Srovnávat sionismus s fašismem a oslavovat Adolfa Hitlera za hubení Židů je oprávněná kritika židovského státu. Napsat, že prorok Mohamed měl slabost pro mladé dívky rovná se šíření náboženské nenávisti a je tedy trestné. Alespoň podle rakouských soudů. Za uvedenou větu byla v Rakousku odsouzena obyvatelka Vídně.
Muž, uváděný pouze jako Ibrahim B. v prosinci loňského roku na svůj facebookový profil umístil fotografii bývalého německého kancléře Adolfa Hitlera (v úřadu působil v letech 1933 až 1945). Obrázek tohoto Rakušana, zodpovědného za smrt asi šesti milionů Židů a miliony dalších obětí, doprovodil slovy “Mohl jsem vyhubit všechny Židy na světě, ale pár jsem jich nechal žít, takže teď víte proč jsem je vybíjel.”
Případ se dostal k lineckému soudu a skončil očištěním Ibrahima B. ze všech obvinění z rasismu a schvalování holocaustu. Podle mluvčího lineckého soudu Philipa Cristla byla antisemitská tiráda devětadvacetiletého kadeřníka “oprávněným způsobem jak kritizovat politiku státu Izrael.”
Cristl dodal, že cílem Ibrahima B. nebylo oslavování Hitlera a holocaustu, ale reakcí na vojenské operace, které Izrael vede proti hnutí Hamás. Velkou roli při rozhodování o tom zda se uživatel Ibrahim B. dopustil trestného činu hrálo také to, že slova, která vložil Vůdci do úst ve skutečnosti nejsou jeho přesnou citací.
Podle Stefana Schadena z Rakousko – izraelské společnosti je “postoj soudu v tomto případě stále častějším jevem. Cokoliv, co lze interpretovat jako kritiku státu Izrael je tolerované a tolerovatelné. Kvůli tomuto přístupu se snižuje tolerance k antisemitským projevům a to je znepokojivé.”
Schaden v této souvislosti zmínil podobný případ, který se udál v německém Wuppertalu. Policie tam na poslední chvíli zastavila plán na podpálení synagogy. Jeho organizátoři odešli od soudu bez trestu. Plán na opakování Křišťalové noci v malém je podle wuppertalského soudu – legální kritikou státu Izrael.
Schaden upozornil také na to, že policie v Linci během jedné demonstrace jen přihlížela tomu, že lidé nosili transparenty s nápisy jako “sionismus rovná se fašismus” nebo s obrázky, na nichž vedle sebe byla Davidova hvězda a svastika.
Všechno nasvědčuje tomu, že soud vyšší instance celou kauzu znovu otevře – když kvůli ničemu jinému, tedy alespoň z prestižních důvodů. Linec je město, ve kterém Hitler strávil část dospívání a měl k němu hluboký vztah. Ještě v posledních dnech Třetí říše se zabýval plány na zvelebení tohoto rakouského města a je jistě nepříjemné poslouchat, že se právě město s takovou historií staví nevšímavě k projevům, které lze považovat za antisemitské.
Postoj rakouských soudů k citlivým výrokům je poslední dobou pod palbou kritiky nejen kvůli případu kadeřníka Ibrahima. V podobném případu totiž jiný rakouský soud rozhodl stejně překvapivě. Vídeňačka Elisabeth Sabbaditsch – Wolffová se dostala před soud za to, že “označila Mohameda za pedofila.”
Během řízení se ukázalo, že přesná formulace byla odlišná. Sabbaditsch – Wolffová uvedla, že prorok Mohamed “měl slabost pro mladé dívky.” Sabbaditsch – Wolffová tím narážela na pasáž v Koránu, podle které Prorok měl sexuální styk s devítiletou Ajšou. Podle vídeňského soudu nelze tvrdit, že Mohamed měl slabost pro mladé dívky proto, že s Ajšou žil až do své smrti. Když Mohamed zemřel, bylo Ajše osmnáct let, Prorokova náklonnost k ní zůstala nezměněna – a proto o náklonnosti k dívenkám nelze mluvit.
Vídeňský soud na základě této argumentace shledal Sabbaditsch – Wolffovou vinnou podle paragrafu 283 rakouského trestního zákoníku věnovaného nenávistným projevům vůči náboženstvím a náboženskému smýšlení. Jedná se o stejný paragraf, podle kterého byl Ibrahim B. shledán – nevinným.
Jak řekl už zmíněný Stefan Schaden, jedná se o dokonalou ukázku uplatňování dvojího metru. Tento dvojí metr je projevem problému, který sahá hluboko do rakouské historie. Ačkoliv totiž bylo Rakousko po Druhé světové válce zařazeno mezi oběti nacistického Německa, faktem je, že připojení země ke Třetí říši drtivá většina Rakušanů schvalovala. Rakušané se během holocaustu “dopouštěli k násilnostem, kterých by se slušný Němec štítil,” jak si poznamenal šéf SS Heinrich Himmler. Přesto v Rakousku nikdy nedošlo k organizované denacifikaci jako třeba v Německu – a důsledkem je latentní antisemitismus, jehož projevem je, aspoň podle Schadena nebo podle vlivného novináře Soerena Kerna, právě dvojí metr rakouských soudů v případech souzených podle paragrafu 283.
Ondřej Fér
