Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu trestního řádu, jejíž podstatou je zavedení možnosti dočasně odložit a přerušit trestní stíhání v případě dočasné nepřípustnosti. Cílem předloženého zákona je snaha reagovat na přijetí ústavního zákona č. 98/2013 Sb., kdy došlo k omezení trestněprávní imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu, a to pouze na dobu trvání mandátu poslance nebo senátora či po dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu.
Změny provedené zákonem č. 98/2013 Sb. však řeší problematiku imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu pouze na úrovni ústavního práva a opomíjí řešení na zákonné úrovni v trestně právních předpisech. Právě proto přistoupil zákonodárce k této úpravě. Nejasnosti okolo trestního stíhání osob, u nichž existuje právní překážka, se objevily v souvislosti se stíháním tří bývalých poslanců ODS. Navrhovaná právní úprava tak reaguje i na výrok Nejvyššího soudu, který tento konkrétní problém řešil.
Trestní řád jako jeden z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání v § 11 odst. 1 stanoví i skutečnost, že jde o osobu, k jejímuž trestnímu stíhání nedal souhlas oprávněný orgán. Trestní stíhání takovéto osoby je nepřípustné, nelze je zahájit, popř. bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno a zastavení trestního stíhání pak do budoucna zakládá překážku věci rozhodnuté. „Změnami provedenými na ústavní úrovni tak fakticky nebylo plně dosaženo cíle, aby po skončení mandátu či funkce bylo v trestním stíhání pokračováno, neboť nebyl-li oprávněným orgánem dán souhlas k trestnímu stíhání, je nutné trestní stíhání zastavit a nelze v něm dle trestního řádu pokračovat. Proto se navrhuje právní úprava, která umožní, aby v případě dočasné překážky trestního stíhání, došlo k dočasnému odložení trestního stíhání, pokud nebylo trestní stíhání doposud zahájeno, anebo bylo toto stíhání přerušeno v případě, že již bylo zahájeno. Trestní stíhání se pak zahájí, popřípadě se v něm bude pokračovat, odpadne-li dočasná překážka nestíhatelnosti,“ píše se v důvodové zprávě.
Do přijetí ústavního zákona byla imunita poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu stanovena tak, že nedala-li k trestnímu stíhání souhlas Poslanecká sněmovna (u poslanců) nebo Senát (u senátorů či soudců Ústavního soudu), bylo jejich trestní stíhání navždy vyloučeno. Rozsah imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu však byl výše uvedenou novelou Ústavy upraven obdobně, jako je v dosavadní úpravě vymezen rozsah imunity Veřejného ochránce práv (ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny a odepře-li sněmovna tento souhlas udělit, pak je trestní stíhání vyloučeno po dobu výkonu působnosti ochránce – § 7 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů). Stíhání tak je u poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu nyní vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu, respektive po dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu, nemá ale zatím odraz v trestním řádu.
Jak vyplývá z důvodové zprávy, navrhovaná novela se neomezuje pouze na řešení dočasné nepřípustnosti trestního stíhání poslanců, senátorů, soudců Ústavního soudu a Veřejného ochránce práv. Problematiku dočasné nepřípustnosti trestního stíhání řeší komplexněji, neboť zákonodárci, soudci Ústavního soudu a Veřejný ochránce práv nejsou jedinými, u nichž důvod nepřípustnosti trestního stíhání působí pouze dočasně. Možnost zahájit trestní stíhání, odpadl-li dodatečně důvod nestíhatelnosti, je proto třeba umožnit i u osob, které požívají imunit podle mezinárodního práva a u osob, u nichž překážka trestního stíhání vyplývá ze zásady speciality.
„Změnami na ústavní úrovni však fakticky nebylo dosaženo cíle, neboť trestní řád jako jeden z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání v § 11 odst. 1 stanoví i skutečnost, že jde o osobu, k jejímuž trestnímu stíhání nedal souhlas oprávněný orgán. Trestní stíhání takovéto osoby je nepřípustné, nelze je zahájit, popř. bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno a zastavení trestního stíhání pak do budoucna zakládá překážku věci rozhodnuté. Proto je nezbytné provést navazující změny i v trestním řádu,“ vysvětluje důvodová zpráva nutnost novely.
Nemožnost trestně stíhat poslance, senátora, soudce ústavního soudu či Veřejného ochránce práv po dobu výkonu mandátu nebo funkce pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu podle § 11 odst. 1 písm. c) trestního řádu však není jediným případem, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání působí pouze dočasně. Podle usnesení Nejvyššího soudu 11 Tcu 29/2006 je osobou, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, též obviněný, který byl vydán či předán do České republiky cizím státem a má být stíhán pro jiný skutek, než pro který byl vydán či předán do České republiky tímto státem, spáchaný před vydáním či předáním, neboť s ohledem na zásadu speciality vyjádřenou v ustanoveních § 85 a § 198 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je v takovém případě k jeho trestnímu stíhání třeba souhlasu příslušného oprávněného orgánu, tj. orgánu cizího státu. Překážka plynoucí ze zásady speciality má přitom vždy pouze dočasnou povahu. Dočasnou povahu mohou mít i imunity podle mezinárodního práva, např. diplomatická imunita. Dočasně mohou působit rovněž jiné důvody nepřípustnosti trestního stíhání – např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7 Tdo 856/2002 se řeší situace, kdy obviněný byl prohlášen za mrtvého, čímž nastal důvod nepřípustnosti trestního stíhání, ačkoli ve skutečnosti žil.
Cílem právní úpravy týkající se možnosti dočasně odložit nebo přerušit trestní stíhání osob, u nichž nastala dočasná překážka trestního stíhání, je navázat na novelu Ústavy, která si kladla za cíl fakticky omezit rozsah trestně právní imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. Navrhovaná novelizace se však neomezuje pouze na řešení otázky omezení imunity těchto osob na dobu trvání mandátu či dobu výkonu funkce, ale řeší problematiku dočasných překážek trestního stíhání komplexně. Po přijetí navrhovaných změn bude možné dočasně odložit trestní stíhání osoby, které je dočasně nepřípustné, nebylo-li její trestní stíhání doposud zahájeno, popř. již zahájené trestní stíhání přerušit a po odpadnutí překážky osobu trestně stíhat, popř. v trestním stíhání pokračovat.
Navrhovaná varianta spočívá ve změně § 173 trestního řádu, kdy se navrhuje doplnit do odst. 1 nové písmeno, z něhož vyplývá, že státní zástupce přeruší trestní stíhání, vznikne-li dočasně důvod nepřípustnosti trestního stíhání. Bylo-li by tedy vůči určité osobě zahájeno trestní stíhání a orgán činný v trestním řízení by následně zjistil, že stíhaná osoba je např. poslancem, senátorem či soudcem Ústavního soudu, osobou požívající imunity podle mezinárodního práva či obviněným, na něhož se vztahuje zásada speciality, rozhodl by státní zástupce o přerušení trestního stíhání a po odpadnutí důvodu přerušení by pak rozhodl o tom, že se v trestním stíhání pokračuje. „Výhodou této varianty je skutečnost, že státní zástupce má před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání povinnost učinit vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání a nehrozilo by tak, že v důsledku plynutí času dojde ke ztrátě důkazů či k nemožnosti tyto důkazy provést,“ konstatuje důvodová zpráva.
Podle legislativců je však třeba vyřešit též situaci, kdy si je orgán činný v trestním řízení již v okamžiku, kdy by chtěl vůči konkrétní osobě zahájit trestní stíhání, vědom toho, že se jedná o osobu, u níž je trestní stíhání dočasně vyloučeno. Postup spočívající v zahájení trestního stíhání vůči takové osobě (přestože si je orgán činný v trestním řízení vědom toho, že jde o osobu, u níž je třeba vyžádat si souhlas příslušného orgánu), provedení potřebných úkonů, které by zabezpečily pozdější úspěšné provedení trestního stíhání, a teprve následné požádání o vydání k trestnímu stíhání a přerušení tohoto stíhání, by vzbuzoval pochybnosti o souladnosti takového postupu nejen s trestním řádem, ale zejména s článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto je třeba, jak uvádí důvodová zpráva, zavést možnost dočasně odložit trestní stíhání v případě, že je osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné. „Překážky spočívající v dočasném vynětí z působnosti orgánů činných v trestním řízení a v dočasné nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu odepření souhlasu oprávněného orgánu jsou ze své povahy vždy dočasné, a proto by z teoretického hlediska neměly být důvodem pro zastavení trestního stíhání, tj. pro konečné rozhodnutí ve věci, ale měly by být důvodem přerušení trestního stíhání nebo dočasného odložení trestního stíhání.“
Dušan Šrámek
