Říká se, že politik, který se očistí z různých nařčení, se může klidně vrátit zpět na výsluní. V praxi je to však spíš utopie. Stačí nepodložená mediální dehonestace, roky policejního šetření a slibná kariéra je v troskách. Potkalo to i jednoho z kdysi nejvýraznějších politiků ČSSD, bývalého poslance Michala Krause.
Pro začátek kauzy je potřeba se vrátit do začátku roku 2001. Tehdy se Kraus setkal s podnikatelem Františkem Rigem, který mu nabídl pomoc se sháněním příznivců v Libereckém kraji. V červnu téhož roku Krause vyhledal Rigo znovu, s tím, že se jeho firma bude ucházet o získání licence na vývoz kakaových bobů z Ghany a požádal jej o pomoc při jednáních se zástupci modřanské čokoládovny v Praze o možném odbytu. Schůzku Kraus zprostředkoval, protože se znal s jejími manažery. Po zprostředkování mu Rigo nabídl třetinový podíl v celém obchodě s tím, že by odbyt kakaových bobů v Česku zajišťoval. Třetí třetinu v obchodě měl získat rakouský podnikatel, který v celém jednání vystupoval jako potenciální investor.
„Se svým zapojením do tohoto obchodu jsem se nijak netajil, naopak prostřednictvím svých obchodních přátel, ale např. i prostřednictvím tehdejšího ředitele Czechtrade jsem zjišťoval možnosti obchodování s Ghanou, a to i v dalších komoditách,“ vzpomíná dnes exposlanec na začátek celého příběhu. Pro zástupce z Ghany uspořádal dokonce oběd v prostorách Poslanecké sněmovny.
Cesta do Ghany
Jednání nakonec dospěla tak daleko, že ještě v průběhu parlamentních prázdnin všichni tři protagonisté odjeli do Ghany, aby tam podepsali příslušnou smlouvu. Součástí ujednání mělo být i zaplacení zálohy na udělení licence ve výši 50 tis. USD, která měla být uhrazena elektronicky z účtu, kam peníze složil rakouský investor. Elektronické bankovnictví ale hlásilo opakovaně chybu systému, a tak dohodl Rigo, že zálohu uhradí do deseti dnů po návratu do ČR. Po návratu ale tvrdil, že kvůli nezdařené elektronické finanční transakci banka údajně prostředky zablokovala, a že bude ještě několik dní trvat, než budou odblokovány. Tím vzniklo nebezpečí, že zálohu do Ghany nestihne včas dle dohody uhradit, a požádal proto poslance o pomoc při zajištění krátkodobé půjčky na zaplacení zálohy, než bude účet odblokován. Na zálohu si nakonec Kraus musel půjčit, s tím, že Rigo slíbil, že peníze po uvolnění účtu vrátí.
„Bohužel až teprve po této transakci jsem se rozhodl si ověřit, proč platba z E-banky elektronicky neprošla a proč byl účet zablokován. Zjistil jsem, že důvodem je Rigova insolventnost. Od té doby jsem od Riga peníze vymáhal, leč marně.“
Další zlom v celé kauze přišel koncem března 2005, kdy na Krausovu cestu do Ghany upozornil Ivan Langer v TV Nova. V té době byl již Rigo pravomocně odsouzen na jedenáct let za podvody. To pochopitelně začalo Krausovy kontakty s ním stavět do podivného světla. „O Rigových nezákonných aktivitách jsem neměl ani tušení. V době, kdy jsme spolu chtěli podnikat, měl čistý trestní rejstřík,“ vysvětluje dnes bývalý poslanec. Masivní kampaň pak odstartoval začátek roku 2006, kdy kauzu „Kakao“ ve vzájemné koordinaci spustili v MF Dnes Jaroslav Kmenta a v TV NOVA Janek Kroupa. Vše bylo založeno na „svědectví“ v té době již odsouzeného Riga a na tvrzení pečlivě předem vybraných, dnes už většinou bývalých členů ČSSD. „Na jednu stranu jsem byl obviňován, že jsem se spřáhl se známým podvodníkem, ale těm samým novinářům nevadilo Rigovy nesmysly brát jako slovo boží.“
V únoru 2006 se začala případem zabývat Ffinanční policie, která po několika týdnech dospěla k názoru, že k žádnému porušení zákona nedošlo a zhruba v dubnu 2006 ji chtěla odložit. Jenže – podle Krause – na základě intervence z Policejního prezidia byla místo odložení vypracována v červnu 2006 státní zástupkyní Šárkou Pokornou žádost o právní pomoc z Ghany, přestože svědecky i listinnými důkazy bylo celé Krausovo působení tam dostatečně vysvětleno a doloženo, a to i přesto, že bylo od počátku zřejmé, že Ghana, se kterou nemá ČR příslušnou smlouvu, na žádost nikdy neodpoví. Až konečně v lednu 2008 policie nakonec případ odložila s tím, že v celé věci není nic, z čeho by mohl být kdokoli obviněn. Státní zástupkyně se s návrhem policie bez dalšího ztotožnila. Kauza tak sice skončila, útoky médií však nikoli.
Mediální lynč plný nepřesností a nepravd
Většinu mediálních obvinění šlo přitom vyvrátit prostou konfrontací s fakty. Kraus měl podle médií díky svému postavení získat úplatek půl miliardy korun za nespecifikovanou státní zakázku, která se stále odkládala. V té době ale kvůli několikaletému konfliktu s Milošem Zemanem, který byl do března 2001 předsedou ČSSD a do června 2002 předsedou vlády, neměl žádné postavení, v němž by mohl cokoli ovlivnit. Nikdo navíc ani náznakem nezmínil, o jakou zakázku by mělo vlastně jít, a ani není jasné, že by nějakou podobnou zakázku takového rozsahu v té době vláda řešila.
Teprve ex post byla informace zpřesněna tak, že půl miliardy byl úplatek za zprostředkování nákupu švédských Gripenů pro českou armádu. Jenže ani zde údaje nesedí. Podle médií měl Kraus spolu s Rigem v Londýně založit v létě 2001 společnost Corius, která měla sloužit k nákupu továrny na kakao v Ghaně, přičemž finance na nákup továrny měli poskytnout londýnští podnikatelé. Těmi měli být zástupci společnosti British Aerospace, jakožto jeden z výrobců Gripenů.
„V Londýně jsem s Rigem nikdy nebyl, nikdy jsem ani nejednal s žádnými londýnskými podnikateli, nemluvě o tom, že v té době jsem vůbec neuměl anglicky,“ říká Kraus.
Zmiňovaná firma Corius přitom byla založena v Česku za účelem prodeje kakaa do modřanské čokoládovny. Protože k žádnému obchodu nakonec nedošlo, žádná finanční transakce přes tuto firmu ani neproběhla. Celá záležitost nesedí ale ani časově. Zemanova vláda o Gripenech začala jednat až v únoru 2002 projednáním Vládního návrhu zákona o koupi letadel.
Další tvrzení médií se opíralo o to, že od nákupu továrny v Ghaně měl Kraus odstoupit krátce potom, co Poslanecká sněmovna návrh na koupi letounů zamítla. Jenomže v této africké zemi v té době žádná továrna na zpracování kakaa neexistovala. To byl zásadní důvod, proč se dojednával obchod s kakaovými boby, které se měly zpracovávat v modřanské čokoládovně.
Mediální manipulací bylo i tvrzení, že měl Kraus uplácet ghanskou velvyslankyni, aby zajistila podepsání smluv v Ghaně, a měl za to rovněž nabízet i umístění většího počtu ghanských studentů na českých vysokých školách. Jenže velvyslankyně nastoupila na svou misi v ČR až dva měsíce po Krausově návratu z Ghany, v době, kdy smlouvy byly již dávno podepsány. A počet studentů na VŠ upravují mezistátní smlouvy, které podepisují představitelé obou států, což těžko mohl poslanec jakkoli ovlivnit.
Stejné nesmysly se psaly i o půjčce, kterou Kraus poskytl Rigovi po návratu z Ghany, což měl být podle médií skrytý volební fond ČSSD. „Ve skutečnosti jsem si částku půjčil od jednoho podnikatele, a protože hned ve vedlejší budově sídlila pobočka České spořitelny, kde jsem měl společný účet s matkou, jsem peníze vložil na účet a ještě ten den odeslal na účet ghanské strany, který mi sdělil Rigo, a to do Bank of America v USA,“ vysvětluje bývalý poslanec. „Při této transakci jsem dle potvrzení České spořitelny neporušil žádný zákon či nařízení.“ Před transakcí bylo na účtu cca 700 Kč, zhruba stejný obnos tam zůstal i po její realizaci, účet nikdy nepatřil ČSSD, a nikdy na něm neproběhly žádné operace větší než v řádu tisíců korun.
„Spravedlnosti a zadostiučinění jsem se zatím, bohužel, nedočkal. Kauza mi zničila život, zabila otce a celé mé rodině zkomplikovala žití na spoustu let. Bohužel aliance represivního aparátu, politické konkurence a nezodpovědných či přímo koupených novinářů je schopna zlikvidovat kohokoli, na koho ukáže prstem,“ uzavírá Kraus.
Dušan Šrámek
