S ministrem pro rovné příležitosti a předsedou Legislativní rady vlády Jiřím Dienstbierem o legislativních plánech, chystaných změnách Ústavy a o majetkových přiznáních.
Jsou už na stole jasně definované změny ústavy, o nichž se v poslední době hovoří?
To, co je v legislativním plánu vlády a co vychází z programového prohlášení, je jednak ústavní zákon o celostátním referendu, který je už předložen vládě a který minulý čtvrtek projednala LRV, druhým záměrem je potom úprava pravomocí jednotlivých ústavních institucí v návaznosti na přímou volbu prezidenta tak, aby nedošlo k rozkolísání systému a bylo garantováno zachování parlamentní formy vlády v České republice. I tato novela Ústavy je v těchto dnech předkládána vládě.
Jak by tedy měly být změněny prezidentské pravomoci?
Jedna změna se týká sjednocení při jmenování představitelů obou nejvyšších soudů – tedy NS a NSS. Na stole byly dvě varianty, sjednocení ve výlučných pravomocech prezidenta republiky, kdy předsedu a místopředsedy soudů by jmenoval výlučně prezident, tou druhou by bylo sjednocení v kontrasignovaných pravomocech. Někdo se přikláněl k první variantě, někdo k druhé, nyní budeme vládě předkládat variantu výlučné pravomoci prezidenta republiky. I předseda a místopředseda NSS by byli jmenováni hlavou státu podle paragrafu 62 Ústavy.
Další změna ve způsobu jmenování, kterou navrhujeme, je změna jmenování členů bankovní rady ČNB, a to tak, že by přešla z výlučných pravomocí prezidenta republiky do stejného režimu, v jakém jsou jmenováni soudci Ústavního soudu. Myslím si, že tato procedura se v případě schvalování Senátem osvědčila a že korekce tam fungují přiměřeně.
Další změna se týká lhůt při sestavování vlády. Původně jsme uvažovali o lhůtě pouze při jmenování předsedy vlády, ať již po volbách nebo po demisi vlády v průběhu volebního období. V rámci připomínkového řízení jsme dospěli k názoru, že bude vhodné doplnit nový článek, který by obecně upravoval lhůty, ve kterých mají povinnost jednat ústavní orgány. Takže bychom onu povinnost jednat bez zbytečného odkladu dali všude tam, kde není stanovena jiná než specifická lhůta v Ústavě, což vychází i z ustálené judikatury Ústavního soudu. A my bychom to rádi zavedli jako obecný princip.
Co to konkrétně bude znamenat v praxi? Přece si prezident může třeba půl roku každý den zvát na Hrad někoho k jednání o vládní sestavě. Má pak taková lhůta vůbec nějaký reálný smysl?
Pan prezident si nadále bude moci zvát kohokoli na Hrad, to se návrhem nijak nemění. Ve vztahu ke jmenování vlády je tato lhůta takto stanovena, protože ji právě nelze takto stanovit. Ty situace mohou být značně odlišné. Jestliže je situace přehledná a existuje dohoda na osobě předsedy vlády, tak lhůta „bez zbytečného odkladu“ by měla být v řádu dnů. Je zájmem státu, aby tady vládla řádná vláda, která se opírá o většinu v Poslanecké sněmovně. Pokud není možné takovou vládu sestavit, může být taková lhůta podstatně delší. Ale je potřeba vždy postupovat tak, aby všichni bez zbytečného zdržení spěli k zajištění řádného stavu. U jiných situací, u jiných pravomocí, které jsou popsány v Ústavě, to může být v reálu také různé. Nicméně jde o obecný princip – každý by měl jednat tak rychle, jak to jde, aby věci fungovaly v Ústavě předvídatelným způsobem.
Jsou v případě hlavy státu připravovány ještě nějaké další změny?
Změna bude i v případě podávání ústavní stížnosti na prezidenta republiky pro velezradu nebo pro závažné porušení ústavního pořádku. Tady počítáme s jakousi zlatou střední cestou, protože před zavedením přímé volby prezidenta žalobu schvaloval pouze Senát prostou většinou všech přítomných senátorů. Po zavedení přímé volby se to změnilo tak, že je potřeba třípětinové většiny v obou komorách. My navrhujeme kompromis, aby žalobu mohla podat každá komora zvlášť onou ústavní většinou, protože dosavadní úprava je prakticky nepoužitelnou procedurou. Na druhou stranu bude nová úprava znamenat i určité změkčení vůči současnému stavu. Dnes, když je podána ústavní žaloba a ÚS ji shledá oprávněnou, nezbývá, než vyslovit ztrátu prezidentského úřadu a schopnosti jej znovu nabýt. My tam chceme vytvořit větší prostor pro úvahu podle míry závažnosti porušení ústavních povinností prezidenta. Ústavní soud by nemusel vždy automaticky konstatovat tuto variantu, shledá-li žalobu důvodnou. Vycházíme z toho, že i samotné projednání věci může mít preventivní účinek vůči osobě, která momentálně vykonává úřad prezidenta, tak i do budoucna, aby se předešlo porušování Ústavy. To by mělo platit i pro ústavní instituce, aby ti ostatní ústavní aktéři měli mít možnost nějaké obrany vůči porušování Ústavy, ať už je to ze strany prezidenta, parlamentní komory nebo kohokoli jiného.
Ještě bych chtěl zdůraznit jednu věc, že v žádném případě nejde o reakci na to, co se odehrávalo posledních týdnech nebo měsících, protože s touto změnou počítá koaliční smlouva a vládní prohlášení. Například s tou nejdůležitější, která se týká odvolání hlavy státu, se počítá až po příští volbě.
Jaké parametry bude mít zákon o referendu, který jste rovněž zmiňoval?
Jednak počítáme s tím, že referendum by bylo přípustné o obecné otázce, která spadá do zásadních otázek sféry vnitřní nebo zahraniční politiky, z čehož by byly vyloučeny takové typy otázek, které by zasahovaly nebo odstraňovaly podstatné náležitosti demokratického právního státu. Je nepřípustná otázka, která by omezovala úroveň ochrany lidských práv, změna státních hranic, zasahování do soudního rozhodování nebo například o odvolávání z funkcí. S tím, že referendum je možno konat podle navrhovaného zákona tehdy, když se pod peticí sejde alespoň dvě stě padesát tisíc podpisů občanů ČR starších patnácti let. Pro jeho přijetí či odmítnutí je potřeba alespoň pětadvacet procent všech oprávněných voličů v České republice. Počítáme s tím, že by před konáním každého referenda proběhl automaticky ústavní přezkum navržené otázky, tak aby se předešlo například zbytečnému, neplatnému referendu, pokud by ten přezkum byl možný až následně, a s tím souvisejícím poměrně vysokým finančním prostředkům.
Kdo by tento podnět podával?
Petiční výbor, občan, či skupina občanů, kteří by takovou petici zorganizovali, by předložili petici s dostatečným počtem hlasů vládě, a po překontrolování podmínek tento podnět pošle Ústavnímu soudu, který se k němu vyjádří, a do třiceti dnů po vyjádření ÚS by měl prezident vyhlásit referendum.
Ministerstvo financí vypořádalo připomínky k majetkovým přiznáním. Už jste měl možnost se s nimi seznámit?
Ne, zatím jsem neměl možnost se seznámit s vypořádáním připomínek z meziresortního připomínkového řízení, a ani LRV se jimi ještě nezabývala.
Zřejmě nejkontroverznější částí návrhu je otázka sebeobviňování a možného konfliktu mezi správním a trestněprávním deliktem. Budete se ještě touto otázkou zabývat?
Nepochybně se touto otázkou LRV bude zabývat. Otázka je, do jaké míry může jít skutečně o sebeobviňování, protože to by podobný argument mohl být použit při podobném institutu, kterým je vykonávací či exekuční řízení, protože tam rovněž povinný musí předložit soupis majetku. To, že se někdo přiznává k nějakému majetku, přece neznamená, že se přiznává k trestnému činu. To je potřeba odlišit. Samozřejmě, že pokud má někdo majetek, který neodpovídá jeho deklarovaným příjmům, může vzniknout odůvodněná pochybnost, do jaké míry k němu přišel legálně. Nic méně principem prokazování majetku není to, že se posuzuje trestnost, ale tady se otáčí břemeno důkazní povinnosti z hlediska prokázání majetku, respektive příjmů. To je jiná situace. Já bych nedovozoval z povinnosti prokázat svůj majetek porušení zákazu sebeobviňování.
U exekutorů ale neindikuje rozsah majetku trestnou činnost, když ji nemá možnost porovnat s řádným daňovým přiznáním, což správce daně má. A má zároveň oznamovací povinnost směrem k policii.
Já myslím, že ten princip je podobný jako u vykonávacího řízení, kdy postižený je nucen přiznat majetek, aby ten mohl být postižen k vymožení nějaké pohledávky. V tomto případě se mu stanoví povinnost přiznat majetek a příjmy, aby mu mohly být podrobeny v rámci daňového řízení. To znamená, že v obou případech musí být majetek přiznán, aby mohl být postižen. V tom zase tak velký rozdíl nevidím.
Na stole je rovněž tzv. technická novela NOZ. Jak ji vnímáte, a souhlasíte s jejími kritiky, že jde nad rámec původního zadání?
Já osobně jsem nesouhlasil s tak rychlým schvalováním Nového občanského zákoníku. Uvítal bych, kdyby byl alespoň odložen, co se účinnosti týče. V momentě, kdy ale účinnosti nabyl, a používá se, tak bychom se doopravdy měli omezit na naprosto nezbytné zásahy, změny, které vyplynuly právě z oněch prvních zkušeností s jeho aplikací. V tomto smyslu byl v legislativním plánu MS úkol předložit malou technickou novelu. To se v tomto deklarovaném rozsahu a s tímto úmyslem nestalo. MS šlo v tomto zjevně dále a následným odmítnutím tohoto přístupu došlo i k časovému prodlení. Pokud bude tento návrh projednáván v LRV, tak toto kritérium účelnosti bude určitě bráno v potaz.
Jaké jsou letošní legislativní plány vlády?
Plány LRV jsou dány tím, co jednotliví gestoři, jednotlivá ministerstva v rámci zákonů, nařízení, vyhlášek zasílají. V legislativním plánu je sto sedmdesát úkonů, navíc jsou občas zasílány i úkony, které jsou nad rámec legislativního plánu vlády, když se objeví nějaká potřeba právní úpravy.
Vláda podléhá kritice, že některé návrhy zákonů mají zpoždění. Co této kritice říkáte?
Já bych to neviděl nijak dramaticky až na pár věcí, protože podstatná část věcí za minulý rok byla splněna, u zbytku byly prodlouženy termíny, případně byly tyto věci přesunuty do legislativního plánu na letošní rok. Ale přesto si myslím, že ta míra plnění je ve srovnání s minulostí lepší, i když naší ambicí je samozřejmě naplnit celé vládní prohlášení, čemuž se snažíme přizpůsobit celou legislativní činnost. Co mě mrzí, že zatím nebyl předložen návrh úpravy exekucí, včetně principu teritoriality, aby exekuce nebyly předmětem konkurence mezi exekutory, ale aby byly rovnoměrně přidělovány naprosto férovým, objektivním způsobem.
Dušan Šrámek
