Střet zájmů nově, podle Jiřího Dienstbiera: Hlásit všechny dary nad 300 korun, včetně těch od příbuzných, konec odměn za členství v orgánech společností i pro neuvolněné politiky, a to již od obecní úrovně, či zákaz vedlejší výdělečné činnosti pro členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. A nejen to, ale i další zásadní zpřísnění chystal Dienstbier (ČSSD) do novely zákona o střetu zájmů. Neuspěl.

Smršť zásadních připomínek, především od krajů, Svazu měst a obcí, ale i od vládních kolegů, včetně těch z vlastní strany, vedla k výraznému změkčení původního návrhu. Za vítěze je nutné považovat především komunální a krajské politiky.

Výhodnou směnu mezi Dienstbierem a Pelikánem zatím hatí Babiš

Vyřešil se i zásadní spor o to, kdo a jak bude odpovídat za aplikaci zákona, včetně vedení tzv. registru oznámení. Správcem registru a ústředním správním úřadem pro zákon o střetu zájmů bude ministerstvo spravedlnosti. Resort vedený Robertem Pelikánem (za ANO) tak ustoupil ze svého původního nesouhlasu. Odpovědnost za registr odmítal převzít z principu a celý návrh zákona podrobil zdrcující kritice i z pohledu jeho legislativní podoby.

Ministerstvo spravedlnosti zaslalo Dienstbierovým lidem přes třicet zásadních připomínek a výtku, že bylo při přípravě návrhu zákona obejito. Tyto legislativní námitky byly bez výjimky akceptovány, Pelikánův resort zase přijal roli gestora a správce registru.

Mohlo by vás zajímat

„Nově zřízený odbor by měl sestávat z ředitele, vedoucích dvou oddělení, tří specialistů na IT, nejméně 5 dalších vysokoškoláků, do jejichž působnosti bude spadat zejména kompletace metodik, a dalších 9 středoškolsky vzdělaných zaměstnanců pro kontrolu údajů v podaných oznámeních a administrativní agendu. Celkové roční náklady v oblasti platů a souvisejících výdajů by měly činit 11 340 000 Kč. K těmto nákladům je třeba přičíst náklady spojené s dislokací zmíněného odboru ministerstva, neboť Ministerstvo spravedlnosti nemá v současné době volné místo v budovách, které spravuje. Přizpůsobení nového pracoviště by mělo generovat náklady ve výši 100 000 Kč na zaměstnance, tj. odhadem 2 000 000 Kč při počtu 20 zaměstnanců,“ píše se v materiálu Dienstbierova týmu.

Do věci ještě vnáší další prvek ministerstvo financí, které s navrženým řešením nesouhlasí a trvá na tom, aby náklady na zřízení a provoz registru, včetně zřízení nového odboru, našlo ministerstvo spravedlnosti ve svém rozpočtu.

Ministr Pelikán je ovšem o tuto položku připraven na jednání vlády bojovat. Do návrhu usnesení se mu již podařilo formulovat závazek pro ministra financí, aby našel dodatečné finanční prostředky na vznik nového odboru o 20 zaměstnancích, který bude mít tento zákon na starost.

Dary zuživatelné, pokud nebudou zjevně nepřiměřené, přijímati povoleno

Zatímco Pelikánovo ministerstvo ze své zásadní připomínky ustoupilo a akceptovalo navržené řešení, představitelé krajů a komunálních politiků byli podle výsledku neoblomní a prosadili si výrazné ústupky. Nejčastější námitkou byla povinnost uvádět dary nad 300 Kč, včetně uvedení podrobností (nejen jméno a příjmení, ale také datum narození a místo pobytu dárce) o tom, kdo jim takový dar poskytl, a to včetně darů od příbuzných, respektive „osob blízkých“. Různá připomínková místa se shodla, že taková povinnost je absurdní, obtěžující a ve svém důsledku – jak bezelstně uvedl Kraj Vysočina – „by vedl k situaci, kdy by se raději takové dary odmítaly“. Kolekce, květiny, knihy, to vše by podle nich bylo složité oceňovat a vedlo by to jen ke zbytečnému zahlcování povinnostmi.

Výsledkem připomínkového řízení je, že se limit pro uvádění darů v oznámeních ponechal v původní výši 10 tisíc korun a „dále se nebudou evidovat dary zuživatelné, pokud nebudou zjevně nepřiměřené“. Bude zajímavé sledovat, jak bude metodicky vyřešena míra „zuživatelnosti“ a „nepřiměřenosti“ darů. Podobně byla opuštěna povinnost povinných osob uvádět dary od příbuzných a také postačí o dárcích uvádět jen jméno a příjmení.

Odměna nemá být motivací politika

Dalším sporným bodem, který vyvolal poprask mezi komunálními a krajskými politiky, bylo rozšíření zákazu pobírat odměny za účast v orgánech společností s komunální či krajskou účastí i na neuvolněné členy zastupitelstva. „Pokud bude takovému veřejnému funkcionáři, který zastupuje kraj nebo obec v řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánech podnikající právnické osoby, ve které má kraj nebo obec podíl nebo hlasovací práva, zakázáno pobírat za tuto činnost odměnu, může tato skutečnost mít za následek, že tito veřejní funkcionáři (zejména starostové malých obcí) nebudou dostatečným způsobem motivováni k tomu, aby v těchto orgánech působili“, namítalo ministerstvo vnitra. Podobně argumentovaly i mnohé kraje a také Svaz měst a obcí.

I v tomto Dienstbierův tým ustoupil a ponechal platnou stávající úpravu, i když z textu důvodové zprávy je zřejmé, že s nechutí: „Ponechána platná právní úprava nepřipouštějící odměny jen uvolněným členům zastupitelstva, přestože předkladatel zastává názor, že odměna nemá být základní motivací stát se členem orgánu uvedených právnických osob“.

Úspěch se svou připomínkou zaznamenala i Rada pro televizní a rozhlasové vysílání, která nesouhlasila s tím, aby se jejím členům  zakázalo podnikat či mít jiný zaměstnanecký poměr při výkonu funkce člena rady.

Naopak neúspěšný byl Moravskoslezský kraj s návrhem, aby za rozšíření ročního zákazu působení bývalých politiků ve společnostech, o jejichž zakázkách rozhodovali, i na subjekty dceřiné či ovládané, bylo náležitě finančně kompenzováno.

„Zákaz konkurence není plošný, nevztahuje se určité vykonávané činnosti. Proto není důvodná konkurenční doložka. Skutková podstata zákona spočívá v tom, že veřejný funkcionář nesmí po dobu 1 roku pracovat, či jinak působit, v právnické osobě, pokud rozhodoval o nadlimitní veřejné zakázce. Nově nesmí působit ani v ovládaných osobách této právnické osoby (dcery, vnučky). Vázat zmíněný zákaz na kompenzaci není účelné, není to analogický případ k zákoníku práce či ke služebnímu zákonu,“ vysvětlil Dienstbierův tým. Námitka kraje však trvá a v této věci bude vláda seznámena s tímto rozporem.

Bude Daniel Beneš „veřejným funkcionářem“?

Koaliční debatou naopak bude muset projít návrh ministerstva zemědělství, aby do výčtu povinných osob podle zákona spadali i „vedoucí pracovníci státních akciových společností“. Dienstbier takový návrh odmítl s tím, že tento rozpor se bude řešit v rámci koalice.

Podobným směrem jako ministerstvo zemědělství argumentovala i Hospodářská komora ČR. „HK ČR dává ke zvážení rozšíření na osoby, které fakticky nakládají s majetkem státu, ale za veřejné funkcionáře ve smyslu zákona o střetu zájmů považovány nejsou. Jde typicky o ředitele státních podniků. V zásadě ten, kdo zastává významnější veřejnou funkci a je placen z veřejných zdrojů, by měl jednat tak, aby nedocházelo ke střetu jeho osobních zájmů se zájmy dané instituce“, píše v připomínkách HK ČR.

Zde je ovšem argumentace Dienstbierova týmu následující: „Rozšíření osobní působnosti o ředitele státních podniků, které působí na poli hospodářské soutěže, může představovat ohrožení pozici státního podniku v tržním konkurenčním prostředí“.

Bude zajímavé sledovat, jak se k této věci postaví ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš, který o transparentnosti mluví při každém zasedání vlády a který prosazuje zveřejňování smluv právě i u podniků se státní účastí, včetně společnosti ČEZ.

Jakkoliv musel Jiří Dienstbier z původního návrhu hodně slevit, z důvodové zprávy jasně vyplývá, že se snahy o větší regulaci a kontrolu veřejného prostoru nevzdá a že rozhodně ještě neřekl poslední slovo: „Přijetí novely je prvním z nutných bodů k zefektivnění celého systému. Následovat budou další opatření, která by měla učinit ze střetu zájmů především preventivní fungující nástroj transparentnosti veřejné správy, jakož i důslednou kontrolu toho, co mají veřejní funkcionáři plnit.“

-tra-