V politickém marketingu se tomu říká „overkill“. Chcete-li něčeho dosáhnout a postupujete důsledně, trpělivě a dlouhodobě za tímto cílem, může se stát, že buď vy nebo vaše okolí, to v jednu chvíli nevydržíte a místo rány z milosti vyvoláte neadekvátním úderem soucit se soupeřem. Andreji Babišovi se již ukázkový overkill jednou podařil.
A to když dobře rozehranou partii, kdy skrze svá média a spřátelené novináře ničil ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, zakončil nepříliš vydařenými osobními vzkazy na Twitteru. Jak by řekl klasik, bylo to horší než zločin, byla to chyba.
Dnes má slibně našlápnuto overkill zopakovat v případě své vlastní ministryně Heleny Válkové. Ne že by zrovna patřila mezi hvězdy Sobotkova týmu. Objektivně například šlápla vedle s výběrem svých nejbližších spolupracovníků, což poznamenalo práci jejího resortu nejen na několik prvních měsíců, s důsledky se potýká dodnes. Je-li jí tedy dnes vyčítáno, že se jí rozpadl například ministerský legislativní odbor, je nutné říci také nutné B, totiž že se tak stalo na protest proti tomu, jak jej vedla její tehdejší náměstkyně Hana Marvanová, která je dnes naopak některými médii brána za objektivní kritičku práce Válkové. A dobří a navíc zkušení legislativci za úřednický plat na stromech prostě nerostou. A co více, už od června minulého roku má tuto oblast – včetně přípravy zákona o státním zastupitelství či úpravu zákonů, které se týkají exekutorů či insolvencí – na starost náměstek Robert Pelikán, který je označován médii za „člověka od Babiše“ a jehož jméno ta stejná média skloňují jako nástupce ministryně Válkové. I tady tedy logika kritiky Válkové pokulhává.
Zůstaneme-li ještě u personálních kroků ministryně Válkové, pak jí jistě nelze vyčítat odvolání náměstka Pavla Šterna. Pokud na vás vlastní zástupce podá trestní oznámení, které se navíc ukáže jako bezpředmětné, musel by být člověk mdlého rozumu, aby s takovým podřízeným nadále spolupracoval. Co se týče náměstka pro ekonomiku Pavla Kasíka, pak je opět nutné se ptát po jeho vlastních důvodech a také zda v tom nesehrál roli i požadavek Andreje Babiše na změnu ve vedení této klíčové oblasti resortu. Podle informací České justice totiž Kasík nechtěl nést rizika, spojená s centralizací veškerých stavebních a jiných projektů na ministerstvo a navíc zde byla poptávka po jeho výměně, které Válková vyhověla.
Helena Válková je také kritizována za přípravu zákona o státním zastupitelství. Odhlédnuto od věcného sporu o to, jakou filosofií by se měl zákon vydat a jakou veřejnou žalobu vlastně potřebujeme, to není dnes opět Válková, která by zastávala extrémní pozice. Antiprokurátorský džihád, obrazně řečeno, dnes má centrum v kanceláři náměstka Pelikána a před ním – a na to nezapomínejme – se do stejných bitev s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou pouštěla již zmiňovaná Hana Marvanová, která dnes coby představitelka sdružení „Vraťte nám stát!“ kritizuje svoji bývalou nadřízenou za to, co ona sama ještě coby ministerská náměstkyně prosazovala.
Do tvorby zákona o státním zastupitelství pak podle informací České justice vstupuje i sám předseda ANO, který těžce nese stíhání jedné ze svých firem, Agrotec, v kauze České pošty, kterou dozoruje pražské vrchní státní zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou. I zde je nutné se ptát, jaký názor má pan předseda Babiš a vůbec hnutí ANO na tuto klíčovou normu a zda se ministryně Válková neocitla, obrazně řečeno, v minovém poli, kdy je na jedné straně atakována médii svého předsedy za to, že něco dělá a na straně druhé je jí vyčítáno, že toho dělá málo.
A pak je zde moment, který je politický a souvisí s děním uvnitř hnutí ANO. Dosud uvolněné ministerské posty po členech hnutí, Věře Jourové a Antonínu Prachařovi, byly obsazeny bez hlubší konzultace lidmi mimo hnutí, kteří jsou plně loajální především tomu, kdo je na tato místa dosadil. Původně preferovaný Martin Stropnický, kterého chtěl Babiš za prvního místopředsedu, se najednou mávnutím proutku stal kritizovaným členem vlády, který nezískal potřebnou podporu před sjezdem hnutí. Na posledním zasedání vlády to byl on a ne ministryně spravedlnosti, kdo podle informací České justice dostával od svého předsedy poměrně nedůstojnou lekci z toho, jak špatně „svoji firmu“ vede. Helena Válková je stejně jako Stropnický přes všechny své neduhy osobností s vlastní hlavou a ne vždy plnící zcela oddaně příkazy pana předsedy – což se ukázalo například v kauze (ne)jmenování Jana Sváčka místopředsedou Vrchního soudu v Praze, asi jednou z nejostudnějších ukázek vstupu politiky do justice za posledních několik let. Je tedy otázkou, zda to bude ona, kdo bude další obětí procesu agrofertizace hnutí ANO.
Pokud by měl Helenu Válkovou nahradit ve funkci její náměstek Robert Pelikán, je to jistě lepší řešení, než aby Helenu Válkovou nahradil nějaký podnikový právník Agrofertu. Je ale zřejmé, že například spory o podobu státního zastupitelství by neustaly. Navíc i on sám si uvědomuje, že jeho dosavadní vystupování neudělalo na představitele soudů a státního zastupitelství dobrý dojem. Mimochodem, i proto na páteční tiskové konferenci, na které ministryně Válková s představiteli soudců a státních zástupců prezentovala výsledky dohody o platech v justici, jak předseda Nejvyššího soudu Šámal, tak Nejvyššího správního soudu Baxa zdůrazňovali přínos ministryně Válkové.
Otázkou je, zda jí zrovna tato náklonnost justice pomůže u jejího předsedy, který se netají svojí averzí jak vůči soudcovskému stavu, tak aktuálně i vůči představitelům státního zastupitelství. Helenu Válkovou, která dosud všechny turbulence ustála, může nakonec právě tato v pátek uzavřená dohoda s funkcionáři justice o budoucí dohodě, že se soudci a státní zástupci vzdají části finančního nároku a část jim bude ve výši 1,2 miliardy vyplacena, zlikvidovat. Nevymahatelná dohoda byla předně uzavřena bez těch, kterých se týká, tedy bez jednotlivých soudců a státních zástupců a bez ministra financí Andreje Babiše. Prezentace faktu, že by nepopulárním soudcům a státním zástupcům, jejichž rozhodnutí se vždy 50% lidí nelíbí a za něž nenesou odpovědnost, měla být vyplacena k již tak vysokým platům dodatečně 1,2 miliardy Kč, vzbudila vlnu lidového hněvu, která se může snadno obrátit proti politikům včetně Andreje Babiše. Otázka platů soudců, státních zástupců a představitelů státní moci je vždy mimořádně citlivá politická otázka společenské dohody. Helena Válková však nehledá novou politickou dohodu, nýbrž technické řešení problému.
Redakce České justice
