Spíše soukromou tragédii a výpověď o stavu české justice, než pracovněprávní řízení připomíná svým obsahem případ soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 Pavla Hona. Soudce Hon byl Nejvyšším správním soudem v kárném řízení uznán vinným, že v celkem 233 případech způsobil neodůvodněné průtahy, přičemž ze seznamu případů vyplývá, že v jeho agendě ležel také spis od roku 2010 bez jediného úkonu. Soudce bez provedení procesních úkonů hromadil spisy ve své pracovně.
Návrh na odvolání funkce soudce podal předseda Městského soudu v Praze, kde se nečinnost soudce Hona odehrávala. Díky projevené sebereflexi před Nejvyšším správním soudem byl nakonec před třemi týdny potrestán pouze druhým nejvyšším trestem, a to odnětím 30% platu na dobu jednoho roku. V současnosti je Pavel Hon soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4, kde rozhoduje ve věcech péče o nezletilé.
Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu měl soudce Pavel Hon v úmyslu už v roce 2013 rezignovat na funkci soudce, neboť si uvědomoval, že „mu práce nejde“. Doposud tak ovšem neučinil.
Jen seznam všech případů, ve kterých soudce neučinil v letech 2010 – 2013 žádný úkon, zabírá šest stran rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Spisy převážně obchodní agendy, které mu byly předány, navíc bez dalšího hromadil ve své pracovně.
Od tohoto jednání neupustil ani po oznámení kontroly jeho činnosti s půlročním předstihem. „Soudce byl nadto přibližně v polovině roku 2013, tedy s půlročním předstihem před provedením spisové prověrky, upozorněn, že mu bude provedena spisová prověrka, přičemž tato se bude týkat právě spisů umístěných v jeho pracovně. Tím byla soudci poskytnuta příležitost v těchto věcech provést procesní úkony, odstranit průtahy v řízení a předejít tak v těchto věcech oznámené spisové kontrole. To soudce přesto neučinil a spisy ponechal u sebe bez provedení příslušných procesních úkonů,“ píše se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nulová způsobilost soudních úředníků vedla k depresi
Soudce ve své obhajobě před Nejvyšším správním soudem uvedl, že od roku 2006, kdy začal vyřizovat agendu společenstevního práva, neměl přiděleného žádného vyššího soudního úředníka a všechno musel dělat sám včetně vyznačování nabytí právní moc. Od roku 2009 mu sice byla přidělena jako vyšší soudní úřednice důchodkyně, jejíž způsobilost vykonávat tuto funkci byla podle slov soudce Hona „nulová, v některých případech až záporná“. Jedna vedoucí jeho kanceláře odešla na mateřskou a druhá pracovala na úvazek 5,5 hodiny denně.
Když mu byl v současnosti přidělen vyšší soudní úředník, musel po něm běžné spisy kontrolovat, opravovat a doplňovat. „Jemu přidělený vyšší soudní úředník R. B. je absolventem Justiční akademii v Kroměříži, a rozhodoval tak, že např. rozhodnutím zastavoval řízení pro procesní nezpůsobilost účastníka z toho důvodu, že účastník není v řízení zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nahlíženo zpětně se kárně obviněný domnívá, že od roku 2012 u něj došlo bud‘ k únavovému syndromu, k syndromu vyhoření nebo k depresi, vyčerpání nebo něčemu takovému, a že tuto situaci nevyhodnotil správně, pokud jí byl vůbec schopen správně vyhodnotit, neboť se domníval, že jeho stav je pouhá velká únava, uvádí se v rozhodnutí k výpovědi soudce Pavla Hona před kárným senátem Nejvyššího správního soudu.
Vědomí odpovědnosti ho tížilo, a tak v roce 2012 a 2013 skoro o všech víkendech navštěvoval budovu soudu a pracoval – což zpětně nahlíženo byla možná chyba. K tomu ještě dodal, že tento stav patrně přechodil a jeho pracovní výkony od poloviny roku 2013 do současnosti jsou v normě (mimo měsíc prosinec 2013, na jehož samém začátku si způsobil bolestivé zranění a celý tento měsíc nepracoval) s tím, že všechny pracovní „dluhy“ z dřívější doby nebylo možné od poloviny roku 2013 do konce listopadu 2013 vyrovnat.
Kárně obviněný uznává, že k průtahům mimo níže uvedené výjimky došlo, vyplývá z popsané výpovědi obviněného soudce, který se před senátem nakonec stěžoval na průběh půl roku ohlášené prověrky. „Dne 7. 1. 2014 cca v 10 hodin byly všechny spisy z jeho kanceláře, kromě těch, na kterých právě pracoval a měl je otevřeny na svém pracovním stole, odvezeny v té době mu neznámo kam, bez toho, aby mu byl předložen soupis odvezených spisů, a Cm-kové spisy mu po skončení spisové prověrky byly postupně vraceny zpět, některé až po začátku měsíce února 2014, a rejstříkové spisy nebyly do jeho kanceláře vráceny vůbec,“ stojí v rozsudku.
Nikoli deprese, ale neschopnost a lenost
Podle předsedy Městského soudu v Praze však nebyl soudce Hon zatížen větším nápadem případů než ostatní soudci a svoji neschopnost zorganizovat si práci shazuje vždy na někoho dalšího a příčinu zaměňuje za důsledek. Kdyby své povinnosti plnil soustavně, nemuselo by k některým situacím vůbec dojít. „Ke konstatování kárně obviněného, že v letech 2012 a 2013 ,navštěvoval budovu soudu a pracoval téměř o všech víkendech´, kárný navrhovatel pouze poznamenal, že pakliže by si své povinnosti plnil průběžně, nemuselo by k takové situaci dojít. Není pak ničím podložená jeho domněnka o únavovém syndromu, jímž údajně trpěl v roce 2012, když žádné potvrzení o pracovní neschopnosti s touto diagnózou nebylo Městskému soudu v Praze nikdy doloženo,“ uvedl předseda Městského soudu v Praze, který podal na soudce Pavla Hona kárnou žalobu a navrhoval jeho odvolání z funkce soudce.
Nesouhlas s těmito výroky promítl soudce Hon do svého závěrečného slova: „Kárně obviněný soudce ve svém závěrečném slovu, pod dojmem obsahu písemné repliky k jeho vyjádření ke kárnému návrhu, nesouhlasil s možným dojmem, že měsíc dělal, a měsíc se zase ,flákal´, atd. K závěrečnému vyjádření navrhovatele uvedl, že žádné jiné než subjektivní posuzování jako subjekt mít nemůže, ale domnívá se, že se snažil, aby jeho subjektivní posuzování odpovídalo objektivnímu náhledu. Je toho názoru, že nemůže říci, že by sám sobě něco vyčítal, že něco udělal špatně, nebo že něco zanedbal,“ stojí v rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Soudce, kterého je třeba mít stále pod dozorem
Soudce Pavel Hon je soudcem od roku 1998, kdy byl přidělen k výkonu soudcovské funkce ke Krajskému obchodnímu soudu v Praze. Od 1. 1. 2001 byl soudcem přiděleným k výkonu soudcovské funkce k Městskému soudu v Praze. Od června 2014 působí jako soudce u Obvodního soudu pro Prahu 4, kde rozhoduje ve věcech péče o nezletilé a je třeba ho neustále kontrolovat, uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Na měsíc leden 2015 měl však nařízeno pouze 11 věcí ve třech jednacích dnech. Mgr. H. činí ve věcech úkony s odstupem tří měsíců po nápadu věci, kdy se jedná o hraniční dobu. Na postup soudce si účastníci v některých případech stěžují (k tomu doloženo 6 správních spisů). Nyní má u sebe bez úkonu 12 věcí déle než tři měsíce. Na přímý pokyn, aby ve věci učinil úkon, vždy ochotně vyhoví. Bezprůtahovost postupu soudce je třeba neustále kontrolovat. Rozhodnutí vyhotovuje v zákonné třicetidenní lhůtě, stojí v rozhodnutí NSS k současné činnosti soudce u Obvodního soudu pro Prahu 4.
Irena Válová
