Ministr spravedlnosti Robert Pelikán vyzval v úterý předsedu Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše, aby vysvětlil svou účast na večírku pořádaném advokátní kanceláří exministra Pavla Němce. Celá věc vznikla tak, že redaktoři serveru neovlivni.cz v polovině ledna sledovali, kdo na večírek přichází, a úlovkem stal právě soudce Bureš. Setkal nebo mohl se na večírku setkat s lidmi, jejichž trestní kauzy bude projednávat Burešem řízený soud, zní výtka na Burešovu adresu.
Co se podle vás nyní děje, jak vnímáte mediální zájem o svoji osobu?
V naší vesnici se v těchto dnech intenzivně připravujeme na první jarní fotbalové utkání, navíc to bude okresní derby. Jeden z fanoušků přišel včera v hospodě na hřišti s úvahou, že když v březnu televize sděluje národu tak zásadní informaci, kterou obvykle čteme v bulvárním tisku, že někdo byl v lednu na nějakém večírku, tak určitě nejde o ten večírek ani o účast na něm. A tak se ptal o co tak asi může jít. Rozvinula se zajímavá debata. Shrnu-li odpovědi na položené otázky, pak se ode mne kolegové u stolu dozvěděli (a já od nich) následující:
Bez velké nadsázky mohu říci, že prakticky každý den v týdnu od pondělí do pátku se účastní řízení u Vrchního soudu v Praze někdo, koho ten či onen z našich 96 soudců zná; třeba je to i jeho přítel, soused nebo dokonce příbuzný. Já to ovšem jako předseda soudu netuším a netuší to ani soudce, který věc rozhoduje, ledaže právě on je v takovém vztahu k onomu účastníku. Právě on a jen on má povinnost mne o takovém vztahu informovat. Pak ovšem je tento soudce z rozhodování věci vyloučen a tím je zákonu učiněno zadost.
Shodli jsme se, že to je jasná věc a aby na to někdo přišel nemusí mít ani maturitu. Stejně tak každý snadno zjistí, že já jako soudce žádnou z předjímaných věcí rozhodovat nemohu, a proto nebudu.
To musí být jasné i novináři, který se o tu převratnou informaci s národem podělil, a cíl je tedy zcela jiný.
Na otázku jaký, sami autoři této investigativní reportáže odpověděli. Kdyby náhodou Vrchní soud v Praze v budoucnu rozhodoval nějakou kauzu, ve které bude účastníkem někdo, kdo byl také na nějakém večírku, tak vzniknou pochybnosti o nezávislosti soudu! Přihlásí-li se k takovému pozoruhodnému závěru i bývalá ministryně spravedlnosti, pak už je zle.
Tedy přeloženo do srozumitelné řeči jaký je cíl takového mediálního zájmu? Jelikož žijeme v době internetových vyhledávačů, tak bude-li třeba, aby nějaká věc u vrchního soudu dopadla podle předem stvořeného mediálního obrazu, pak „se vyhledá“ ona připravená informace jako pojistka pro případ, že by soud chtěl rozhodovat skutečně nezávisle, tedy jinak, než podle toho připraveného mediálního obrazu.
Kdybyste měl říct, co to bylo za akci, jak byste ji popsal?
Zcela zásadně, avšak zdvořile odmítám pozvání na tzv. předvánoční setkání. Tentokrát jsem udělal výjimku a přijal pozvání na slavnostní setkání v novém roce od bývalého ministra spravedlnosti, se kterým se – stejně jako s jinými bývalými ministry či premiéry – občas potkám při různých slavnostních příležitostech . Mezi slušnými lidmi není zvykem nechávat si předložit seznam zvaných. Novináři, který se mne ptal na téma mé účasti na tomto večeru, jsem odpověděl, že o to (kdo kam chodí) se dříve zajímala StB či jiné podobné „složky“ v policejních režimech; dnes se o to zajímá bulvár, od něhož to ovšem očekávám.
Může jít podle vás o pokračování bitvy o dr. Sváčka jinými prostředky? Nebo možná stejnými, ale v jiném čase?
To nevím. Co vím jistě, že jde i o dlouhodobou snahu o vytváření negativního obrazu o vrchních soudech. Když už nejsou věcné argumenty (kromě Slovenska byly a jsou vrchní či vrchní zemské soudy ve všech okolních zemích a většině států EU), musí se hledat jiné. Rád bych při jiné příležitosti podrobněji vysvětlil historii a důvody existence specializovaných odvolacích soudů na stupni vrchních soudů v evropských justičních soustavách.. Zde pouze připomenu, že v historických zemích českých a na Moravě po staletí (třebaže soudy měnily názvy), fungoval tzv. čtyřčlánkový, avšak třístupňový systém soudnictví. Jen na krátkou dobu byla tato tradice přerušena. Volání po „návratu“ k soustavě bez vrchních soudů je voláním po produktech Gottwaldovy právnické dvouletky
Závěrem otázka, kterou si kladu vždy, když se důstojnost stavu kácí náporem marasmu, který jsou jeho příslušníci ochotni na sebe vykydat. Jak potom v tom všem hledat nějakou skutečnou autoritu?
Jen doufám, že nevědomost hříchu nečiní. To nejhorší je, co se snaží autoři myšlenky o ohrožení budoucí nezávislosti soudu podsunout veřejnosti. Jestliže je jasné, že coby soudce sám nějakou takovou věc soudit nemohu, a tedy nebudu, pak se vlastně naznačuje, že soudce, který by ji podle rozvrhu práce rozhodovat mohl, je pod nějakým vlivem a zejména, že takovému vlivu může podlehnout. To není nic jiného, než sprostá pomluva, která má bohužel potenciál ohrozit důvěru veřejnosti v justici. Přece platí, že když to psali v novinách, tak to bude pravda.
Robert Malecký
