Bez úspěchu apelovala na Senát Unie obhájců kvůli novele zákona o zajišťování a prodeji majetku obviněných bez jejich souhlasu. Unie neúspěšně žádala, aby návrh, který prošel v únoru sněmovnou, vrátil Senát zpět k novému projednání. Jenže se stal pravý opak: Novela Senátem těsně prošla a má ji na stole k podpisu prezident. Jde o další zákon, který porušuje presumpci neviny, když umožňuje konfiskovat a prodat majetek neodsouzeného člověku – tedy porušení základních ústavních práv, upozorňuje Unie obhájců.
Vládní novela zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení v § 12 navrhuje právo soudu rozhodnout o prodeji určitého, obecně vymezeného, zajištěného majetku obviněného, a to bez souhlasu obviněného a předtím, než byl obviněný pravomocně odsouzen. V rozporu s Ústavou a s Listinou práv a svobod je především bod 2).
§ 12 Prodej zajištěného majetku
(1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo ústně do protokolu. Obviněný se v takovém případě může závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat; o tomto právu musí být poučen.
(2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že
a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě,
b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla a elektrozařízení, c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo
d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi.
Zavádí se trest bez odsouzení a bez náhrady
Obvinění podezřelého je činěno na základě prověřování a odůvodněné skutečnosti, ale vždy jde pouze o pravděpodobnost, nikoli prokázaný stav, upozorňují obhájci: „Trestní stíhání osoby jako obviněného se podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahajuje, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin určitou osobou. Jde o pravděpodobnost, nikoli o prokázaný stav,“ uvádí se ve stanovisku Unie obhájců. Odsoudit obviněného může pouze soud poté, co se v řízení před soudem skutky, ze kterých je obviněn, prokáží.
Prodej majetku neodsouzeného, jak v novele zákona odhlasovali poslanci, je tak trestem předcházejícím odsouzení. „Prodej zajištěného majetku dle návrhu lze tak považovat již za trest, a to na samém začátku vyšetřování. Návrhem opomíjenou skutečností je, že věci mají nejen peněžní hodnotu, ale i hodnotu osobní – citovou, která bezesporu existuje, byť je subjektivní a obtížně hmotně vyjádřitelná. Nicméně citová hodnota věci může přesáhnout její faktickou hodnotu peněžní. I v tom tak lze spatřovat trestání obviněného,“ upozorňuje Unie obhájců.
„Bude-li novela v této podobě přijata, znamená to, že v rozporu se zásadou presumpce neviny majetek, který je zajišťován pro případnou náhradu škody anebo pro výkon trestu propadnutí majetku, bude fakticky prodán ještě dříve, než bude o vině rozhodnuto. V případě, kdy by bylo rozhodnuto opačně, bude zproštěnému nahrazena škoda. To ale v praxi znamená, že namísto majetku obdrží peníze, což především (či také) může znamenat, že v důsledku posunu cen si již stejné věci nepořídí. Zejména to ale může znamenat, že ztratí věci, k nimž měl citový vztah, typicky dům, zařízení bytu včetně předmětů majících pro něj význam nebo pojících se s určitými vzpomínkami,“ zdůrazňují obhájci ve výzvě senátorům. Trestní řízení v České republice trvá roky, některá řízení přesahují i dobu pět nebo šest let. Za tuto dobu se hodnota peněz mění a snižuje.
Možnost prodat majetek neodsouzeného povede k vydírání
Taková právní úprava by podle obhájců ale také znamenala i zánik všech práv vážících se k majetku, typicky například práva zástavního, tedy poškozeny by byly i třetí osoby, věřitelé apod. „Závěrem je třeba zmínit, že prodej majetku „pouze“ obviněné osoby může této osobě, která může být posléze zproštěna či její trestní stíhání zastaveno, způsobit zásadní existenční potíže majetkového charakteru,“ uvádějí další argument obhájci.
Ti rovněž upozorňují, že návrh může vést k vydírání. „Kromě toho se také může takováto úprava stát nástrojem různého vydírání s tím, že pro to aby někdo utrpěl zásadní újmu, vůbec není třeba, aby byl odsouzen, postačí, že bude obviněn – extrémní nárůst trestních oznámení a s tím související náklady státu na prověřování, které ve svém důsledku mohou být vyšší, než náklady na pár zajištěných luxusních vozidel – což je zřejmý motiv návrhu, dojde k zajištění jeho majetku, k následnému prodeji a poté dostane jakési neodpovídající odškodnění…Je velmi komplikované domoci se odpovídající náhrady škody na státu,“ konstatují obhájci.
Podle stanoviska, které za Unii obhájců ČR vypracovali viceprezident advokát Lukáš Trojan a člen prezidia Filip Seifert, novela několikanásobně porušuje Ústavu, respektive Listinu základních práv a svobod. Novela omezuje základní právo vlastnit majetek, nedostatečně vymezuje majetek k prodeji, nezaručuje tržní výnos z prodaného majetku v plné výši, poškozuje třetí osoby, porušuje presumpci nevinny, shrnují obhájci.
Podle čl. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, je součástí ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod. Podle čl. 11 odst. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky má každý právo vlastnit majetek.
Podle čl. 40 odst. 2 Listiny práv a svobod platí, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena – zásada presumpce neviny, která je opakována v § 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním.
„Právo vlastnit majetek a zásada presumpce neviny jsou základní ústavní práva,“ upozorňuje Unie obhájců.
Irena Válová
