Unie obhájců ČR i Komora daňových poradců ČR považuje navrhovanou novelu trestního zákoníku, která spočívá v zavedení trestnosti přípravy trestného činu daňového, za zásadní krok ke kriminalizaci podnikání a k významné destrukci profese advokáta a daňového poradce. Obě profesní organizace reagují na vládní návrh, který má opět zavést trestnost přípravy u daňových deliktů. Ta přestala být trestná po rekodifikaci z roku 2009.
Novela má také prolomit princip mlčenlivosti daňových poradců a advokátů, kteří by měli povinnost každou takovou snahu za strany klientů hlásit.
Důvodem je, že návrhy změn u těchto ustanovení byly vloženy až v rámci připomínkového řízení a nebyly předmětem řádného připomínkového řízení, důsledky zákonné úpravy tedy nebylo možno zvážit a negativní vliv na občany, podnikatele a představitele dotčených profesí komentovat a argumentovat. „V posledních letech jsme svědky toho, že zákonodárce v koncepci trestní odpovědnosti deklaruje dekriminalizaci, avšak ve skutečnosti navrhuje a schvaluje takové trestněprávní normy, které naopak rozšiřují trestní odpovědnost. Zákonodárce v Důvodové zprávě k novému trestnímu zákoníku deklaroval, že nová právní úprava akcentuje princip dekriminalizace a je v této souvislosti odkazováno na zásadu ultima ratio. Předložený návrh zavedení trestnosti přípravy trestného činu krácení daně tento princip popírá,“ píše se v komentáři Komory.
Na daňové podvody jsou jiné účinné nástroje
Ta zároveň vypočítává všechny dosavadní legislativní nástroje z posledních let, které byly přijaty k tomu, aby zabránily daňovým podvodům, a které buď vstoupily v účinnost letos, nebo mají vstoupit příští rok. „Z tohoto vyplývá, že v tuto chvíli není možné hovořit o tom, zda jsou nebo nejsou tato opatření a novelizovaná ustanovení daňových zákonů dostatečně účinná, protože jejich dopad není možné v tuto chvíli vyhodnotit. … Za této situace zásadní zpřísnění v oblasti trestního práva před vyhodnocením těchto opatření se jeví jako rozporné s principy trestního práva a předem rezignuje na budoucí účinnost těchto opatření.“
Komora rovněž zpochybňuje důvody, s jakými je návrh předkládán. Zavedení trestnosti přípravy trestného činu krácení daně je ze strany předkladatele odůvodněn především vývojem v oblasti postihování černého trhu s lihovinami, tabákem, resp. s komoditami podléhajícími spotřební dani. V důvodové zprávě předkladatel konstatuje, že v souvislosti se zakládáním společností vlastněných „bílými koňmi“ nemůže efektivně odhalit hlavní organizátory karuselových podvodů, neboť komunikaci s „bílými koňmi“ je již ukončena, přitom nezdůvodňuje souvislost s tím, zda v případě odhalení osoby organizátora je možné prokázat, že bude podáno budoucí nesprávné daňové přiznání, kterým má dojít ke krácení daně většího rozsahu.
„Jak bude rozeznán budoucí úmysl daň zkrátit, z jakých indicií? Na schopnost policie identifikovat a odhalit osobu, která přesvědčila „bílé koně“ k přijetí funkce statutárního orgánu, zřejmě úprava trestního zákona nebude mít žádný vliv. Bude v tomto případě prokázán organizátorům karuselových podvodů úmysl daň zkrátit, když jim není možné prokázat dokonaný trestný čin krácení daně, který je zjevný?“ ptá se Komora ve svém stanovisku. „Z odůvodnění jakoby vyplývalo, že policie dokáže identifikovat přípravu a nedokáže prokázat dokonaný trestný čin krácení daně. To však směřuje k tomu, že pro policii bude pouze snadnější prokázat přípravu, než dokonání trestného činu krácení daně, což je společensky velmi nebezpečné.“ Daňoví poradci rovněž poukazují na to, že důvodová zpráva sice obsahuje tabulku srovnávající četnost daňové trestné činnosti před, a po schválení Trestního zákoníku, nicméně toto srovnání nemá žádnou vypovídací hodnotu. Z návrhu, a ze současné nepřehledné daňové legislativy není navíc jasné, co je trestným činem, a co nikoli, což může vést obecně ke kriminalizaci každé snahy o daňovou optimalizaci. Trestní postih by tedy byl podle nich namístě, pokud jediným účelem realizované operace bylo vyhnutí se daňové povinnosti v jejím zákonném rozsahu. Posuzovaný návrh novely trestního zákona ale klade nepřiměřeně důraz na kriminalizaci, což je v rozporu se zásadou ultima ratio obsaženou v § 12 trestního zákoníku.
KDP je rovněž zásadně proti prolomení zásady mlčenlivosti advokáta a daňového poradce. „V případě, kdy by trestnost přípravy krácení daně byla skutečně zavedena, vyvstává právě s ohledem na povinnost mlčenlivosti, která je advokátovi a daňovému poradci uložena ze zákona, problematická situace v rovině konkurence § 367 TZ a 180 TZ a s ohledem na výše uvedené i v ústavně právní rovině, neboť by tím bylo zásadně omezeno či eliminováno právo na právní pomoc,“ konstatuje ve svém komentáři. Je pak otázkou, jak se má v případě žádosti o radu v takovém případě advokát či daňový poradce zachovat tak, aby dostál své roli (poskytovatel právní pomoci se zákonem uloženou povinností mlčenlivosti), avšak i své zákonné povinnosti (překazit spáchání trestného činu). Východiskem se jeví pouze ohlášení tohoto skutkového děje orgánům činným v trestním řízení, což zcela popírá právo klienta na právní pomoc. Jako řešení této situace je navrhováno vyloučení advokátů a daňových poradců z povinnosti dané § 367 TZ. „Je evidentní, že toto řešení má svůj předobraz v obdobném řešení vztahujícímu se k trestnému činu neoznámení trestného činu (§ 368 TZ), a z tohoto důvodu se nám jeví jako systémové řešení, neboť zdůrazňuje postavení poskytovatelů právní pomoci v právním státě. Je také nutné zohlednit, že na rozdíl například od účetních či ekonomických poradců je v případě advokátů a daňových poradců zákonem stanovená povinnost mlčenlivost. Pokud by chtěl advokát či daňový poradce prokázat překažení, může narazit na porušení mlčenlivosti, které by za určitých okolností mohlo být i trestným činem,“ uzavírají daňoví poradci.
Výjimky jsou možné, ale nekoncepční
Zatím není jasné, v jaké podobě nakonec ta část novely, která se týká mlčenlivosti, půjde do vlády, respektive dalšího legislativního procesu. Podle varianty A se navrhuje zavedení výjimky v § 367 odst. 3 trestního zákoníku, podle níž by se povinnost překazit trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 3 neměla vztahovat na advokáty, daňové poradce nebo jejich zaměstnance, kteří se o přípravě nebo páchání trestného činu dozvěděli v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, respektive daňového poradenství. Výjimka je vztažena pouze na případy kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku, neboť na jiné případy tohoto trestného činu se povinnost překažení obecně nevztahuje (srov. § 367 odst. 1 trestního zákoníku). Konkrétně se tedy jedná o případy, kdy je trestný čin spáchán ve velkém rozsahu nebo ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Podle stanoviska komise pro finanční právo LRV je ale variantní řešení problematické.
Podle komise jde nekoncepční výjimku v rámci trestního zákoníku, kdy pro určité profesní skupiny je zaváděna výjimka z povinnosti překažení konkrétního trestného činu. „Tento krok je nejen nevhodným izolovaným zásahem do systematiky trestního zákoníku, ale může být potenciálním podnětem pro posílení role advokátů a daňových poradců při podílení se na páchání daňové kriminality, resp. daňových úniků obecně.
Argumentace uvedená v důvodové zprávě je značně kusá, resp. odůvodňuje zavedení výjimky především nutností umožnit klientům advokátů a daňových poradců bez obav přistupovat k poskytování právní pomoci. Pokud by měl být tento argument vzat v úvahu, musel by nutně platit pro všechny trestné činy, tj. advokáti a daňoví poradci by museli být vyňati z povinnosti překažení trestného činu obecně,“ píše se ve stanovisku. Pokud se samotný koncept povinnosti překazit trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby jeví jako problematický, možným koncepčním řešením by bylo zrušení povinnosti překažení daného trestného činu jako takové (tj. vypuštění § 240 odst. 3 z výčtu ustanovení v § 367 odst. 1 trestního zákoníku), avšak nikoliv uvedené zavádění dílčích výjimek pro vybrané subjekty.
Jak dále stanovisko uvádí, navržená výjimka představuje faktické omezení prolomení mlčenlivosti advokátů a daňových poradců, kdy tato povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na případy, kdy advokátům nebo daňovým poradcům zákon stanoví povinnost překažení trestného činu (srov. § 21 odst. 7 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů).
Stejně tak jako KDP, i komise pro finanční právo poukazuje na to, že navržená výjimka byla do materiálu doplněna až v rámci jeho projednání v Legislativní radě vlády, v důsledku čehož nebyla podrobena obvyklému legislativnímu procesu v plném rozsahu.
„S ohledem na výše uvedené je třeba se přiklonit k navržené variantě B, tj. k vypuštění předmětné výjimky z návrhu novely trestního zákoníku,“ konstatuje komise.
Unie obhájců nesouhlasí s vládní finanční legislativou
Proti závěrům komise pro finanční LRV právo protestuje Unie obhájců. „Vyjádření pracovní komise je v části věnované novelizaci § 240 hrubě zjednodušující, postrádá jakékoli společenské, ekonomické nebo judikatorní zdůvodnění nutnosti zavést trestnost zkrácení daně již ve stádiu přípravy. Při úvaze o tom, zda má být jakýkoli protiprávní čin trestným činem a zda má být trestná již jeho příprava, je nutné postupovat v souladu se základními zásadami trestního práva a dbát principu jeho ústavnosti,“ konstatuje Unie.
Stejně tak jako daňoví poradci, i obhájci argumentují zásadou subsidiarity trestní represe. „V této souvislosti je pak nezbytné poukázat na to, že daňové předpisy sankcionují výhradě daňový nedoplatek, tedy dokonaný čin. Předpisy „podřízeného“ práva zásadně nesankcionují přípravu k daňovému nedoplatku. Ke zkrácení daně ve smyslu ustanovení § 240 může dojít jen ve stadiu vyměřování až do zaplacení daně. Byla-li daň správně vyměřena a zaplacena (sražena), nelze ve vztahu k takové dani spáchat trestný čin zkrácení daně.“
Navíc, argumentují obhájci, zatímco u jiných zločinů, u kterých je trestná příprava, je poměrně snadno předem seznatelné, jaký škodlivý následek by mohl být trestným činem způsoben (a toto je možné tudíž zhodnotit i ve stadiu přípravy), v případě zkrácení daně není zpravidla do okamžiku podání daňového přiznání zřejmé, v jakém rozsahu by mohlo ke zkrácení daně dojít. „Z praxe pak plyne jednoznačný závěr – výši škody způsobené trestným činem zkrácení daně stanoví znalci na základě zjištění správců daně, nikoli samostatně orgány činné v trestním řízení. Je tedy prakticky vyloučeno, že by již ve stádiu přípravy mohly orgány činné v trestním řízení relevantně uzavřít, zda je připravován zločin zkrácení daně „ve velkém rozsahu“ a hrozí vážné nebezpečí, že by zavedení trestnosti přípravy bylo zneužíváno nepřiměřeným užitím operativně pátracích prostředků.“
Unie obhájců rovněž poukazuje na ustanovení § 20 odst. 3 trestního zákoníku, které upravuje zánik trestnosti přípravy. Příprava tak není trestná, pokud pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání zvlášť závažného zločinu a odstranil nebezpečí, které vzniklo chráněnému zájmu z podniknuté přípravy. „Za situace, kdy by potencionální pachatelé byli hypoteticky trestáni již ve stádiu přípravy, byla by jim de facto odňata možnost zvážit dokonání zamýšleného zločinu a zajistit si tak beztrestnost.“
Navíc nebyl doložen jediný argument, který by nasvědčoval tomu, že zavedením represe přípravy zkrácení daně se zlepší výběr daní, jinými slovy – neuspokojivý výběr daní není možné řešit normami trestního práva, což UO dokládá i na srovnání s bývalým trestním zákonem, kdy se trestnost přípravy vztahovala na všechny zvlášť závažné trestné činy, tj. takové, za něž byla hranice horní sazby nejméně osmi let bez výjimky. „Z praxe není znám jediný případ, kdy by byl daňový únik odstíhán již ve stádiu přípravy a ani není doloženo, že by došlo k nárůstu trestné činnosti v oblasti krácení daně poté, kdy byla trestnost přípravy zrušena,“ píše se ve stanovisku.
Zavedení trestnosti přípravy trestného činu zkrácení daně je možné hodnotit jako protiústavní, konstatují dále obhájci, neboť musí být postavena hranice mezi doměřením daně u toho důvodu, že podnikatel si zákon vykládal jinak než správce daně, a úmyslným trestným činem krácení daně. Zavedením trestnosti přípravy se však tato hranice stírá a v podstatě je běžným poplatníkům upírána možnost se jít poradit se svým advokátem nebo daňovým poradcem o daňových aspektech zamýšleného obchodu – a následně si na základě jeho rady nelegální postup rozmyslet a nerealizovat. „Represe přípravy zkrácení daně ve svých důsledcích může znamenat kriminalizaci jinak zcela legálního jednání s poukazem na to, že by v jeho důsledku někdy v budoucnu mohl být spáchán trestný čin,“ uzavírá Unie obhájců. Variantně zřejmě půjde materiál nakonec i do dalšího legislativního procesu. „Do novely TZ byly zapracovány připomínky z podzimního jednání LRV. Poté byla znovu zaslána k dalšímu projednávání LRV, které se ještě nekonalo. Návrhy ohledně advokátů a daňových poradců ve vztahu k přípravě krácení daně byly zapracovány variantně právě proto, že i na podzimním projednávání v LRV zazněly různé názory. Jak projednání dopadne, a jaká bude zvolena varianta, v tuto chvíli nevíme,“ vysvětluje Michal Frank z MS.
Dušan Šrámek
