Saúdská Arábie výběrovým řízením hledá osm nových “náboženských vykonavatelů”. Pod tímto eufemistickým označením se skrývá mistr popravčí, kat.
Uchazeči nemusejí mít žádnou zvláštní kvalifikaci, mezi řádky si ovšem můžeme přečíst informaci o tom, že potenciální náboženský vykonavatel by kromě nezbytné chuti zkoušet nové věci především neměl trpět mdlobou při pohledu na krev. Náplní jeho práce totiž bude sekání a řezání končetin, bičování nebo stínání neposlušných hlav. Práce není nijak výjimečně placená – po pravdě řečeno se nachází ve spodní části tabulky platů státních zaměstnanců. Formulář ke stažení je na stránkách saúdského ministerstva pro občanské záležitosti ke stažení ZDE.
Rovnou je na místě poznamenat, že noví saúdští kati nebudou trpět nedostatkem práce. Minulou neděli byl v Saúdské Arábii popraven už pětaosmdesátý letošní odsouzenec. Znamená to razantní nárůst počtu popravovaných. Za celý rok 2014 totiž bylo s islámské monarchii popraveno podle rozcházejících se zdrojů osmaosmdesát nebo devadesát lidí. Saská Arábie tak byla co do počtu poprav na třetím místě ve světě za Čínou a Íránem a před Irákem a Spojenými státy. Osmatřicet popravených se provinilo trestnými činy spojenými s drogami, mezi popravenými byli Pákistánci, Jemenci či Ománci.
V Saúdské Arábii platí trest smrti za sexuální delikty, cizoložství, odpadnutí od víry, sabotáž, vlastizradu, zločin proti bezpečnosti státu, násilnou loupež, terorismus a zločiny proti Alláhovi. Popravy jsou veřejné, možnost udělení milosti neexistuje. Vedle obligátního stětí se popravuje také zastřelením nebo ukamenováním.
V Saúdské Arábii neexistuje trestní zákoník, upraveny nejsou ani procedurální otázky. Oficiálním zákonem je tu islámské právo šaríja, přičemž vychází zvláště z jurisprudence hanbalovského mazábu. Pokud právníci nenajdou řešení právního problému v některé ze šesti knih této školy, musejí hledat v dalších dílech tak dlouho, dokud nenajdou. Ve snaze doplnit tuto nedostačující legislativu vydává stát ještě nařízení v podobě královských dekretů a výnosů.
Popravy se odehrávají vždy v některém z velkých měst, tedy obvykle v Mekce, Rijádu, Medině, Damanu nebo Tabuku, obvykle před palácem guvernéra příslušné provincie.
Pankrácká guillotina skončila ve Vltavě
Na území dnešního Česka se hlavy stínaly naposledy roku 1945, přesně vzato dne 26. dubna 1945, kdy úřední kat Alois Weiss do knihy exekucí v pankrácké “sekyrárně” zapsal posledních pět poprav. Kniha poprav má od 5. dubna 1943 do konce dubna 1945 celkem devětatřicet stran a obsahuje 1039 záznamů. Pankrácká guillotina pak byla rozmontována a její část se sekyrou vážící osmdesát kilogramů byla z Karlova mostu svržena do Vltavy.
Pod guillotinou se v Protektorátu končilo za politické, hospodářské i kriminální trestné činy, přičemž většinu exekucí představovaly hospodářské přečiny. Instalaci guillotiny si vynutil zvýšený počet rozsudků smrti, do té doby se k popravám odváželo do Drážďan.
Mimochodem – trest smrti byl v českých zemích poprvé zrušen nařízením Josefa II. z roku 1788. Nahradila ho estrapáda, tedy trest, při kterém je odsouzenec vytažen za ruce spoutané za zády do výšky a pak prudce spuštěn dolů. Dojde přinejmenším k vykloubení horních končetin, většině odsouzenců se ale roztrhlo břicho a vyhřezly jim vnitřnosti. Lidumilný pokus lidového císaře byl už roku 1795 nahrazen konzervativní oprátkou.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
