soudu vyřídil stížnost správně, zda jeho závěry odpovídají průběhu soudního řízení. To nelze bez toho, aniž by se ochránce seznámil s obsahem soudního spisu,“ uvedla Hrazdilková. Kárné řízení je přitom řízení pracovněprávní.

Šabatová předsedy soudů důsledně sleduje

V šetření se podle vyjádření Ivy Hrazdilkové ochránce zabývá také tím, zda předseda soudu přijal dostatečná opatření. „Sleduje například to, zda byla přijata opatření vůči soudci – např. zda byla soudci udělena výtka a jak byla odůvodněna. Tato opatření jsou (měla by být) součástí osobního spisu soudce. I z tohoto důvodu má tedy ochránkyně za to, že v oprávnění veřejného ochránce práv jako kárného navrhovatele je kromě práva nahlížet do soudních a správních spisů implicitně obsaženo také právo nahlížet do osobních spisů soudních osob za účelem ověření správného postupu předsedy/místopředsedy soudu,“ „vysvětlila mluvčí Anny Šabatové.

Pokud by podle ní předseda soudu neplnil své povinnosti například tím, že by toleroval průtahy v řízení nebo nevhodné či nedůstojné chování soudců, stížnosti by neuznával důvodnými a nevyvozoval by z jednání soudců žádné důsledky, sám by takovým tolerováním mohl ohrozit důvěru veřejnosti v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, uvedla doslova Hrazdilková.

Právě pro tyto případy je podle ní ochránce oprávněn podat návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti předsedy nebo místopředsedy soudu – uvedla Hrazdilková.

Irena Válová