Legislativní rada vlády na svém jednání 13. března nerozhodla v rámci připravované novely trestního zákoníku, která spočívá v zavedení trestnosti přípravy trestného činu daňového, o tom, zda daňoví poradci a advokáti budou mít povinnost každou takovou snahu za strany klientů hlásit. Jinak by se totiž sami vystavili trestnímu stíhání kvůli nepřekažení trestného činu. O tom, v jaké variantě půjde návrh do Parlamentu, tak bude nakonec rozhodovat vláda.
Proti tomuto ustanovení protestovala jak Komora daňových poradců, tak Unie obhájců ČR. Oběma organizacím vadí, že by tím byla prolomena zásada mlčenlivost daná zákonem i ústavně právní rovina, neboť by tím bylo zásadně omezeno či eliminováno právo na právní pomoc. Je pak otázkou, jak se má v případě žádosti o radu v takovém případě advokát či daňový poradce zachovat tak, aby dostál své roli, avšak i své zákonné povinnosti překazit spáchání trestného činu.
Podle obhájců a daňových poradců je také nutné zohlednit, že narozdíl například od účetních či ekonomických poradců je v případě advokátů a daňových poradců zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti. Pokud by chtěl advokát či daňový poradce prokázat překažení, může narazit na porušení mlčenlivosti, které by za určitých okolností mohlo být i trestným činem, varují.
Do vlády nakonec poputují obě varianty. Podle varianty A se navrhuje zavedení výjimky v § 367 odst. 3 trestního zákoníku, podle níž by se povinnost překazit trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 3 neměla vztahovat na advokáty, daňové poradce nebo jejich zaměstnance, kteří se o přípravě nebo páchání trestného činu dozvěděli v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, respektive daňového poradenství. Výjimka je vztažena pouze na případy kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku, neboť na jiné případy tohoto trestného činu se povinnost překažení obecně nevztahuje.
Podle varianty B by žádná taková výjimka být neměla. Podle komise LRV pro finanční právo jde o o nekoncepční výjimku, kdy pro určité profesní skupiny je zaváděna výjimka z povinnosti překažení konkrétního trestného činu. Tento krok chápe komise nejen jako nevhodný izolovaný zásah do systematiky trestního zákoníku, kdy může být potenciálním podnětem pro posílení role advokátů a daňových poradců při podílení se na páchání daňové kriminality, resp. daňových úniků obecně. Stanovisko komise tak odráží názor ministerstva financí, podle něhož se právě obě skupiny výrazně podílejí na trestné činnosti v rámci tzv. karuselových podvodů, kvůli nimž má být trestná i příprava.
Podle Unie obhájců je ale argumentace uvedená v důvodové zprávě značně kusá, resp. odůvodňuje zavedení výjimky především nutností umožnit klientům advokátů a daňových poradců bez obav přistupovat k poskytování právní pomoci. Pokud by měl být tento argument vzat v úvahu, musel by nutně platit pro všechny trestné činy, tj. advokáti a daňoví poradci by museli být vyňati z povinnosti překažení trestného činu obecně. Pokud se samotný koncept povinnosti překazit trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby jeví jako problematický, možným koncepčním řešením by bylo zrušení povinnosti překažení daného trestného činu jako takové (tj. vypuštění § 240 odst. 3 z výčtu ustanovení v § 367 odst. 1 trestního zákoníku), avšak nikoliv uvedené zavádění dílčích výjimek pro vybrané subjekty.
O novele měla jednat legislativní rada již v únoru. Protože se ale tehdy nedostavil zástupce předkladatele, tedy ministerstva spravedlnosti, bylo projednání přeloženo na březen.
Dušan Šrámek
