Tak jak vychází najevo každý den stále nové a nové odporné zločiny vlastizrádného spikleneckého centra bývalého premiéra Petra Nečase, či jiných zbohatlíků, kteří přisáti na mateřský prs daňového úřadu tuční a tyjí, vyvstává potřeba odpovědět si na otázku, kdo jsou ti hrdí hrdinové dnešní doby, pracovníci bezpečnostních složek, kteří odhalili toto hnízdo sabotážníků. Jakou úlohu v právním systému mají státní zástupci? Jen škarohlíd by si mohl myslet, že jsou to v podstatě advokáti státu, kteří nejsou před soudem oprávněni činit nic jiného než být stranou trestního procesu, která se nemůže vyvyšovat nad ostatní.
Kdepak, kdepak. Jsou takřka povinni jako ozbrojená pěst dělnické třídy drtit korupčníky, příživníky a sabotéry našeho lidově demokratického zřízení. Dost bylo legrace. Jaké opravdu má mít postavení státní zástupce v systému státní spravedlnosti? Jak už jsem shora předestřel, státní zástupce to je advokát státu, hájí jeho zájmy, předkládá věci nezávislému soudu a je postaven do role vůdčí osoby trestní obžaloby, nic víc nic míň, aby mohl relevantním způsobem vykonávat svou práci, propůjčuje mu výjimečně právní řád některá oprávnění směřující ke krátkodobému omezování osobních svobod či zásahům do soukromí apod. (zadržení, domovní prohlídky, odposlechy) a ve zbytku se snaží mu vnutit zásadu zdrženlivosti, sebekázně a uvážlivosti.
Aby mohl státní zástupce fungovat, musí mu právní řád umožnit zahájit trestní stíhání bez omezení, či s minimální mírou omezení. To vše se děje tzv. sdělením obvinění, jenže už tady zcela fatálně mediálně oblíbená klika selhává. Papír snese všechno. Sepsat sdělení obvinění opřené o důvodné podezření je velmi snadné. Pokud mi dáte čistý list papíru, výpis z obchodního rejstříku a životopis Andreje Babiše, myslím, že tři až čtyři trestné činy z oblasti hospodářské mám proti němu ve formě obvinění sepsané tak za hodinku. Státní zástupci se z neznámého důvodu snaží stavět, resp. jejich úzká skupina, která „bojuje“ s korupčníky do role kádrováků politických názorů, do role všemocné autority právního řádu, v pozici neomylného, nechybujícího.
V této souvislosti jsou příznačné dvě skutečnosti, které někdy zapadají. Prvou je nově prosazovaný zákon o státním zastupitelství, který namísto aby posílil zejména kárnou a osobní odpovědnost státních zástupců za jejich rozhodnutí, jde cestou vytváření mocenské složky bez externí kontroly, která se snaží přesunout těžiště svojí síly mimo kontrolu moci výkonné a vyvažující kontrolu moci soudní. Dokonce se snaží protlačit změnu Ústavy a vydělit se kamsi mimo triumvirát vyvažujících složek moci a překonat „zastaralé“ principy dělby moci fungující staletí. Státní zastupitelství se z fáze emancipace dostává do fáze revoluce a jakobínství.
Druhým problémem je fakt, že státní zastupitelství v mnoha směrech neprošlo žádným očistným procesem v úrovni vyrovnání se s komunistickou a hlavně vojenskou minulostí. Existuje řada hlasů, které tvrdí, že Nejvyšší státní zastupitelství je významně ovládáno tzv. právními odborníky, jejichž kariérní postup započal v uniformě vojenského prokurátora. Je velkou chybou, že jsme tyto osoby nechali působit ve strukturách státní zastupitelství a teď pojídáme trpké ovoce, dokonce zasedají někteří jejich reprezentanti v talárech ústavních soudců. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Kdo byl v mládí vychován k „prosazování“ zákonnosti všemocnou vojenskou prokuraturou, těžko se toho celý život zbaví. Státní zástupci jsou jenom a jenom advokáti státu. Nemají mít žádná privilegia nad rámec těch, které pro výkon své práce potřebují, mají mít nárok na slušný plat, ochranu před zasahováním do jejich pravomoci při zastupování státu a trestním řízení, respektování, omezení v občanském životě, které jako profesionální státní zástupci musí snášet, mají mít právo svobodně projevovat svůj právní názor. Nesmí však mít více pravomocí, pod rouškou nezávislosti skrývat nezodpovědnost za své jednání.
Nemá být umožněno vznikání jakýchkoliv specializovaných pracovišť s neomezeně vládnoucími a dlouhodobě neodvolatelnými šéfy. Soustava státního zastupitelství by měla být třístupňová a vrchní státní zastupitelství by měla být zrušena. Tváří v tvář pokusům o kvalifikaci jednání, které je maximálně velkou zlodějinou, jako sabotáže a trestného činu proti republice, by zejména politická reprezentace neměla oslyšet populistické tlaky a vykázat státní zástupce do příslušných mezí. Své by mohl vyprávět premiér, který podpořil dobré úmysly v protikorupčním boji a dneska mu vládne „parta plukovníků“. A poznámka nakonec, za chvilku přestane protikorupční boj bavit i ty největší protikorupčníky, kteří se rojí jako houby po dešti. Brzy budeme mít nový hit třeba počítačovou kriminalitu, to zase vytvoříme specializovaný útvar a složku a úřad boje proti počítačové kriminalitě, a co budeme mít za deset let úřad boje proti nedozrálým pomerančům.
Václav Vlk
(Autor je advokát a mluvčí Unie obhájců ČR.)
