Obnovu řízení, případně podání stížnosti pro porušení zákona – obě varianty, jak vrátit zpět do hry kauzu bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa, který je v současné době na útěku, vážně zvažují nyní jeho advokáti. České justici to řekl Wolfův syn Jan. „Na obou variantách se pracuje,“ potvrdil s tím, že zatím je předčasné hovořit o podrobnostech.
„Nyní shromažďujeme nové důkazy a argumenty, díky kterým by bylo možné proces opět otevřít.“ Oba mimořádné opravné prostředky jsou nyní jako jediné možné poté, co v srpnu loňského roku odmítl Wolfovu stížnost Ústavní soud.
Exposlancův syn zároveň popřel informaci, která nedávno zazněla ve sdělovacích prostředcích, že by Wolf žádal o milost prezidenta republiky Miloše Zemana. „Otec se cítí nevinen, a tudíž nemůže splnit základní podmínku pro podání žádosti o milost, kterou je přiznání viny,“ vysvětluje. Připustil nicméně, že rodina již před časem dopisem informovala hlavu státu o všech nestandardních krocích a nezákonnostech, které se v rámci vyšetřování i soudního projednávání případu děly.
Hlavní argumentací v odsuzujících rozsudcích bylo, že Wolf uvedl v žádosti o dotaci nepravdivé údaje. Provinění mělo spočívat v tom, že uvedl v žádosti jako své možné spolupracovníky osoby, z nichž některé se nakonec na řešení projektu nepodílely. Jenže pojem spolupracovník nespadá do kategorie institucionální a personální zabezpečení žádosti, u které je povinen příjemce dotace nahlásit případné změny. Zákon zná pouze termín řešitel projektu, spoluřešitel a spolupříjemce a je pouze na něm, zda a jaké spolupracovníky uvede. V obou projektech přitom Wolf vystupoval jako jediný řešitel, a neměl tudíž žádnou povinnost informovat ministerstvo o změnách ve výběru spolupracovníků. Daná kolonka byla dobrovolná a projekt by Wolf vysoutěžil i v případě, kdyby kolonku nevyplnil vůbec, jak ostatně vyplynulo i z expertního posudku docenta Bohumila Havla. Tento posudek ovšem soud nebral v úvahu. Wolfův postup označilo za obvyklý i několik řídících pracovníků MŽP včetně tehdejší ministryně MŽP Rút Bízkové. Bízková ve svém svědectví u soudu uvedla, že Wolf by dotaci získal i v případě, že by žádné spolupracovníky neuvedl.
I další tvrzení, která se objevovala v odsuzujících rozsudcích všech soudů, jsou buď účelově posunutá, nebo přímo lživá, včetně tvrzení o výši škody. Tu soudy stanovily na jedenáct miliónů korun. Jenže ve skutečnosti to byl součet dotací na dva projekty. Jeden z nich byl normálně dokončen a dokonce patentován jako užitný vzor a původně také nebyl vůbec součástí obžaloby. Druhý projekt byl zastaven před dokončením s tím, že mezi Wolfovo firmou UT 2002 a MŽP došlo později k mimosoudnímu vyrovnání. Z této dohody, uzavřené za ministra Martina Bursíka vyplývá, že MŽP neeviduje vůči UT 2002 žádné pohledávky. Zpráva NKÚ, která se stala podkladem pro trestní stíhání, hovoří pouze o neprokazatelnosti některých položek a o rozpočtové nekázni, tedy o správním deliktu. Proto ostatně ani NKÚ ani vláda, která zprávu projednávala, ale ani MŽP nepodaly v této věci trestní oznámení. Kvůli rozpočtové nekázni pouze Finanční úřad v Ostravě po podrobném, bezmála dvouletém šetření vydal dodatečný platební výměr na částku ve výši cca 144.961,- Kč, z nichž drtivá většina prostředků se týkala uplatnění nákladů na projekt, které byly vynaloženy ještě před uzavřením samotné smlouvy s MŽP, ale již po písemném oznámení o výběru nejvhodnějšího návrhu na řešení projektu. Žádný příslušný státní orgán ale nezpochybnil, že by tyto výdaje nesouvisely s realizací projektu. V rozsudku se dokonce objevují i vyslovené lži. Jako jediný konkrétní případ neoprávněného plnění je tam uvedena spolupráce s „neexistující ruskou společností Gexana“. Přitom Wolf v průběhu trestního řízení předložil výpis z ruského obchodního rejstříku, který existenci této společnosti potvrzuje.
Protože za celou dobu přípravného řízení, ani při hlavním líčení se nepodařilo prokázat úmysl, pracoval rozsudek s tím, že Wolf věděl o nedostatečné kontrole projektů ze strany MŽP, a proto toho využil k podvodnému získání dotace. Bez jakéhokoli důkazu tak soud svévolně konstruoval zásadní podmínku spáchání trestného činu. Účelové překrucování zákona se nakonec odrazilo i v právní kvalifikaci trestného činu. Dotační podvod nebyl v době, kdy k němu mělo dojít, trestným činem. Retroaktivitu lze použít pouze v případě, že kvalifikace trestného činu by byla pro obviněného příznivější. Jenže výpočtem škody prostým součtem poskytnutých finančních částek soud dospěl ke škodě značného rozsahu, a tudíž byla výsledná kvalifikace pro Wolfa horší, než původní kvalifikace úvěrového podvodu.
I přes špatné zkušenosti s českými soudy Wolfovi blízcí věří, že se nakonec hlava rodiny domůže spravedlnosti. „Chceme beze zbytku využít všech možností, které nám právní řád ČR dává. Stále věříme, že spravedlnost se nakonec prosadí,“ uzavírá Wolfův syn.
Dušan Šrámek
