Mladí lidé, kteří chtějí být především bohatí, by se měli vyhnout studiu práv. S výjimkou úzké skupiny top obhájců totiž na advokacii ještě nikdo nezbohatl, alespoň ve Spojených státech ne, tvrdí server Market Watch.

Tento fakt si zřejmě uvědomili i sami studenti. Počet lidí, kteří začali studovat práva a během vysokoškolské docházky změnili zaměření, je ve Spojených státech nejvyšší za posledních sedmadvacet let. Co se týče studentů, kteří nastoupili do prvního ročníku práv, je jejich počet nejnižší od roku 1976. Podle serveru Market Watch je situace žalostná. Další smutné číslo nabízí údaj o zaměstnanosti absolventů práv ve Spojených státech – ta poklesla na 84,5 procenta stavu z roku 2011 – a ten byl nejnižší od roku 1984.

Co se týče samotných platů advokátů, nejlépe na tom jsou ti, kteří si pro svou praxi zvolili Kolumbijský distrikt. V americkém hlavním městě si obhájci ročně vydělají průměrně 162 800 dolarů. Dalších pět států s nejvyššími výdělky pro advokáty jsou Kalifornie, New York, Delaware, Connecticut a Georgia. Roční výdělek se tu pohybuje od 155 750 do 137 800 dolarů. Na opačném konci jsou státy jako Severní Dakota, Západní Virginie, Kentucky, Wyoming a Montana, přičemž v posledně jmenovaném státě Unie si průměrný obhájce vydělá 75 460 dolarů ročně. Průměrná výše studentské půjčky přitom činí 140 tisíc dolarů.

K nerovnostem mezi obhájci přispívají i samy bohaté právnické kanceláře, které svým zaměstnancům mohou vyplácet tučné bonusy.

Třeba věhlasná kancelář Davis Polk & Wardwell vyhlásila, že výše roční prémie vyplácené seniorním pracovníkům dosáhne jednoho sta tisíc dolarů. Podle agentury Bloomberg to ve srovnání s předloňskými odměnami představuje nárůst o čtyřicet tisíc dolarů.

Mohlo by vás zajímat

Když se na veřejnost dostala výše prémií u Polka a Wardwella, byly ostatní newyorské advokátní firmy už z prestižních důvodů nuceny zareagovat. K radosti zaměstnanců a zděšení účetních se částky na šecích musely zvyšovat, v některých případech bylo dokonce nutné rovnou připsat jednu nulu. Z technického hlediska šlo o nejjednodušší řešení, po finanční stránce to pro mnohé kanceláře znamenalo bolestnou zátěž. Třeba z newyorské advokátní kanceláře Paula Weisse zaznělo, že “je to od kolegů z Davis Polk & Wardwell nemravné, ale co můžeme dělat“.

Hůř na tom jsou advokátní kanceláře s celoamerickou působností. Třeba firma Gibsona Dunna zvedla svým zaměstnancům odpovídajícím způsobem prémie – ovšem pouze těm s newyorskou adresou. V memorandu, kterým svoje rozhodnutí vysvětlovala, firma v podstatě vedle pracovních výsledků a zkušeností jako kritérium pro výši odměn postavila něco, čemu bychom mohli říkat „geografický faktor“.

Studijní poradce na věhlasné Yale University Roy S. Ginbourg to shrnul jednoduše: “Jestli chcete být bohatí, dělejte byznys, a ne práva.”

K tomu asi opravdu není co dodat.

Ondřej Fér