Dohodu o narovnání platových záležitostí podepsalo k 21. květnu 96,1 % soudců, u státních zástupců toto číslo dosáhlo dokonce 99,5 %. V absolutních číslech to znamená, že týden před vypršením termínu pro uzavření dohod chybí podpis 134 soudců a sedmi státních zástupců. Ačkoli předsedové krajských soudů ještě s některými soudci dál vyjednávají, tato čísla se již výrazně nezmění – stát má totiž své závazky uhradit společně se mzdou za měsíc květen.
Pro vládu, která v polovině května posílila letošní rozpočet ministerstva spravedlnosti o 910,5 milionu korun z vládní rozpočtové rezervy a dalších 650 milionů našlo ministerstvo ve svých zdrojích, to není úplně nejlepší zpráva. 134 chybějících podpisů může znamenat 134 žalob, z nichž každá představuje potenciální riziko narušení, nebo dokonce destrukce draze zaplacené dohody.
Jistý počet + jistý počet + několik případů = 134
„Existuje jistý počet soudců a státních zástupců, kde ještě proces uzavírání dohod nebyl dokončen, nebo kteří prodlévají s rozhodnutím o přistoupení k dohodě a jistý počet osob se nepodařilo dohledat … V několika případech bylo rovněž třeba znovu otevřít dědické řízení.“
(zdroj: zpráva MSp pro vládu)
Na druhou stranu je ale zřejmé, že ve všech 134 případech toto riziko nehrozí. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) připravil pro informaci členů vlády materiál, který měl ambici vedle souhrnu čísel přinést i analýzu důvodů neuzavření dohod; výsledné znění je ale natolik stručné a povšechní, že se z něho míra budoucího rizika odvodit nedá.
Ministerstvo dospělo k závěru, že mezi 134 soudci jsou takoví, u nichž „ještě proces uzavírání dohod nebyl dokončen, nebo kteří prodlévají s rozhodnutím o přistoupení k dohodě a jistý počet osob se nepodařilo dohledat např. z důvodu změny bydliště či pobytu mimo území ČR. V několika případech bylo rovněž třeba znovu otevřít dědické řízení po zesnulých soudcích a státních zástupcích“. Kolik je soudců v které skupině, materiál neříká.
Ve všech krajích bylo překročeno 90 procent
Více než stovka soudců z těch, kteří se k dohodě nepřipojili, konkrétně 107, pochází z obvodů tří krajských soudů: pražského městského (51), ústeckého (37) a ostravského (19). Ani zde nejde ve všech případech o soudce, kteří dohodu principiálně odmítají, nicméně tato čísla už „ohniska odporu“ značně přibližují.
Předseda ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl považuje 37 nepodepsaných dohod za údaj relativní. „I tak máme v obvodu krajského soudu podepsáno přes 90 procent dohod, čímž byla původní očekávání vysoce překonána. S některými soudci ještě jednáme. Nemusí jít ještě o konečné číslo, zatím se to tak ale jeví,“ řekl České justici Luboš Dörfl.
Šéf ústeckého soudu popsal i menší skupinku odpíračů, kterou tvoří soudci v důchodovém věku, kteří už na soudu nepracují, a rozhodli se přesto soudit. Podstatná je ovšem jeho následující definice: „A pak jsou to soudci, kteří na to mají svůj zásadní názor a hodlají ho prosadit.“
Proč cítí někteří soudci křivdu?
Z pohledu soudců, kteří byli průkopníky podávání žalob a jejichž soudní pře už často došly poměrně daleko, je dohoda se státem značně nevýhodná, protože investovali řádově desetitisíce korun do právního zastoupení. To, že by měli nakonec dostat méně peněz než kolegové, kteří nedělali nic, cítí jako křivdu, pro kterou je pro ně dohoda nepřijatelná.
V ústeckém obvodu jsou zásadní odpírači soustředěni na dvou okresních soudech, konkrétně v Liberci a Teplicích. Počet nepodepsaných dohod je zde relativně vysoký, dohromady tvoří zhruba polovinu počtu celého kraje.
„Je to i ovlivněno tím, že v Liberci a Teplicích jsou soudci, kteří podali žaloby a vzali si právní zástupce,“ říká Luboš Dörfl. Z pohledu soudců, kteří byli průkopníky podávání žalob a jejichž soudní pře už často došly poměrně daleko, je dohoda se státem značně nevýhodná, protože investovali řádově desetitisíce korun do právního zastoupení. To, že by měli nakonec dostat méně peněz než kolegové, kteří nedělali nic, cítí jako křivdu, pro kterou je pro ně dohoda nepřijatelná.
V Praze jsou tři ohniska nesouhlasu na obvodech
I předseda pražského městského soudu Libor Vávra připouští, že část nepodepsaných dohod skutečně souvisí s případy soudců, kteří podávali žaloby, vzali si právní zástupce a podpisem by tratili nemalé částky. „Na druhou stranu když vidíte čísla Městského soudu v Praze a pražských obvodních soudů, tak si uvědomte, že je to vlastně pětina republiky. U nás padesát lidí je malinko oproti padesáti lidem jinde. Čili my jsme nad těmi 90 procenty také,“ řekl Libor Vávra.
I v Praze jsou zásadní odpůrci soustředěni na několik míst, podle Vávry jde o tři soudní pracoviště. „Evidentně na nich od začátku existovala skupina kolegů, kteří spolu postupovali od samého počátku aktivně, případně i s obhájci,“ uvedl šéf pražského městského soudu.
Nepodepsat nutně neznamená nesouhlasit
Objevena byla i poněkud paradoxní podskupinka soudců, kteří svůj podpis pod dohodu nepřipojili, aniž by ovšem patřili mezi její odmítače. Jde o soudce, kteří se rozhodli zcela vzdát svých nároků, a dohodu proto ani podepsat nemohli. Kolik jich je v jednotlivých obvodech, není souhrnně známo, neboť ministerské kolonky s touto kategorií nepočítají. Česká justice však ví o dvou takových případech u Krajského soudu v Brně.
Robert Malecký
