Více než polovina advokátů odchází od kárných orgánů České advokátní komory s nějakým trestem. Dokládají to statistiky kárného řízení, které má Česká justice k dispozici. Tvrdá data tak popírají tvrzení ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že komora zaujímá k prohřeškům advokátů laxní přístup. Komora tak reaguje na střet, který s jejím předsedou Martinem Vychopněm ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Mezi lety 2008-2014 projednávaly kárné orgány České advokátní komory 988 případů, přičemž ve 189 případech došlo k zastavení řízení – například když advokát dobrovolně nebo „preventivně“ sám opustil řady advokacie v očekávání postihu. Ve 209 případech neexistovalo žádné kárné pochybení, a tak došlo ke zproštění. V dalších sto čtyřech případech bylo upuštěno od kárného opatření.
„To se děje v případech, kdy provinění není tak závažné a kárná komise má za to, že samotné kárné řízení je dostatečným postihem pro dotyčného advokáta“ vysvětluje mluvčí komory Iva Chaloupková. V nadpoloviční většině všech řešených případů, a to v 590, bylo konstatováno kárné provinění, a uloženo nějaké kárné opatření.
Nejčastější trest – pokuta
Ze statistiky dále vyplývá, že nejčastějším opatřením vůči provinilým advokátům je pokuta. Ta byla v letech 2008-2014 udělena v 309 případech. Nejvyšší možná udělená pokuta je přitom až stonásobek minimální mzdy, což dnes dělá v přepočtu už více než 900 tisíc korun, nejnižší částka stanovena není, ale činila dvacet tisíc korun.
Z postihů následuje napomenutí, které bylo uděleno ve 124 případech, dočasný zákaz výkonu činnosti, který je možné uložit až na tři roky, byl udělen ve dvaadvaceti případech. Zatímco u dočasného zákazu výkonu činnosti je možné se automaticky do řad advokátů vrátit, u advokátů, kteří byli vyškrtnuti, trvá zákaz pět let, a o jejich návratu rozhoduje komora. Takových případů bylo v letech 2008 – 2014 třicet.
Typově jde o stejné případy, avšak míra provinění je u vyškrtnutí vyšší. Podle mluvčí je třeba si uvědomit, že dočasný zákaz, tím více pak vyškrtnutí, jsou krajními prostředky, které mohou advokáta trvale poznamenat.
„Jsou udělovány za opravdu zásadní porušení zákona o advokacii či dalších stavovských předpisů, s nadsázkou se dá říci, že za smrtelné hříchy advokáta – jako například za zneužití depozita, porušení mlčenlivosti o záležitosti klienta nebo střet zájmů.“ A konečně, škálu trestů uzavírá veřejné napomenutí, které bylo uloženo v jednom případě.
Případ Teryngel
Střet zájmů hrál ostatně svou roli v jednom ze tří v ČT kritizovaných případů, který se týkal Jiřího Teryngla. A to kvůli tomu, že jej komora a její kárné orgány nevyškrtly ze seznamu advokátů za jeho působení v kauze Český dům, protože ve sporu poskytoval právní služby oběma stranám, tedy jak českému státu, tak nájemci Českého domu v Moskvě.
Ve skutečnosti ovšem kárná komise tehdy pravomocně Teryngela vyškrtla ze seznamu advokátů, a skutečně nějakou dobu i vyškrtnutý byl. JUDr. Teryngel se ovšem obrátil se správní žalobou proti rozhodnutí komory na soud. Podle závazného soudního názoru ale existovaly pochybnosti, pro které neměl být vysloven výrok o kárné vině. Soud proto pravomocné kárné rozhodnutí zrušil a komora jej tedy musela znovu zapsat.
„Je škoda, že si Česká televize neprovedla rešerši celé kauzy důsledně, hodně se tenkrát o ní psalo a je velmi nefér, že právě toto mělo sloužit jako příklad naší benevolentnosti k prohřeškům advokátů,“ komentuje případ Chaloupková.
Případ Kramarič
Zavádějící byla rovněž kritika týkající se postupu komory vůči pražskému advokátovi Juliu Kramaričovi. Ten byl obviněn z trestného činu uplácení v procesu s údajným šéfem arménské mafie v Česku Andranikem Soghojanem.
V souvislosti s jeho obhajobou tzv. „vora v zakoně“ představenstvo komory vedlo od roku 2010 s dotyčným řízení o možném pozastavení výkonu advokacie, v němž v roce 2012 rozhodlo po několikakolovém projednávání, že mu činnost nepozastaví. Následně v trestním řízení nebyl JUDr. Kramarič odsouzen, soud konstatoval, že nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl žalován. Kramaričovo jednání soud však shledal neetickým.
„Bohužel, mezi tím, kdy byl obžalován a kdy soud pravomocně skončil, uplynula doba, v níž je možné přešetřit etiku postupu advokáta nezávislým kontrolním orgánem,“ vysvětluje mluvčí komory. Co se týká možného preventivního pozastavení advokacie v průběhu trestních řízení advokátů podle Chaloupkové v každém takovém případě představenstvo komory pečlivě zvažuje, zda má sáhnout k pozastavení činnosti jako ke krajnímu prostředku, když z obvinění, respektive obžaloby není zcela zřejmé, že dojde i k odsouzení dotyčného advokáta. „Následný postup soudů, kdy byl Kramarič nejprve odsouzen, a později odvolacím soudem osvobozen, nám v tomto případě dal nakonec zapravdu.“
Případ Zavadil
Diskutabilní byl i třetí kritizovaný případ, který se týkal advokáta Vladimíra Zavadila. Ten zadal v době prezidentské volby inzerát v deníku Blesk, který uváděl nepravdivé informace o Karlu Schwarzenbergovi.
Podnět ke kárnému opatření vzešel od tajemníka komory Ladislava Kryma. Kárný senát prvního stupně mu udělil nejvyšší možnou pokutu, odvolací kárný senát ji snížil na 20 tisíc. Advokát se hájil tím, že informace v inzerátu zazněly v televizní debatě v České televizi, a že v době podání inzerátu je nikdo nevyvrátil.
„V drtivé většině se vedení komory ani běžným advokátům rozhodnutí odvolacího kárného senátu také nelíbilo, ale je to stejné jako v justici. Odvolací kárný senát měl za to, že měl argumenty pro snížení pokuty, většinové mínění se s ním bohužel neztotožnilo, což se stává u soudních řízení také,“ komentuje Chaloupková třetí z uvedených případů.
Z kárné statistiky ČAK přitom vyplývá, že změna názoru kárných orgánů komory není ojedinělá. Ze 194 případů, které projednávala odvolací kárná komise v letech 2009 – 2014, došlo ke změně ve 47 případech, potvrzeno bylo 99. V téměř polovině případů se tak advokát domohl díky odvolání snížení uloženého postihu. V ostatních případech bylo řízení vráceno k novému projednání. Jak toto nové projednání skončilo, statistika komory neuvádí. Podle mluvčí by nicméně bylo jakkoli zavádějící z úspěšnosti odvolání vyvozovat laxní přístup kárných orgánů komory bez znalosti konkrétní argumentace.
Pelikán? Žádná reakce
„Jestli si pan ministr a pan doktor Moravec za celou dobu, co funguje ČAK, vzpomněli za ty dlouhé roky na tři excesy (a ještě zpochybnitelné), a z nich vydedukovali, že kárné řízení vedeme špatně a jsme k advokátům příliš tolerantní, tak to považujeme spíše za ukázku toho, že v naprosto převažující míře kárné řízení u ČAK funguje, a není nutné se nad ním veřejně pozastavovat či ho zpochybňovat“ uzavírá Chaloupková.
Paradoxní přitom je, že kárná praxe komory by mohla být daleko účinnější. To by ale musela lépe fungovat spolupráce s představiteli resortu spravedlnosti, a to včetně současného šéfa.
Již čtyři roky komora každému nově příchozímu ministru dává návrh novely zákona o advokacii se zpřísněním kontrolní části, přičemž ani jeden ministr na to neodpověděl. Třikrát navíc vedení komory žádalo o zařazení do plánu legislativních prací, návrh přitom posílalo i Pelikánovi ještě v době, kdy byl náměstkem pro legislativu ministryně Heleny Válkové. „Ani od něj jsme kromě nezávazných diskusí odpověď nedostali,“ dodává Chaloupková. Návrh je koncipován v tom smyslu, že by ČAK prováděla kontroly přímo v sídlech advokátů, mohla provádět kontrolu konkrétních spisů, organizovala dohodovací řízení mezi klientem, který si stěžuje na advokáta, a podobně. „Těch novelizačních bodů je asi čtyřicet, na něž nám ministerstvo neodpovědělo,“ uzavírá mluvčí ČAK.
Dušan Šrámek
