V evropské osmadvacítce by nadále nemělo být místo pro praktiky jako zákaz nošení burek, vynucené sňatky, antisemitské projevy nebo popírání Holocaustu.
Návrhem, který připravili odborníci Ugo Genesio, někdejší soudce italského ústavního soudu, Rein Mullerson z Tallinské univerzity, Daniel Thürer, emeritní profesor práva z curyšské univerzity a ředitel Institutu Maxe Plancka Rüdiger Wolfrum) společně s Yoramem Dinsteinem na základě tříletého studia a rozsáhlých konzultací, by byla mimo zákon postavena celá řada činností, které mají porušovat základní lidská práva v náboženské, kulturní, etnické a genderové oblasti. Dvanáctistránkový elaborát by se měl změnit v zákon závazný pro všech osmadvacet zemí Evropské unie.
„Hrozí nový židovský exodus z Evropy,“ řekl Moše Kantor, předseda Evropského židovského kongresu, když text představoval. „Jedinou možností, jak tuto situaci napravit, je hlubokým způsobem změnit zákony, aby ochraňovaly všechny, nejen židy.“
Elaborát se netýká jen antisemitismu
Mimo zákon by byly postaveny pokusy zakazovat nošení muslimské burky, ženská obřízka, nucené sňatky, mnohoženství, popírání holocaustu a genocidy. Kriminalizována by byla také xenofobie. Vzniknout by měl zcela nový trestný čin „pomluvy skupiny obyvatelstva“, vztahující se na veřejné zostouzení etnických, kulturních a náboženských skupin. Zákon by také hájil práva žen a homosexuálů. Výslovně je v něm definován třeba anti-feminismus, zaměřuje se také na vztahy majoritní společnosti k migrantům.
Návrh zákona požaduje kriminalizaci otevřeného schvalování totalitní ideologie, xenofobie a antisemitismu. Školství v celém svém rozsahu se podle návrhu nové legislativy rozšíří o výchovu ke snášenlivosti. Ta bude mimochodem povinná i pro policii a pro armádu. Veřejné vysílání by podle záměru mělo „věnovat předepsané procento času pořadům podporujícím atmosféru snášenlivosti.“
U počátku prací na nové normě stál v roce 2012 někdejší polský prezident Aleksander Kwasniewski. Ten coby hlava ECTR řekl: „Budoucnost sjednocené Evropy je také budoucností vztahu většiny k menšinám. Právě tuto rozhodující oblast je třeba upravit tak, aby se Evropa stala skutečným domovem všech Evropanů.“
Tato krásná proklamace nicméně nové legislativě nepomohla získat všeobecné přijetí. Už zmíněný Yoram Dinstein upozornil, že ji striktně odmítá orbánovské Maďarsko. To má podle Dinsteina „za sebou dlouhou historii antisemitismu a vládne tam nacionalistická pravicová vláda“. Vcelku očekávatelně se proti zákonu vyslovila také euroskeptická strana UKIP.
To samozřejmě nelze interpretovat jako přihlášení se třeba k antisemitismu, jakkoliv ten je nejviditelnějším bodem, kterého se norma týká. Nabízí se totiž jistá pochybnost o tom, zda takto taxativně vystavěný zákon při veškerém svém dobrém úmyslu nakonec nebude spíš omezením základních svobod než způsobem, jak jiné svobody zaručit a ochránit.
Ondřej Fér
