Na exekutory se chystá další bič – takzvaný princip teritoriality. Zatímco dnes má každý věřitel svobodnou volbu se rozhodnout pro jakýkoli exekutorský úřad v České republice, po přijetí novely, kterou prosazuje především ministr a šéf Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier, by byl věřiteli přidělen exekutor na základě trvalého bydliště dlužníka. Podle účastníků konference Budoucnost (ne)splácení dluhů v České republice, kterou pořádala Asociace malých a středních podniků a živnostníků spolu se serverem Poradna věřitele, se tak blížíme situaci, kdy vymahatelnost dluhů bude stejně obtížná jako před rokem 2001, kdy byl přijat zákon o soudních exekutorech.
Jak v úvodu konference zaznělo z úst Karla Havlíčka, předsedy AMSP ČR, snahu státu po co nejvyšším komfortu pro dlužníky lze přirovnat k „omývání mrtvé pokojské“. Zatímco přijetím zákona o soudních exekutorech se legislativní předpisy v oblasti vymáhání pohledávek zlepšily, v současnosti opět začínají vznikat signály většího komfortu pro ty, co dluží na úkor věřitelů.
Havlíček v této souvislosti připomněl rozdílné chápání závazků ze strany státu vůči dlužníkům, kteří dluží jeho orgánům, a dluhy soukromoprávním subjektům. Přitom mezi dluhy například finančním úřadům a vůči soukromým věřitelům není žádný rozdíl. Zvažovaná teritorialita, proti níž asociace protestuje, jenom dále vymáhání dluhů zhorší. „Rozumím tomu, že když je v České republice jeden milion dlužníků postihnutých exekucí, že se politicky dobře prodává tvrzení, že jim ulevíme. Ve skutečnosti to ale dopadne negativně i na dlužníky. Toto opatření nejenže sníží vymahatelnost, ale dostaneme se opět do stavu, kdy si věřitelé budou najímat vlastní vymáhací agentury a pohledávky se budou řešit mimosoudní cestou. Firmy a banky potom tento stav promítnou do svých kalkulací a zdraží se zboží i služby,“ varoval Karel Havlíček.
Proti teritorialitě se vyjádřil i jediný z pozvaných politiků, poslanec, místopředseda ÚPV a bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Podle něj média neomarxisticky popisují dlužníky, čímž tlačí politiky k regulatorním opatřením, která nemají opodstatnění. Nesouhlasí s tím, že by si lidé půjčovali na základní potřeby, ale na různé zbytné věci, které pak nemají jak splácet. Vymahatelnost závazkového práva se kvůli legislativním zásahům může vrátit do doby před přijetím zákona, což společnostz vrhne o patnáct let zpět.
Na tomto chmurném hodnocení se shodli i další vystupující. Ministerstvo spravedlnosti funguje tak, že na tři články v novinách reaguje tím, že píše novelu, což hrozí právní nejistotou. Přitom není potřeba přijímat nějakou velkou novelu, mělo by čekat na vývoj judikatury, soudí Blažek. Bývalý ministr spravedlnosti se vyjádřil i proti snaze o zrušení kárné pravomoci Exekutorské komory a její přenesení na ministerstvo. Je to podle něj nebezpečné, hrozí, že ministerstvo bude rozhodovat například o odebrání licence na základě mediálního tlaku.
Jana Bartošková z AK Havel, Holásek a partneři a zároveň členka výboru České asociace věřitelů shrnula negativa, která by zavedení teritoriality přineslo – snížení vymahatelnosti práva, prodražení pohledávek, prodloužení exekučního řízení, protože dlužník by nebyl motivován k respektování zásady, že „dluhy je třeba platit“. Problém budou mít v případě aplikace především malé exekuční úřady, upozornila Bartošková.
Podle člena prezídia Exekutorské komory Vladimíra Plášila jsou dlužníci vděčným tématem politiků, kteří neberou v úvahu některé zásadní aspekty a problémy s exekucemi spojenými. Tedy například sociální skladbu obyvatelstva v různých regionech ČR, což může při zavedení teritoriality způsobovat problémy, protože počet exekucí není rovnoměrně rozložen. Například okres Louny nemá ani jeden exekutorský úřad.
Není ani jasné, kdo zaplatí náklady na rozšiřování či naopak krácení exekučních obvodů. Řešením by podle Plášila mohlo být zavedení krajské, resp. regionální teritoriality, což by podle něj mělo být spravedlivějším řešením než například řešení na bázi okresů.
Mluvčí serveru „poradnaveritele.cz“ Kateřina Procházková položila řečnickou otázku, co se stane, když se bude dlužník neustále stěhovat z okresu do okresu, třeba přes celou republiku. Není jasné, zda by se v takovém případě předávala agenda mezi jednotlivými exekutory. Přitom už dnes se podle slov Kateřiny Procházkové stěhuje 45 % všech dlužníků. Věřitel by mít právo vybrat si svého exekutora podle pravidel, jaká byla nastavena v roce 2001. Na konkrétních příkladech pak výpočty nákladů ukázala, že vymáhání pohledávek do padesáti tisíc korun se už dnes v ČR nevyplatí. Paradoxně se tak může stát, především v případě fyzických osob nebo malých firem se kvůli nákladům se nakonec může stát z věřitele dlužník.
Ztížení v postavení věřitele se projeví i v takových oblastech, jako je legální vymáhání pohledávek. Podle Katarzyny Krzysztyniak z AK Brož, Sokol Novák už dnes existují signály, že si věřitelé najímají různé pochybné vymahačské firmy. Zmínila rovněž obavu, že malé exekutorské úřady nebudou schopny při zamýšleném rovnoměrném rozdělení trhu na základě trvalého bydliště dlužníka obhospodařovat takové množství, kdy dnes připadá v průměru na jeden úřad 5,5 tisíce dlužníků. Rodí se přitom nový exekutorský byznys, který vymahatelnost pohledávek dále zkomplikuje. Při zkouškách zájemců o exekuční činnost se řada z nich ani netajila tím, že jim bude stačit vybrat od věřitelů na základě nedávné novely zálohu od věřitele a o víc se nebudou muset starat.
Jedním z mála panelistů, který princip teritoriality přímo nekritizoval, byl soudce Městského soudu v Praze Tomáš Mottl. Například zrušení příslušnosti soudu rovněž proběhlo bez problémů, konstatoval soudce.
Ostře se nicméně pustil do procesu přijímání některých legislativních změn, například v občanském soudním řádu. Změny jsou populistické a je z nich znát právní diletantismus, řekl doslova. Pro soudy to znamená zhoršení aplikace práva a jeho vymáhání. Stát vytváří nemožné podmínky pro soudce, kdy musí zjišťovat u každého dlužníka, co kde dluží. Podle soudce Mottla nebyl ani důvod k úpravě advokátních tarifů, přičemž zmínil historicky danou zásadu, že ten, kdo je ve sporu neúspěšný, nese náklady řízení. Tento princip ale začíná být dehonestován. K otázce teritoriality a pravomocí soudního exekutora v závěru připomněl, že rovněž exekutor je soud, používající stejných metod práce a rozhodování.
Budou z nás akorát úředníci a opět se navrátí doby před přijetím zákona, kdy se porušovaly závazky, řekl soudní exekutor Ondřej Mareš. Ten je zároveň mluvčím uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce. Na příslušném grafu pak ukázal, jak se v souvislosti s přijetím příslušného zákona o soudních exekutorech zvýšila výtěžnost při vymáhání nesplacených pohledávek. Jenom mezi roky 2001 – 2004 to bylo z dvou, tří procent na 30 %. A to mezitím museli exekutoři z ničeho budovat své živnosti.
Teritorialita nakonec pomůže pouze profesionálním dlužníkům, řekl Ondřej Mareš. Závěrem nastínil temnou futuristickou vizi, v níž jedna vymahačská firma poláme žebra poslednímu podnikateli v Česku, čímž bude legislativní úsilí na omezení exekutorské činnosti zdárně dovršeno.
V závěru konference připomněla Helena Zavázalová z České bankovní asociace, že jakékoli legislativní znesnadnění exekučního procesu vede k morálnímu hazardu, což se projeví v tom, že úvěry budou hůře dostupné a dražší, protože úvěrové společnosti a banky se budou chtít více jistit. To platí i pro zamýšlenou snahu o zavedení teritoriality, protože se tím sníží efektivita výtěžnosti pohledávek. Banky by tak musely přehodnotit svou úvěrovou politiku, což by se negativně dotklo všech žadatelů, tedy především těch poctivých, kteří své závazky plní, řekla Zavázalová.
Dušan Šrámek
