Nenoste to. Ukradený Uber. Luxus versus Alibaba. Koho máme informovat po mučedníkově smrti?
Americká justice prokázala, že pětiprsté boty za nic nestojí
Přesně vzato stojí sto dolarů, mají samostatný chlívek pro každý prst – a chození v nich naprosto neprospívá zdraví. Vlastně mu to škodí.
Společnost Vibram, která boty jménem FiveFingers posílá na trh, bude muset podle rozhodnutí amerického soudu zaplatit náhradu každému kdo prokáže, že se mu v pětiprstých šlupkách chodilo špatně nebo se u něj v důsledku jejich nošení objevily zdravotní potíže. Leccos nasvědčuje tomu, že takových nespokojených zákazníků od března 2009 nebude vůbec málo. Celkem se odhaduje, že by Vibram mohl zaplatit až 3,75 milionu dolarů – každému. To se rovná likvidaci firmy.
Neviditelná ruka trhu v tomto případě dopadá na výrobce nekvalitního výrobku vyhoněného marketingem pořádně tvrdě. Otázka je, jak se s faktem, že třeba běhání v pětiprstých botách může být vysloveně riskantní a škodlivé, vyrovná snobská česká, potažmo pražská běžecká komunita. Ta si prozatím všechny obtíže, které jim “žabí boty” působí, vysvětluje moderností a přelomovostí celého výrobku. Autor digestu teď má trochu pocit, jako kdyby bral dětem lízátko, ale nějak se s tím vyrovná.
Ukradli jste mi Uber, žaluje Američan… Uber
Američan Kevin Halpern podal žalobu na společnost Uber Technologies a jejího zakladatele Travise Kalanicka. Žádá miliardu dolarů za to, že mu Kalanick údajně celý koncept Uberu ukradl.
Uber, který má v současné době hodnotu přes 40 miliard dolarů, v oficiálním prohlášení uvedl, že žaloba je zcela neopodstatněná. Halpern v roce 2003 – tedy šest let před založením Uberu – založil společnost Celluride Wireless, přičemž v žalobě tvrdí, že „Kalanick vytvořil přesnou kopii jeho služby Celluride a nazval ji Uber“. Halpern ve videu, které nahrál na portál YouTube, mluví o tom, jak měl v New Yorku obtíže se sháněním taxíků a chtěl vytvořit způsob, kterým by se řidiči a pasažéři mohli propojovat skrze mobilní telefony a technologii GPS.
Od roku proto Halpern pracoval na vývoji konceptu své platformy, kterou dokončil v roce 2006. V tomto roce se potkal v San Franciscu s Kalanickem. Se zakladatelem Uberu Halpern podle žaloby následně sdílel koncept vlastní služby, přičemž Kalanick údajně slíbil, že si fungování systému nechá pro sebe. Halpern se tak nyní podle svého právního zástupce „jako tvůrce celého konceptu sdílení vozidel při přepravě lidí cítí poškozen člověkem, s nímž spolupracoval.“
Alibaba má problém kvůli prodeji padělků luxusního zboží
Skupina výrobců luxusního oblečení podala v pátek žalobu na čínský gigant Alibaba Group kvůli tomu, že vědomě umožňuje na svých stránkách prodej falešného zboží.
Žalobu u federálního soudu v New Yorku podali zástupci značek vlastněných francouzskou společností Kering SA, pod kterou spadají známé značky jako Gucci nebo Yves Saint Laurent. Kering SA požaduje po Alibaba Group, aby zamezila dalšímu prodeji falešného zboží a uhradila náhradu újmy. Mluvčí Alibaby v prohlášení uvedl, že jeho společnost „běžně spolupracuje na ochraně autorských právs řadou značek, avšak Kering si bohužel namísto konstruktivních jednání zvolil soudní cestu.“
O tom, že jsou na portálech Alibaby (především jde o Taobao) porušována autorská práva, se mluví řadu let a Kering kvůli tomu již Alibabu během uplynulého roku jednou žaloval. Tato žaloba, která byla podána v červenci minulého roku, však byla nakonec stažena, jelikož Kering se s Alibabou dohodl mimosoudně. Kdy bude americký soud rozhodovat o nově podané žalobě, zatím není jasné.
Není to jediný soud tohoto druhu, který v poslední době hýbe veřejným prostorem. V Paříži usazená mezinárodně působící společnost Cartier patří k nejvýznamnějším světovým obchodníkům se šperky a diamanty. Je už zvykem, že si konkurence netroufá pouštět se s Cartierem do křížku. Pokusili se o to ale provozovatelé webových prodejních galerií – a z kanceláří ve městě nad Seinou vyletěla do světa žaloba požadující jejich okamžité uzavření. Oslavila úspěch a provozovatelé e-shopů se ptají, co s nimi bude dál.
E-shopy, které prodávají napodobeniny šperků, Cartier musí ukončit svou činnost. Pokud se přitom prozatím v e-shopech objevily kopie značkových výrobků, bývalo zvykem vynutit si jen zastavení jejich prodeje. V případě šperků od Cartieru jde ale o skutečně velké peníze. Šperkařství svou ztrátu vyčíslilo na 960 milionů dolarů – a to je opravdu hodně. Není ale jisté, že to je tolik, aby to stálo za tak zásadní zásah do svobody podnikání na webu. Tak alespoň rozhodnutí soudu vnímají zastánci co nejmenšího počtu regulací.
Kdyby arciteroristé byli personalisty
Ukazuje se, že kdyby se Usáma bin Ládin nedal na dráhu teroristy, mohl to dotáhnout na obstojného personalistu.
Americké zpravodajské služby zveřejnily 103 dokumentů z archivu teroristy Usámy bin Ládina zabavených při jeho likvidaci v pákistánském úkrytu v roce 2011. Kromě toho, že až do smrti trval na tom, že se musí bojovat proti Spojeným státům, mimo jiné sestavil dotazník pro uchazeče o působení v Al-Káidě. Se svým svědomitým přístupem by se jistě uchytil v kdejaké větší společnosti.
„Na otázky odpovídejte prosím přesně a pravdivě. Piště čistě a zřetelně. Pokud nemluvíte arabsky, odpovězte v jazyce, který ovládáte. Pokud máte jakékoli dotazy, sdělte je svému nadřízenému bratrovi,“ začíná text stejně jako mnoho dalších vstupních dotazníků. Zájemce zároveň žádá, aby se o náborové kampani ve jménu Alláha raději příliš nešířili.
Kromě základních údajů o uchazeči a jeho rodinném zázemí navrhl bin Ládin otázky tak, aby se podařilo najít vhodné kandidáty a našlo se pro ně vhodné uplatnění v organizaci. Nechybí tedy ani otázky na záliby a předchozí studijní a pracovní zkušenosti.
Na rozjezd začíná otázkami jako „Kolik Koránu umíte nazpaměť?, „Jakými jazyky mluvíte a na jaké úrovni – slovem/písmem/pasivně?“, „Jaké země jste procestoval a jaký byl účel vašich cest?“, „Znáte někoho, kdo cestuje na Západ?“ či „Znáte nějaké pracovníky či odborníky v oboru chemie, komunikace nebo v jiném oboru?“.
Pak zjišťuje informace o předpokladech pro práci v terénu: „Jste v současné době členem nějaké organizace?“, „Absolvoval jste vojenský výcvik?“ či „Napište seznam pasů, které držíte“.
Na závěr si nechává náročnější otázky, aby bylo možné určit, kam až je uchazeč o teroristické místo ochotný zajít. „Jakého cíle byste chtěl dosáhnout na své pouti džihádem?“ ptá se v dotazníku a hned následuje otázka „Přejete si vykonat sebevražednou misi?“ s žádostí o uvedení osoby, který by měla být o mučednické smrti informována.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
