O šestatřicetiletém prvním náměstkovi ministra financí Lukáši Wagenknechtovi se toho napsalo hodně, přesto o něm veřejnost dohromady nic neví. Od svého nástupu do šedé budovy v Letenské ulici je obecně považován prostě za “odborníka, který maká,” abychom použili otřískané heslo z volební kampaně. Méně už se ví, na čem to vlastně Wagenknecht maká.

Lukáš Wagenknecht v Pardubicích vystudoval obor hospodářská politika a správa a v roce 2003 nastoupil jako úředník na ministerstvo vnitra, toho času spravované sociálně demokratickými ministry, nejprve Stanislavem Grossem a poté Františkem Bublanem. Wagenknecht měl na starosti interní audit, tedy oblast, ve které de facto působí i dnes – jakkoliv ve funkci s mnohem rozsáhlejšími pravomocemi i vlivem. Z ministerstva odešel po volbách, když se domácím pánem v “kachlíkárně” stal Ivan Langer z ODS, a nastoupil do společnosti Foxconn CZ. Jedná se filiálku nadnárodního gigantu, který vyrábí především součástky například pro chytrá zařízení a který se v poslední době neblaze proslavil sebevraždami přetěžovaných dělníků montujících v Asii populární iPhony. V letech 2007 až 2009 měl Wagenknecht na starosti interní audit v regionu soudržnosti Střední Čechy, kde měl na starosti i kontrolu využívání peněz z evropských fondů a poté byl do roku 2013 v nadnárodní auditorské společnosti Deloitte.

Právě v této době se začal výrazněji objevovat v médiích, zejména pak z pozice předsedy správní rady Centra of Excellence for Good Governance, “nezávislého a nestranického think tanku, který se zaměřuje na výzkum, vzdělávání a policy advocacy v oblasti dobré praxe při utváření a správě věcí veřejných v duchu demokraticko-právního státu”.

Hlasitě kritizoval třeba to, že “v České republice máme zcela nesmyslný systém kontrol a auditů, který bez opodstatnění centralizuje čím dál více působnosti pod Ministerstvo financí a jemu podřízenou finanční správu. Ministerstvo financí dlouhodobě cíleně krade kompetence NKÚ, který by měl být jediným opravdu nezávislým auditor veřejných rozpočtů”.

Pokud se ale podíváme na bezbřehou šíři auditů, které pod Wagenknechtovým vedením ministerstvo financí za rok 2014 provedlo, nelze se vyhnout biblické paralele – ze Šavla se ve Wagneknechtově případě stal Pavel.

Mohlo by vás zajímat

Sluníčkoví technokrati

Pro hnutí ANO se určitá skupina nevládních organizací stala rezervoárem, ze kterého jeho personalisté mohou čerpat vcelku libovolný počet nadějných kádrů. Nejkřiklavějším příkladem budiž nemluvná pražská primátorka Adriana Krnáčová, o jejímž do očí bijícím střetu zájmů, kdy současně působila jako ředitelka Transparency International a současně svým klientům z korporátní sféry nabízela lobbistické ohýbání legislativy jsme psali ZDE.

Wagenknecht se angažoval v už zmíněném think tanku Good Governance. Ten mezi svými partnery uvádí na prvním místě Českou pozici, ztrátový web, který Andrej Babiš financoval a který vedl Ištván Léko, dnešní šéfredaktor jiného Babišova média, Lidových novin. Následuje obligátní spolupráce s nátlakovými skupinami jako je Invevtura demokracie nebo Rekonstrukce státu, která se “vypracovala” prakticky na odnož korporátního podnikání Agrofertu na pomezí politiky a “občanské společnosti.” Že Wagenknechta dával za „pozitivní příklad“ Nadační fond proti korupci Karla Janečka se z tohoto pohledu rozumí jaksi samo sebou.

Všechno nasvědčuje tomu, že “think tank” Good Governance neměl jiný cíl než vystřelit svého šéfa Wagenknechta na exekutivní pozici, ve které by mohl prosazovat svoje představy o fungování státní správy, aniž by se do této pozice musel dostávat standradní cestou – totiž předložením své představy voličům a následné demokratické soutěže. Aktuální aktivita Good Governance je totiž nulová a v sekci “Nadcházející akce” na jeho webu zeje prázdnotou.

Držitelem webové domény think tanku je mimochodem osobně Lukáš Wagenknecht – to lze považovat za pěknou ukázku toho, že pokud se někdo chce dostat do politiky prostřednictvím think tanku, nejsnažší způsob je si ho, jak by řekli marketingoví iliuzionisté ANO, prostě založit.

Muž s nejasnou budoucností

Lukáš Wagenknecht se v poslední době stále častěji dostává do sporů se svým autoritativním šéfem. Třeba nedávno vyhozený ředitel personálního odboru ministerstva financí Václav Turko otevřeně mluví o tom, že je Babiš se svým prvním náměstkem “na kordy.” Jsou tu IT zakázky, pod které se Wagenknecht odmítl podepsat i audity evropských peněz, které bez Babišova vědomí poslal do Bruselu.

Okolo Wagenknechta obrazně řečeno vybuchuje granát za granátem. Skončil ředitel oboru kontroly Luděk Gulászi, který měl na starosti evropské peníze i vedoucí regionálního auditu Ludvík Bína. Je tu také spor Wagenknechta s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou o audit systému pro získávání evropských peněz MS2014+ (více si o něm můžete přečíst ZDE). Je na místě poznamenat, že spor mezi dvěma ministerstvy nevznikl teď. Jak Wagenknecht, tak také Šlechtová ho zdědili a konečná zodpovědnost za situaci kdy Česko nemůže čerpat evropské peníze padá na hlavu Andreje Babiše coby vicepremiéra a jeho manažerského nezvládnutí celé situace.

Leccos nasvědčuje tomu, že se čas vyměřený Lukáši Wagenknechtovi na ministerstvu financí chýlí ke konci. Autokratický Babiše se ve střetu mezi svým prvním náměstkem a ministryní pro místní rozvoj logicky přikloní spíš k technokratické, bez hlubšího hodnotového ukotvení pracující Šlechtové než k Wagenknechtovi, který má jasně viditelný sklon k sebeprosazování.

Protože tiskový odbor ministerstva financí na toto téma nekomunikuje, nejlepším indikátorem toho co se bude s Wagenknechtem dál dít, bude informace o tom jestli si prodloužil platnost domény svého think tanku. Ta mimochodem končí 23. května tohoto roku.

Ondřej Fér, Ekonomický deník