Nemají-li být záchytky vyměněny za policejní cely, musí poskytovat zdravotní službu

Opilci a zdrogovaní, kteří pod vlivem návykových látek ohrožují majetek a životy lidí, by ve skutečnosti měli být zachycováni v policejních celách, nikoli jako pacienti ve zdravotnickém zařízení s názvem záchytná služba. Pokud je charakteristikou zdravotnické služby „pobyt“, vymyká se zákonu o zdravotnických službách, upozorňuje v připomínkách k návrhu zákona k návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Pokud je vystřízlivění opilce na záchytce opravdu zdravotní službou, má být pro pacienta bezplatná a s jasnými standardy jako ostatní zdravotnické služby.

Podle Anny Šabatové je záchytná služba pro opilce a zdrogované součástí typických českých reálií a poskytování zdravotní péče střízlivějícím má v ČR tradici už od dob Československa.

„Předesílám, že východiskem pro zachování záchytné služby na poli služeb zdravotních jsou typicky české reálie. Záchytná služba zahrnující, vedle zajištění bezpečných podmínek po dobu střízlivění, rovněž poskytnutí zdravotní péče má zde od dob Československa svou tradici. A je to právě přítomnost zdravotní péče, která je pointou záchytné stanice a odlišuje ji od policejní cely. Mají-li být záchytné stanice zachovány, má být zachováno poskytování zdravotní péče zachyceným,“ uvádí Šabatová v rámci připomínek k zákonu o ochraně zdraví před návykovými látkami.

Záchytná služba je v návrhu zákona definována pomocí výčtu činností, které zahrnuje, jako vyšetření za účelem vyloučení přítomnosti kontraindikace a pobyt. Podrobnější charakteristika je obsažena pouze v důvodové zprávě: „Jedná se o zdravotní službu, která zajistí bezpečné odeznění intoxikace alkoholem a jinou návykovou látkou, a to pod dohledem zdravotnického personálu. (…) Nově se tato služba neposkytuje pouze osobám ve fázi akutní intoxikace, ale i v případě intoxikace odeznívající,“ cituje Anna Šabatová z důvodové zprávy k zákonu. Podle jejího dalšího vyjádření se charakteristika zdravotní služby jako pobytu se vymyká tomu, jak zákon standardně definuje druhy zdravotních služeb. „Není zřejmé, proč tomu tak v návrhu je,“ uvádí.

Jednou je záchytka zdravotní služba, podruhé zase není

Mohlo by vás zajímat

ÚS odmítl návrh Městského soudu v Praze, který se týkal příspěvku na ubytování uprchlíků

O tom, že zařazení klasické české záchytky mezi poskytovatele zdravotních služeb vede k dalším komplikacím na poli lidských práv a svobod, svědčí problémy, které v připomínkách Šabatová nastoluje: bezplatnost v. úplata, právo na doprovod a přítomnost asistenčního psa smyslově nebo tělesně postiženého opilce či narkomana nebo odůvodnění samotného jejich zachycení a převozu na záchytku.

Přestože je záchytka je podle obsahu návrhu zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami zdravotní službou, návrh pojenou zavádí v případě postižených zachycených výjimku z tohoto zákona. „Pacient se smyslovým či tělesným postižením nemá mít právo na doprovod a přítomnost asistenčního psa. Domnívám se, že navrhovaná změna je vzhledem k právům osob se zdravotním postižením kontroverzní a navíc fakticky zbytečná. Stávající úprava práva pacienta na doprovod a přítomnost psa ve zdravotnickém zařízení je dostatečně podmíněna. Dále lze usuzovat, že případů, kdy zachycená osoba má u sebe v době omezení svobody skutečně psa se speciálním výcvikem a zároveň není na místě odvrátit hrozbu jinak , není mnoho. Naopak, spíše je třeba hledat řešení pro situaci, kdy člověk závislý na pomoci psa se speciálním výcvikem by byl odvezen na záchytnou stanici, aby pes nebyl ponechán bezprizorní a nedošlo k dalším škodám tím, že by se ztratil nebo byl například zraněn, staví se Šabatová v tento moment na stranu asistenčního psa.

Poskytuje-li záchytka zdravotní péči, má být placena z pojištění

Podle ochránkyně práv a svobod navíc z návrhu zákona není jasné, jaká péče má být v průběhu pobytu zachycené osobě poskytována. To má důsledky jednak do oblasti garantovaného personálního a technického zajištění služby – z navrhovaného znění zákona nelze dovodit žádné mantinely pro navazující prováděcí právní předpis – a jednak do oblasti úhrady pobytu. „Mám vážné pochybnosti, zda přímá úhrada služeb poskytovaných na záchytných stanicích není v konfliktu s právem na bezplatnou zdravotní péči, jak je garantováno v článku 31 Listiny. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči, a to za podmínek, které stanoví zákon,“ odkazuje dále Šabatová k nálezu Ústavního soudu a navrhuje rozdělit léčení na záchytce na placený pobyt a konkrétní zdravotní službu placenou z veřejného pojištění.

Podle Anny Šabatové dále vůbec není jasné, kdo vlastně o umístění opilce v léčebné záchytné stanici rozhodne a na základě čeho. „Návrh neobsahuje jasné vymezení, kdo rozhoduje o umístění na stanici. Hovoří pouze o souhlasu lékaře, přičemž navíc ani nestanoví záruky toho, že lékař bude mít dostatek informací pro své posouzení věci. Na jedné straně stojí vzájemně souladné definice záchytné služby a povinnosti zachyceného podrobit se. Na druhé straně pak návrh obsahuje pouze ustanovení o tom, že umístit lze pouze se souhlasem lékaře.

Jsou-li opilci pacienti, musí lékař udat důvod vyšetření na záchytce

Jestliže je však indikace záchytné služby charakteristická a) zdravotní stránkou věci – osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a b) otázkou bezpečnosti a veřejného pořádku, není možné umístění na stanici spojovat pouze se souhlasem lékaře záchytné stanice bez toho, aby měl k dispozici informace od osoby, která umístění iniciuje, tedy toho, kdo osobu na stanici přivezl, uvádí ombudsmanka, která v rámci připomínek cituje svá dřívější zjištění od poskytovatelů zdravotní služby „zachycení“:

V záznamech některých stanic převažovaly blíže nespecifikované pojmy jako „ohrožuje vlastní bezpečnost“, „vzbuzuje veřejné pohoršení“, „výtržnost“, „v podnapilém stavu se dopustil protiprávního jednání“, podrobnější popis konkrétních důvodů umístění na stanici přitom scházel. Za těchto okolností nelze zpětně přezkoumat, zda byly naplněny důvody pro umístění těchto osob na stanici a zda tedy došlo k omezení svobody v souladu se zákonem. To vytváří důkazní nouzi a hlavně prostor pro svévoli, vysvětluje ombudsmanka.

„Důvody přijetí osoby by proto měly být vždy řádně zdokumentovány,“ uvádí Šabatová, která opakovaně hovoří v případech opilců výtržníků pohoršujících veřejnost, s nimiž je zákonem zacházeno jako s pacienty o změně zákonů.

Například navrhuje iniciovat změnu právní úpravy tak, aby byla explicitně zakotvena povinnost lékaře, který rozhoduje o umístění na stanici, pořídit záznam o chování pacienta při příjmu tak, aby bylo zřejmé, čím bylo umístění na záchytnou stanici odůvodněno; iniciovat změnu právní úpravy tak, aby osoba, která k ošetření na záchytné stanici vyzve, byla povinna poskytnout lékaři stanice součinnost při rozhodování o umístění osoby na stanici, a to ve formě písemného odůvodněného záznamu o situaci, jež k iniciaci vyšetření na záchytné stanici vedla, a o důvodech, proč nepostačují mírnější alternativy řešení situace.

-ire-