Snaha omezovat práva věřitelů a vycházet vstříc dlužníkům je celoevropským trendem, říká v rozhovoru pro Českou justici soukromý exekutor z Belgie Alex Dockers. Děje se tak na základě společenské poptávky a médií. Čísla přitom jasně ukazují, že soukromí exekutoři jsou při vymáhání pohledávek úspěšnější než státní vymahatelů dluhů.
V České republice se dnes misky vah při vymáhání práva opět překlápějí ve prospěch dlužníků. Vnímáte tyto snahy i v rámci jiných států EU?
Bohužel, je to tak. Tato tendence se dnes objevuje všude. Všude okolo vidím snahu o vzestup ochrany dlužníků, a nacházím to ve všech možných vládních dokumentech. Politika nebere ohled na právo věřitele dostat své peníze zpátky. Často se tak děje na základě společenské poptávky po legislativním a administrativním omezení činnosti soukromých exekutorů. A politici vycházejí těmto snahám vstříc.
Existuje v Belgii princip teritoriality v rámci působnosti jednotlivých exekutorů? Dá se vypozorovat v této oblasti nějaký celoevropský trend?
Od 1. dubna loňského roku máme v Belgii zákon, který snížil počet exekutorských obvodů ze šestadvaceti na dvanáct. A v Evropě je trend, který vede ke zvětšování těchto obvodů. Dalším příkladem může být Francie, kde od nového roku přišli od 101 obvodu ke dvaceti devíti. Podobný trend lze sledovat i v dalších evropských státech. Pokud by se Česká republika vydala opačným směrem, byla by tak spíše výjimkou. Každá přijatá regulace v oblasti exekutorské působnosti se negativně dotkne existujících firem, a kdyby se belgická politika takto chovala, dotklo by se to i našich zaměstnanců. K vaší úpravě teritoriality se ale nemohu vyjádřit, protože neznám vnitrostátní konstrukci. Nicméně u nás jsou ale i jiné odlišnosti – exekutor může být zároveň insolvenčním správcem, a proto jsem překvapen diskusí, jaké problémy to vyvolává v ČR.
Existuje nějaký poměr mezi velikostí exekutorských obvodů, případně vyšší konkurencí mezi jednotlivými exekutory, a výší uspokojení pohledávek?
Mezi velikostí obvodů a výší uspokojení věřitelů žádná souvislost neexistuje. Úspěšnost závisí na lidech, tedy na nás na exekutorech. Jak dobře si zorganizujeme práci, jakou máme strategii. Jiná otázka je ovšem správné nastavení konkurenčního prostředí. V Belgii je počet exekutorů stanoven zákonem, je jich 515, je jich tedy zhruba pětkrát více při prakticky stejném počtu obyvatel. Kdyby jich jmenovali dalších například sto, tak by to vedlo k vyšší konkurenci. A konkurence vede vždycky k lepším službám pro zákazníky, protože věřitel usiluje o co nejvyšší uspokojení své pohledávky, takže má větší možnost vybrat si exekutora podle toho, jak je úspěšný. Na druhou stranu je dnes náš domácí trh uspokojen. Noví exekutoři tak jdou vykonávat svou činnost do již existujících firem. Důležité pro plánování exekutorské činnosti je rovněž dostatečně dlouhá příprava, aby se mohly jednotlivé firmy připravit na případné změny teritoriality. Návrh na zvětšení exekutorských obvodů, který vstoupil v platnost před rokem, začalo ministerstvo spravedlnosti připravovat před deseti lety.
Projevilo se v Belgii nějakým způsobem v nazírání na exekutory ze strany politiků i veřejnosti nedávná ekonomická krize?
Od roku 2008 soudních exekucí naopak ubylo, protože byl na straně dlužníků větší zájem i o jiné způsoby narovnání než soudní cestou, takže jsme začali řešit i takovéto případy.
Už se podle vás srovnala právní úprava dlužnicko-věřitelských vztahů i následná justiční praxe mezi původními a novými státy EU?
Myslím, že tyto rozdíly spíše existují podle toho, jaké jsou právní tradice a historie jednotlivých oblastí EU. Právní úprava je jiná v zemích, jako jsou státy Beneluxu či Francie, ale i Česká republika, kde existuje kontinentální právo, ovlivněné i napoleonským pojetím občanského práva, a například ve Velké Británii. Zase jiná situace je na jihu Evropy, v Itálii, ve Španělsku či Portugalsku, kde zákonné předpoklady pro inkasování dluhů jsou jiné, a kde procento úspěšnosti je nižší než v prvně jmenovaných zemích.
V České republice dnes existují dokonce politické strany, které usilují o zrušení soukromých exekutorů. Jak se na takové snahy díváte?
U nás byla taková situace, že až do roku 1986 vymáhal daňové dluhy speciální daňový exekutor. Tato funkce byla zrušena, a od té doby, kdy do toho vstoupili soukromí exekutoři, se výběr zlepšil. Dalším varujícím příkladem je Německo, kde exekutor je zaměstnancem státu, a výběr je tam nulový. V Belgii jsou již od roku 1960 exekutoři nezávislí na soudu, a funguje to.
Dušan Šrámek
Alex Dockers je soukromý exekutor v Belgii. Profesní kariéru zahájil v roce 1980, kdy mu bylo šestadvacet let, a byl tehdy nejmladším belgickým exekutorem. Dnes vlastní exekutorskou firmu DIKAIOMA, kde zaměstnává 49 zaměstnanců. V Praze se zúčastnil konference Budoucnost (ne)splácení dluhů, kterou uspořádala Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ve spolupráci s Poradnou věřitele.
