Ve věku 93 let zemřela 15. ledna Ludmila Brožová-Polednová. Na začátku 50. let působila jako takzvaná dělnická prokurátorka v procesu zinscenovaném komunistickým režimem s demokratickou političkou Miladou Horákovou. O pohřbu podle serveru tn.cz věděla jen rodina, takže se nemohl stát záminkou pro setkání radikálních komunistů.
Ludmila Brožová-Polednová se v létě 1950 účastnila jako takzvaná dělnická prokurátorka soudního líčení s političkou Miladou Horákovou. Za podíl na tomto zinscenovaném procesu, který skončil i čtyřmi rozsudky smrti, byla v září 2008 potrestána šesti lety vězení. Soud trest posléze zkrátil na tři roky a v prosinci 2010 jí prezident Václav Klaus udělil milost.
K procesu s Miladou Horákovou se tehdy devětadvacetiletá písařka právního oddělení ÚV KSČ Brožová-Polednová dostala jako čerstvá absolventka Právnické školy pracujících. Šlo o vzdělávací instituci, jež měla za úkol připravovat adepty převážně z řad dělníků na práci v justici. Výuka trvala rok.
Poté nastoupila Polednová na pražskou Státní prokuraturu, kde se podle informací z tisku podílela mimo jiné na vyšetřování takzvaného číhošťského zázraku, jenž byl komunistickými orgány zneužit k diskreditaci církve. Podle Lidových novin se účastnila i procesu, v němž byl na 20 let do vězení poslán zemědělec, který prý úmyslně šířil mandelinku bramborovou.
Proč byla pro politický monstrproces „Horáková a spol.“ vybrána právě Brožová-Polednová, není jasné. Roli zřejmě sehrál fakt, že mezi obžalovanými bylo několik žen. Brožová se aktivně podílela nejenom na procesu, který skončil 8. června 1950 čtyřmi tresty smrti, stejným počtem trestů doživotí a pěti dlouholetými tresty, ale byla přítomna i popravě odsouzených.
Ludmila Polednová, narozená 20. prosince 1921 v Praze jako Biedermannová (toto příjmení si v 50. letech sama změnila na Brožová), dostudovala v roce 1952 právnickou fakultu a nastoupila na rokycanskou prokuraturu. Odtud později přešla na krajskou prokuraturu do Plzně.
Na její roli v procesu s Horákovou se postupně zapomnělo. Až dlouho po pádu komunistického režimu přišlo obvinění. V červenci 2007 byla z podnětu Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu na ni podána obžaloba ze spolupachatelství na vraždě. Brožová-Polednová se hájila tím, že v roce 1950 byla příliš mladá a nezkušená. Zároveň ale odmítala připustit, že osoby odsouzené v procesu s Horákovou byly nevinné. „Uznávám jediné – že to byly moc přísné tresty“, prohlásila v jednom rozhovoru.
V listopadu 2007 Městský soud v Praze Brožovou-Polednovou odsoudil k osmi letům vězení za spolupachatelství na vraždě, ale obhajoba se odvolala. Další rok v únoru Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a stíhání zastavil kvůli promlčení skutku; podle soudu nebyla role Polednové v procesu s Horákovou tak zásadní, aby ji šlo kvalifikovat jako vraždu. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká ale podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že vrchní soud musí kauzu znovu projednat.
V září 2008 Vrchní soud v Plzni rozhodl, že Brožová-Polednová má jít za účast na justiční vraždě na šest let do věznice. Výkon trestu nastoupila v březnu 2009. Rok nato pražský vrchní soud rozhodl, že se někdejší prokurátorky týkají amnestie z let 1953 a 1990, a trest se tak zkrátil na polovinu. Než ale mohla požádat o podmínečné propuštění (v březnu 2011), udělil jí v prosinci 2010 prezident Václav Klaus milost.
-čtk-
