Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa považuje za skandální způsob, jakým Ministerstvo spravedlnosti prosazuje v rámci doprovodných novel k zákonu o státním zastupitelství změnu kárné odpovědnosti soudců – tedy zásadní koncepční změnu, kterou do poslední chvíle ministr spravedlnosti s nikým z justice nekonzultoval, ačkoli k tomu měl příležitost. Například zrušení tzv. subjektivní lhůty označuje v rozhovoru pro Českou justici za skrytý prostředek nátlaku na soudcovské rozhodování.
Nový zákon o státním zastupitelství, a zejména jeho doprovodné novely, se mají významně dotknout jak soudců obecně – třeba v novém návrhu na pokračování kárného řízení po dobrovolném složení funkce soudce nebo ve faktické doživotní odpovědnosti za případné vadné rozhodnutí zakládající odškodnění. Vedle toho také zatíží novými kompetencemi kárné senáty NSS. Jste na takové změny připraveni?
My samozřejmě chápeme, že nový zákon o státním zastupitelství má i dopady do dalších zákonů. Je logické, že je připojena i novela trestního řádu nebo tzv. kárného zákona, tedy zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, nejde ale o prosté promítnutí změn, jak to zmiňuje důvodová zpráva. Nejde o žádné technicistní zásahy, ale o naprostou změnu koncepce.
Jak by se to dotklo práce senátů Nejvyššího správního soudu?
Kdybych začal od samotného zákona o státním zastupitelství, jde o dvě nové kompetence. A totiž odvolávání funkcionářů kárným senátem a udělování souhlasu s přeložením po opakovaném negativním služebním hodnocení. Zde bych předpokládal, že to bude nějak anticipováno, že budou zváženy dopady a že s tím, komu se zakládá nová pravomoc, bude věc předem projednána. Dosud nikdo neřekl, že půjde o takto nebo jinak početnou agendu, která bude například vyžadovat personální posílení, nebo zda to soud zvládne v dosavadní kapacitě. Ale toto s námi nikdo neprojednal.
Vy jste tedy o tomto záměru až do okamžiku představení nového zákona vůbec nevěděli?
Vůbec. A nemyslím tím to, že se k předloze budeme moci vyjádřit v rámci připomínkového řízení. Toto jsou přece věci, které se v rámci justice mají předem prodiskutovat! Zvážit jejich dopady. A to, že ministr spravedlnosti využil okamžiku, kdy je otevřen kárný zákon, a podloudně do něho vložil věci, které se zákonem o státním zastupitelství nemají vůbec nic společného, a jde navíc o zcela zásadní koncepční změny, to je nepochopitelné. Chápal bych ještě, kdyby to udělal někdo z poslanců ve druhém čtení v rámci takzvaných přílepků, ale že to udělá ministr spravedlnosti, to je naprosto skandální.
Přece byly příležitosti, kdy to buď s vámi nebo v širším kruhu předsedů krajských a vysokých soudů ministr Pelikán mohl projednat. Týden před zveřejněním zákona byla velká porada v tomto formátu…
Ano, ta porada se konala 24. března. V té době musel již mít ministr změny přinejmenším v hlavě, ale myslím, že už to měl i na papíře. A byl to i jeden z bodů porady – legislativní záměr zákona o státním zastupitelství. Ministr o tom neřekl ani slovo. Ani slovo! A pak jsme to dostali jako housku na krámě do připomínkového řízení. Mohl bych do detailů rozebírat důvodovou zprávu, jak je povrchní, jak o některých věcech mlčí nebo je záměrně zkresluje, ale to nechám právě do připomínkového řízení. Co je důležité – takhle se tyto věci nedělají.
Kdybychom to vzali ve věcné rovině, kdybyste byli předem osloveni, asi byste s navrženými změnami nesouhlasili…
Ministerstvo musí sledovat kontinuitu, ne žít ze dne na den. Vypadá to, že nevědí, co bylo včera. Kárné řízení se zásadně zkoncipovalo v letech 2008 až 2009, a bez toho, že by někdo analyzoval, zda funguje dobře, nebo špatně, najednou přichází s takovouto změnou. Přitom my disponujeme analýzami, kárný soud je má k dispozici. Publikujeme je, nijak se jimi netajíme. Čili efektivitu dosavadní úpravy jsme schopni doložit.
Já jsem měl možnost na toto téma hovořit s prezidentkou Soudcovské unie Danielou Zemanovou, která zároveň pracuje v jednom z kárných senátů NSS. Ona zastává názor, že problém není v zákonné úpravě, ale v nevyužívání pravomocí samotnými kárnými žalobci…
Přesně tak. A mimochodem – kárných žalobců je dejme tomu stovka – to není jen ministr spravedlnosti, ale všichni předsedové soudů, prezident, ombudsman atd. Ale ze strany ostatních zde není vůbec žádná poptávka po změně. Tím se ale již dostáváme k jednotlivostem.
Jednou z nich má být i zrušení tzv. subjektivní lhůty pro podání kárné žaloby a zároveň zavedení možnosti žalovat kdykoli znovu poté, co bude vyplaceno odškodnění. To už trochu zavání doživotní odpovědností soudců, nemluvě o možnosti zneužití ze strany ministra, který přijde do úřadu dejme tomu pět, deset let od vydání rozhodnutí.
To už je skrytý prostředek nátlaku na soudcovské rozhodování. Řekněme si o co jde – disciplinární delikty jsou v podstatě delikty pracovněprávními. To je o stupeň, o dva níže než trestní právo. Už dost na tom, že dnes je prekluzivní lhůta tříletá – tedy jako u trestných činů.
K tomu by se přidal fakt, že případné vadné rozhodnutí, které vlastně ani nemusí být vadné, dokud o tom nerozhodne soud, může několik let „spát“, a teprve až se ministerstvo rozhodne vyplatit odškodnění, začíná běžet nová lhůta pro podání žaloby. To vypadá jako věčná nejistota.
Jasně, to je ono. Za deset let nahradíme škodu a máme ještě rok na to, abychom soudce dohnali. A jen smrt ho vysvobodí. No co to je? Neexistuje srovnatelná profese, která by měla takovouto odpovědnost. Oni se snad úplně zbláznili. Já bych byl připraven, kdyby ministr přijel na pracovní poradu a z očí do očí řekl: Toto chci a budeme se o tom hádat. To je normální. Ale odmlčet to, pak to někam vpašovat, ještě s takto pofiderní důvodovou zprávou, to je skandál.
Robert Malecký
