Plán ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby absolventi studia práv museli před vstupem do praxe na dva roky na stáž k soudu, narazil na nesouhlas akademické obce na největší právnické fakultě v republice, na pražské Univerzitě Karlově. Usnesení akademického senátu z počátku dubna hovoří o tom, že jde o nebezpečné snahy narážející na ústavní limity. Ostatní orgány fakulty pražští akademici a studenti vyzvali, aby pozorně sledovaly další vývoj.
Robert Pelikán svůj plán Akademickému senátu Právnické fakulty UK představil osobně koncem února, tedy v době, kdy se ještě v pozici prvního náměstka připravoval na převzetí resortu po odstupující Heleně Válkové. V té době v rozhovoru pro Hospodářské noviny plán na posílení soudů pomocí absolventů označil za svůj největší úkol.
Akademici se pak na dvou dalších zasedáních pokoušeli formulovat své stanovisko, nakonec 2. dubna přijali usnesení v následujícím znění: „Akademický senát považuje za užitečnou diskusi o právnickém vzdělávání o uplatnitelnosti absolventů, ale je znepokojen úvahami o prodlužování doby přípravy absolventa fakulty na právnické povolání, považuje je za potenciálně nebezpečné a narážející na ústavní limity. Senát vítá možnost vedení dialogu s Ministerstvem spravedlnosti v této věci, ale upozorňuje, že účelem změn nemůže být ani vytváření umělých překážek vstupu do právnického povolání, ani laciné řešení problémů státu s fungováním soudů. Akademický senát vyzývá ostatní orgány fakulty, aby spolu s ním pozorně sledovaly další vývoj a případně podnikly potřebné kroky.“
Co znají starší soudci?
Budoucí ministr Pelikán svůj plán představil na zasedání senátu letos 24. února, řekl, že jeho záměr má dva hlavní důvody. „Prvním je přesvědčení, že soudce, který bude vědět, jak uvažuje advokát, bude lepším soudcem. To stejné platí i pro advokáta, který bude vědět, jak uvažuje soudce. Dr. Pelikán vyjádřil přesvědčení, že to tímto způsobem povede k větší kvalitě při výkonu obou těchto profesí. Jako druhý důvod označil dr. Pelikán fakt, že při dnešní dynamice právního řádu se potýká s narůstajícím problémem neznalosti právního řádu ze strany soudců,“ stojí v zápisu ze zasedání.
O znalostech soudců: „Dr. Pelikán odpověděl, že nechtěl říct, že máme špatné soudce, ale že soudci znají právo k určitému časovému okamžiku.“ „Kol. dr. Honusková odpověděla, že by určitě chtěla, kdyby ji soudil soudce, který zná právo k okamžiku, kdy u daného soudu je.“
Zmínka o neznalosti právního prostředí ze strany soudců způsobila poněkud rozruch. Zaujala například členku senátu Věru Honuskovou z katedry mezinárodního práva, která se vyjádřila ve smyslu, že z výstupu náměstka Pelikána získala dojem, že by absolventi měli dělat za čtvrtinu platu práci, kterou by měli dělat soudci, kteří ji ale dělat neumějí. Citace ze zápisu: „Dr. Pelikán odpověděl, že nechtěl říct, že máme špatné soudce, ale že soudci znají právo k určitému časovému okamžiku. Kol. dr. Honusková odpověděla, že by určitě chtěla, kdyby ji soudil soudce, který zná právo k okamžiku, kdy u daného soudu je.“
O transparentnosti výběru soudců: „Dr. Pelikán by chtěl, aby se noví soudci vybírali nejen z těch, kteří tam kdysi vstoupili, a to ne vždy transparentním způsobem vzhledem k tomu, že ne všude se konají výběrová řízení.“
Jako další důvod Robert Pelikán označil snahu otevřít justici a zavést prostupnost mezi profesemi. „Dr. Pelikán označil justici za jakýsi uzavřený svět, do kterého v mladém věku vstupují „vyvolení“, kteří v něm stráví celý život a postupně se odtrhávají od reality. Dr. Pelikán by chtěl, aby se noví soudci vybírali nejen z těch, kteří tam kdysi vstoupili, a to ne vždy transparentním způsobem vzhledem k tomu, že ne všude se konají výběrová řízení,“ řekl například budoucí ministr. Dodal, že by chtěl, aby si mohli vybírat také z advokátů a fungovala určitá prostupnost mezi právnickými profesemi. Zmínil v této souvislosti i rozhovor s prezidentem republiky Milošem Zemanem, který údajně vyjádřil touhu, aby se věková hranice pro soudce posouvala až někam k hranici 35 let. Pelikán to podle svých slov nepovažuje za nemožné.
Pozor na ústavní limity a fasádní cíle!
Nejzávažnější námitky, které se nakonec odrazily i v přijatém kritickém usnesení, se týkaly ústavnosti navrhovaných změn. Nejostřeji se vyjádřil Marek Antoš z katedry ústavního práva. „Myšlenky, které padly, označil kol. dr. Antoš za neslučitelné s tím, jak by měla vypadat regulace vstupu do právnických profesí, a za ústavněprávně vadné,“ stojí v zápise za zasedání. Podle Marka Antoše jde o zásahy do svobodné volby povolání, které jsou sice běžné, ale měly by za nimi být legitimní cíle. „(Dr. Pelikán se) usvědčuje v tom, že zlepšení kvality advokátů a soudců je pouze fasádním cílem, když systémem stejně neprojdou všichni, protože pro ně nebude místo. Jako opravdový cíl se tedy jeví pomoc soudnictví, což samo o sobě vzhledem ke značné délce těch povinných praxí není legitimní cíl,“ řekl Antoš.
Budoucí ministr odpovídal i na otázky, jak je resort s přípravou reformy vzdělávání a následné praxe daleko. Upozornil, že ne příliš. Debatu prý považuje za předčasnou, protože záměr ještě není v takové fázi propracovanosti, aby podle něj mohla k něčemu reálně směřovat. Zároveň upozornil, že vznikla fáma, že by ministerstvo chtělo absolventy používat jako nekvalifikovanou sílu, která by přenášela spisy nebo razítkovala papíry. „To by dr. Pelikán považoval za nesmyslné a také neekonomické. Záměr je dostat na soudy v masivním měřítku absolventy právnických fakult v roli asistentů soudců, kteří by měli dělat práci vysoce kvalifikovanou,“ cituje Pelikána zápis z jednání.
Budoucí ministr dodal, že do konce letošního roku by měla vzniknout řádná analýza problému.
Robert Malecký
