Rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského 29. prosince, které zpochybnilo dosavadní výpočet platů soudců a dalších justičních činitelů, bylo napadeno ústavní stížností. Podal ji dnes předseda Okresního soudu Brno-venkov Petr Jirsa podle konceptu připraveného ústavně-právní sekcí Ministerstva spravedlnosti. V rozhovoru pro Českou justici soudce Jirsa říká, že poškozena měla být základní ústavní práva České republiky, kterou Jirsa před obecnými soudy ve sporu o platy zastupoval, a to nevyjasněním rozporů v rozhodnutích Ústavního a Nejvyššího soudu.
Ještě včera to vypadalo, že využijete zcela lhůtu danou vám zákonem a budete na textu ústavní stížnosti pracovat až do pátku. Co vás nakonec přimělo změnit názor a odeslat ji už dnes?
Zjistil jsem, že ve středu a ve čtvrtek celý den soudím, a už jsem to upřímně řečeno chtěl mít za sebou.
Takže jste se na to v noci podíval, prostudoval podklady od Ministerstva spravedlnosti, řekl si, že takto by to argumentačně mohlo být v pořádku a ráno odeslal na Ústavní soud?
Ještě jsem z ministerstva dostal úpravu konceptu stížnosti, podíval jsem se na to skutečně od večera přes noc a řekl si, že už je opravdu jedno, jestli to podám v úterý nebo ve čtvrtek.
Důležitá otázka zní, co vlastně napadáte? Kde měla být podle vás zkrácena ústavně zaručená základní práva nebo svobody České republiky, kterou jste před obecnými soudy v řádném řízení i potom neúspěšně i při dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zastupoval? Protože nepředpokládám, že byste před Ústavní soud chtěl přenášet polemiku se soudy obecnými.
Ústavní rovina je prostě v tom, že nebylo dostatečně zohledněno loňské rozhodnutí Ústavního soudu, a tím mělo dojít k porušení práv.
Tedy práv České republiky?
České republiky, ano.
Takže cílem vaší ústavní stížnosti je dát do souladu podle vás rozporná stanoviska daná zamítnutím vašeho dovolání u Nejvyššího soudu a tou dobou již známého, leč nezohledněného nálezu soudu ústavního?
Je to tak, že zde máme nějaké rozhodnutí Ústavního soudu (najdete ho zde, pozn. red.), které se vyjadřovalo ke zpětnému doplatku, ale zohledňovalo roky 2013 a 2014, pak následovalo rozhodnutí Nejvyššího soudu (najdete zde), které se ale vztahovalo k době 2011 – 2012. Tudíž je zde nesoulad mezi názory Ústavního a Nejvyššího soudu, byť každý z těch soudů posuzoval jiné období.
Podáním ústavní stížnosti je znovu teoreticky ve hře i zásah Ústavního soudu do již skončené věci, na které celé vyjednávání od počátku stálo, a totiž úspěšný soudní spor soudkyně Jany Lorencové. Té navíc právě poslední z procesních prostředků, tedy rozhodnutí Nejvyššího soudu, uznal nároky týkající se jak platové základny, tak tzv. násobků. Dochází tak fakticky k prolomení jednoho z pilířů dohody mezi vládou a představiteli justice z února letošního roku. Neobáváte se, že to bude mít za následek nárůst počtu případů, kdy soudci z předběžné opatrnosti nestáhnou své žaloby?
Ta dohoda se týkala především jiné platové záležitosti, a totiž přepočtu základny, nikoli násobku. Jde o jinou platovou oblast. Co se násobku týče, podle dostupných informací zatím ne všichni soudci dohodu neuzavřeli. To znamená, že minimálně některé soudní spory poběží dál, budou je projednávat různé soudy v republice, tak aspoň ať ony mají k dispozici nějaké vodítko.
Robert Malecký
