Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová se dostala pod silnou kritiku kvůli tomu, že v pátek v soudní síni neodůvodnila zprošťující verdikt, který vynesla v kauze obžalovaných Jany Nagyové, dnes Nečasové, a vojenských zpravodajských důstojníků. Již včera v ČT ji za to kritizoval předseda NSS Josef Baxa, kritický je rovněž vedoucí katedry trestního práva PF UK prof. Jiří Jelínek.
Česká justice položila představitelům justice, politiky i akademické sféry dvě otázky:
Jak hodnotíte fakt, ze soudkyně Králová neodůvodnila rozsudek v tzv. kauze Nagyová?
Co nepravomocný rozsudek znamená pro olomoucké Vrchní státní zastupitelství, co pro vnímání událostí léta roku 2013 a jak by mohl rozsudek dopadnout na připravovaný zákon o státním zastupitelství?
Zdeněk Koudelka, advokát:
Problém utajované části rozsudku musí posoudit soudce. Média by jistě uvítala alespoň nějaké odůvodnění. Nicméně odůvodnění jako celý rozsudek směřuje především ke stranám řízení a pro přezkum nadřízeným soudem. Je na soudci, aby uvážil, zda utajované části jsou tak rozsáhlé, že bez nich nemůže odůvodnění dávat logický a ucelený obraz o proběhlém řízení a zveřejnitelná část odůvodnění by tedy nepotvrzovala výrok.
Ústavní norma stanoví, že rozsudky se vyhlašují veřejně. Ovšem dlouhodobá praxe je taková, že soudy často vyhlásí jen výrok rozsudku s tím, že v odůvodnění odkážou na písemné vyhotovení. Jestli je tato praxe neústavní, může být předmětem debaty, ale je faktem. Pak je otázkou, proč se kritici této praxe ozvali až teď, a ne dříve v případech jiných.
Rozhodnutí obvodního soudu i dříve městského soudu považuji za nesprávné v tom, že obžalobu podalo věcně i místně nepříslušné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Dříve např. Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, usnesením z 29. 6. 2010 vrátil až do přípravného řízení věc, když obžalobu podalo nepříslušné Okresní státní zastupitelství v Přerově. Tedy i zde měl obvodní či Městský soud v Praze, který dříve rozhodoval o opravném prostředku proti postoupení věci zpravodajců jako kázeňského deliktu, obžalobu věcně neprojednávat, ale vrátit příslušnému Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 k došetření. Tím, že soudy akceptují výsledky činnosti nepříslušných státních zastupitelství, podporují zneužívání moci vedením státního zastupitelství, které i v budoucnu bude manipulovat s příslušností státních zastupitelství a tedy i soudců pro přípravné řízení.
Jan Kudrna, ústavní právník, vysokoškolský učitel
Nejsem odborník na trestí právo, ale rozsudek bez odůvodnění mě znejistěl, měl jsem za to, že odůvodnění musí být vždy součástí rozsudku, byť např. bez utajovaných informací. V tuto chvíli si tedy těžko udělat obrázek o tom, co se vlastně stalo a proč souzené skutky nejsou trestné.
Pro vnímání celé kauzy vyčkejme na pravomocný rozsudek. Jednak nynější rozsudek může být ještě změněn, jednak bez odůvodnění těžko cokoliv soudit. Pokud se jedná o Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, je důležité říci, že rozsudek vynáší soud. Státní zástupce přirozeně na výsledek má určitý vliv, ale jedná se o rozhodnutí soudu. V tuto chvíli nelze posoudit nic a můžeme si jen klást otázky a doufat, že budou zodpovězeny. V obecné rovině mohu pouze říci, že zásah orgánů činných v trestním řízení, k němuž došlo před necelými dvěma roky, ve mně vzbudil poměrně velká očekávání, která se ale zatím v podstatě nenaplnila. Nedokáži posoudit, nakolik svou roli ale také sehrála např. média ve vykreslování celé záležitosti.
Tomáš Sokol, advokát (v kauze zastupuje obžalovaného Ondreje Páleníka):
Sdělení soudkyně o tom, že neodůvodní rozsudek, jsem nevnímal jako něco pozoruhodného. Je to vcelku běžné, přesněji je běžné, že rozsudek je odůvodněn třemi větami s tím, že ostatní bude v písemném odůvodnění. A ty tři věty mne stejně nezajímají, protože podstatný je celý kontext rozsudku. Zákon sice hovoří o tom, že vyhlášení rozsudku má obsahovat podstatnou část odůvodnění, což se stejně moc nedodržuje a pokud vím, ani to nikomu nevadí. Důležitý je „papír“.
Reakce některých SZ mi připadá poněkud hysterická. Spory se vyhrávají a prohrávají a je to soud, kdo si určí, které důkazy ho přesvědčily a které ne. A pokud to uspokojivě vysvětlí, tak není co řešit. Bylo by tedy na místě spíše mlčet a čekat na rozsudek a své výhrady vtělit do odvolání. Tedy rozsudek na VSZ Olomouc nedopadá momentálně nijak, ale vypadá to, že na některé státní zástupce dopadá spíše děs, že by to mohlo takhle dopadnou i u odvolacího soudu.
Druhá část otázky je složitější a pro mne těžší, protože to není můj obor. Nicméně vnímal jsem některé politické komentátory, kteří hovořili o tom, že politici napříč spektrem mají pocit, že se státní zástupci a policie poněkud utrhli ze řetězu. Dokonce, že prý se bojí. Je-li tomu tak, a to já nemohu ověřit, pak lze důvodně předpokládat, že budou k návrhu zákona přistupovat velmi opatrně. Což bych jim ostatně vřele doporučil.
Také jsem vnímal, že politické strany, pokud nevolají rovnou po hlavách žalobců, tak vyčkávají s nějakým konečným hodnocením této akce až po odvolacím řízení. I z toho bych dovozoval, že zrovna v téhle chvíli nebudou nakloněni nahonem měnit zákon, resp. přijímat nový. Ostatně předkladatel zákona uvádí v důvodové zprávě jediné riziko spojené s tím, že nový zákon nebude. A to:
V případě nepřijetí nové právní úpravy bude přetrvávat dosavadní stav, kdy některé zásahy mohou vyvolat debaty, zda jimi není zasahováno do vlastního výkonu působnosti státnímu zastupitelství nebo jednotlivých státních zástupců.
Což je hrozba, která na mne nijak moc nepůsobí. Už proto, že o žádných diskuzích na dané téma nevím. Takže jestli jde jen o tohle, vydržíme bez nového zákona o SZ ještě hodně dlouho. A možná to tak budou vnímat i poslanci.
Václav Vlk, advokát, člen prezidia Unie obhájců:
Postup je to neobvyklý, ale nikoliv, že bych se s ním nesetkal. A to i v kauzách, kde nebyla žádná utajovaná skutečnost. Nicméně alespoň něco mírného základu, s opatrností vůči utajovaných skutečnostem, v soudní síni padnout mohlo. Jestli mělo, to si neodvažuji soudit, ale na to nám odpoví odvolací soud. Byl bych jen nerad, aby se rozběhla štvanice na soudkyni, čehož mírné náznaky jsem již v neděli zaznamenal. Protiústavní to není, ve zbytku, jak jsem řekl.
Na vnímaní událostí z roku 2013 ze strany VSZ v Olomouci se nezměnilo evidentně nic, nejvíc mě mrzí jejich nedostatek sebereflexe a připuštění si možných pochybnosti. Na zákon to žádný vliv mít nebude, neboť nový zákon prostě nebude. Není na pořadu dne, chybí nám trestní řád a pak teprve zákon o státním zastupitelství. Jinak ale buďme rádi, že řádění roku 2013 bylo. Alespoň je vidět, co je možné a vidí to i Poslanecká sněmovna.
Marie Benešová (ČSSD), místopředsedkyně ústavně-právního výboru sněmovny:
Neodůvodnění rozsudku soudkyní Královou považuji za bezprecedentní postup, který dal novou ránu důvěryhodnosti české justice jako celku.
Pro olomoucké státní zastupitelství by neměl prvoinstanční rozsudek nic zásadního znamenat, neboť jde o nepravomocný rozsudek, který bude podroben přezkumu soudu II. stupně. Ale je nepřehlédnutelné, jak se někteří pravicoví politici snaží situace zneužít, otočit ve prospěch strůjců neslýchaných poměrů na Úřadu vlády za vlády jejich bývalého premiéra a práci státního zástupce podle svého scestného výkladu bezprostředně vydávat za závadnou. Jde o stále stejnou technologii, která je zde používána 10 let na momentálně nepohodlné státní zástupce, kterou jsem na vlastní kůži v minulosti sama zažila.
Na připravovaný zákon o státním zastupitelství by z mého pohledu toto soudní rozhodnutí nemělo mít žádný významný vliv, ale může spíše ovlivnit debaty o připravenosti české justice na soudní samosprávu.
Helena Válková (ANO), předsedkyně sněmovního podvýboru pro justici a soudní samosprávu:
Myslím si, že soudkyně měla alespoň stručně svůj zprošťující rozsudek zdůvodnit při respektování utajovaných informací, protože tím, že nic nezdůvodnila, dala prostor pro spekulace veřejnosti o důvodech takového překvapivého rozhodnutí. To může vést k oslabení důvěry v justici. Kromě toho absence alespoň stručného zdůvodnění je diskutabilní i z hlediska ústavněprávního, které výjimky z obligatorního veřejného vyhlášení rozsudku nepřipouští.
Dopady nepravomocného rozsudku nelze přeceňovat, byt tak média činí. Návrh zákona o SZ by měl doznat zásadních změn bez ohledu na vývoj.
Martin Plíšek (TOP 09), poslanec, člen ústavně-právního výboru sněmovny:
Odůvodnění bude nepochybně obsahovat originál rozsudku, který obdrží obě strany. Alespoň shrnutí odůvodnění rozsudku mělo zaznít. Soudkyně ale zřejmě došla k závěru, ze skutky obžalovaných neměly trestněprávní povahu.
Pro olomoucké vrchní státní zastupitelství prvoinstanční rozsudek znamená, ze neprokázalo u soudu první instance protiprávní jednání obžalovaných a ze jim předložené důkazy trestnou činnost nedokazovaly. Pokud to potvrdí i odvolací soud, bude namístě řešit konkrétní personální odpovědnost.
Tato kauza bude mít určitý dopad na připravovaný zákon o státním zastupitelství, a to v tom smyslu, ze posílí potřebnost prvku dohledu a kontroly nad jeho činností. Dosavadní verze návrhu zákona tyto prvky v řadě ohledů postrádají.
Zuzka Bebarová Rujbrová (KSČM), poslankyně, členka výboru pro bezpečnost:
Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, což se stalo. Pokud jsem zaznamenala, odůvodnila to soudkyně tím, že nechce hovořit o utajovaných skutečnostech. Je tristní, že bublina, která vedla až k pádu vlády, byla tak málo podložena.
Domnívám se, že sníží autoritu státního zastupitelství v očích veřejnosti a politici budou váhat posilovat pravomoci soustavy.
Radek Vondráček (ANO), místopředseda ústavně-právního výboru sněmovny:
Ve své osobní praxi jsem se ještě nepotkal s tím, že by soudce neodůvodnil, třeba jen velmi stručně, svůj rozsudek. Považuji to za porušení zásady ústnosti a veřejnosti soudního řízení, ke kterému nevidím důvod. Může to být vnímáno negativně i ve vztahu k rozhodnutí a jeho kvalitě jako celku.
Na další otázky je brzy, jde skutečně jen o nepravomocné rozhodnutí. A ani jeden případ, jakkoli závazný a známý, by neměl mít vliv na proces přípravy nového zákona o SZ.
Marek Černoch (Úsvit), poslanec, člen ústavně-právního výboru sněmovny:
Rozsudky se musí vyhlašovat vždy veřejně. V tomto případě je zdůvodnění velmi důležité i vůči veřejnosti, protože tato kauza měla široké společenské dopady. To, že je z části řízení veřejnost vyloučena, nemá být důvodem, proč odůvodnění nezveřejnit. Během vyšetřování docházelo v médiích ke zveřejňování odposlechů, mělo by být tedy zveřejněno odůvodnění osvobozujícího rozsudku. Díky této kauze padla vláda a „zavřít za tím dveře“ je vůči veřejnosti nekorektní jednání.
Nepravomocný rozsudek není konečný a až na základě toho pravomocného a potvrzeného je třeba dělat závěry. Pro mě to ale zcela určitě posiluje potřebu, aby v novém zákoně byla dostatečně ošetřena odpovědnost za výkon funkce.
Ivan Gabal (KDU-ČSL), poslanec, člen výborů pro bezpečnost a obranu:
Ke zneužití tajné služby došlo nepochybně a mělo to své dopady, vzhledem ke kontaktům inkriminované s politickými mafiány si lze nikoli subjektivní, ale objektivní děje domyslet jako bezpečnostní rizika.
Z mého subjektivního pohledu soudkyně uhnula odpovědnosti a tyto okolnosti zřejmě přehodila na odvolací soud a nebyla schopna svoje rozhodnutí odpovědně zdůvodnit a vysvětlit. Tím samozřejmě evidentně posílila stav nepředvídatelnosti českého soudnictví a v jistém smyslu právní nejistotu, což je z reakcí státních zástupců i dalších justičních aktérů evidentní. Předpokládám, že státní zástupci v druhé instanci provedou neotřesitelné důkazy a soudkyni do důsledku znemožní, protože je to její odpovědnost, včetně přiznání odpovědných zpravodajců.
Pro nás to znamená čekat v kontrolních orgánech sněmovny na finále a pak se věcí co nejdůsledněji zabývat, byť třeba v uzavřeném režimu, což doufám uděláme.
Z hlediska pohledu na novou legislativu o státním zastupitelství nechávám věc otevřenou. V této chvíli bych státním zástupcům nechal prostor na další důkazní řízení. Neskrývám, že podtext věci považuji z hlediska kompetencí šéfky kabinetu a jejího ohledu na bezpečnost země a kredibilitu za velmi problematickou až neodpovědnou. Soudní verdikt nejistotu a pocit neodpovědnosti prohlubuje.
Miroslav Antl (nestr. za ČSSD), předseda ústavně-právního výboru Senátu:
Považuji to za velké pochybení předsedkyně trestního senátu nalézacího soudu, když rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně, a to i v případě, kdy účast veřejnosti byla v předcházejícím řízení vyloučena. To se týká i aspoň podstatné části odůvodnění rozsudku a poučení o odvolání (viz § 128 odst. 2 trestního řádu). A vyhláška ministerstva spravedlnosti ČR o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy v úvodu ustanovení § 16 odst. 2 jasně praví, že „Po vyhlášení výrokové části rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby usedli, a sám, rovněž vsedě, rozsudek odůvodní…“.
Nadto bylo zcela jasné, že na její rozhodnutí a přesvědčivé odůvodnění čekají nejen procesní strany, ale i média, tedy celá veřejnost, a to i v zahraničí. Musela očekávat i reakci SZ, takže se měla vypořádat s tvrzením a argumentací veřejného žalobce, aniž by tím narušila jakékoliv „tajemství“. Její postup působí nedůvěryhodně – a všichni jsme zvědavi, jak svá zprošťující rozhodnutí dodatečně odůvodní. A pak, jak rozhodne soud odvolací…
Reakce politiků, ale i odborníků, jsou denně zveřejňovány, ale na konečné rozhodnutí musíme počkat. Chci věřit státním zástupcům, že mají skutečně „nabito“, jak tvrdí od začátku, jinak by byl takový definitivní výsledek trestního řízení pro návrh zákona o SZ (v poslední verzi ministra spravedlnosti) doslova smrtící – a spíše bychom se dočkali restriktivních opatření.
-rm-
