Smyslem případné Nejvyšší rady soudnictví je chránit nestranné rozhodování justice před vlivem státu a politiků. Může fungovat jako ochranná bariéra a zajistit soudcům prostor pro spravedlivé rozhodování, řekl ve středu v Brně s odkazem na zahraniční zkušenosti Geoffrey Vos, předseda Evropské sítě nejvyšších rad soudnictví.
Soudcovské rady se podle Vose osvědčily i v některých postkomunistických zemích, dobrým příkladem je prý Polsko a Litva. Konkrétní úprava se v jednotlivých státech liší.
Vos vystoupil v úvodu dvoudenní konference věnované různým formám správy justice a případné reformě českého systému. V současnosti soudci v celé Evropě podle Vose čelí rostoucím tlakům i novým hrozbám pro nezávislost, musejí být proto chránění před vlivem státu, který figuruje v mnoha řízeních jako strana sporu, a nesmí být ovlivňováni ani aktuálními politickými agendami, uvedl Vos.
Ustavení justiční samosprávy a vymezení jejích kompetencí je dlouholetým tématem jednání mezi českými politiky a představiteli soudní moci, zatím bez konkrétního výsledku. „Je to otázka, která rezonuje českou společností posledních 20 let,“ uvedl předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
Silné postavení výkonné moci vůči soudní moci v Česku je podle Šámala dáno do značné míry historickým vývojem a bývá někdy vnímáno jako nechtěné dědictví komunistického režimu. „V posledních dvou desetiletích zaznamenáváme trend, který odráží ambici justice spravovat se sama,“ uvedl Šámal.
Zřízení orgánu zastupujícího justici je zahrnuto v koaliční smlouvě současné vlády, a to v zájmu nezávislosti, ale i efektivity justice. Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) označila nezávislost a zřízení samosprávy za základní stavební kámen dlouhodobé strategie soudnictví.
Válková také ustavila komisi pro přípravu soudcovské rady, vede ji předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Podle Šámala však není přesné hovořit o samosprávě justice, spíše o jiné formě správy.
Někdejší vláda Petra Nečase (ODS) vznik Nejvyšší rady soudnictví připouštěla, ovšem spíše s omezenou působností a konzultativní rolí. Naopak soudci chtějí radě přiznat rozsáhlé pravomoci, které by částečně převzala od ministerstva spravedlnosti. Teoreticky by rada mohla rozhodovat třeba o umístění soudců a jmenování funkcionářů vrchních, krajských a okresních soudů, dávat podněty ke kárným řízením a komentovat připravované zákony. Naopak financování má podle převládajících představ zůstat věcí ministerstva.
Nejvyšší rady soudnictví v Evropě vznikaly historicky zejména v reakci na změnu režimu a potřebu očistit justici. V Itálii tak vznikla nedlouho po druhé světové válce, ve Španělsku a Portugalsku po pádu Frankova a Salazarova režimu. Po rozpadu východního bloku se podobné orgány zformovaly v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku, Moldavsku a v roce 2002 také na Slovensku.
-čtk-
