Istanbulský trestní soud zrušil minulý týden zákaz vycestování předsedy Strany práce Dogu Perinceka z Turecka. Umožnil mu tak účast na veřejném slyšení u Evropského soudu pro lidská práva ve věci práva na svobodný projev 28. ledna 2015. Dogu Princek opakovaně veřejně odmítá oficiální výklad genocidy Arménů v Turecku. Na straně Arménie jako třetí strany vystoupí před velkým senátem Soudu Amal Ramzi Alamuddin, právnička a manželka Georgie Clooenyho.
Švýcarsko chce donutit ESLP rozhodnout o mezích svobody projevu ve vztahu k zákazu popírání genocidy a soudci ESLP se opět ocitají pod mimořádným tlakem.
Jako boj politiků, aktivistů a právníků, soustavného PR nátlaku na soudce Evropského soudu pro lidská práva za „správný rozsudek“ se od samého počátku odehrává případ Dogu Perincek vs. Švýcarsko. V Perincekově případu se angažují rezolucemi senátoři Spojených států amerických, tzv. lidskoprávní organizace, jakožto i církve, a v neposlední řadě Arménie a Turecko, které naopak prohlásilo, že doufá, že „politizovat právo se nepodaří“. Švýcarsko pod nátlakem podalo v případu odvolání, jak Česká justice již dříve informovala.
Dvaasedmdesátiletý předseda Turecké strany práce Dogu Perincek byl v roce 2007 ve švýcarském kantonu Vaud odsouzen k peněžité pokutě za rasovou diskriminaci, protože na veřejném shromáždění odmítal nazývat genocidu Arménů v Turecku v roce 1915 genocidou. Perincek samotnou událost nezpochybňoval, ale nesouhlasil se slovem genocida, které označil za “mezinárodní lež”. Odvolání proti rozsudku zamítly postupně soud ve Vaud i Federální vrchní soud Švýcarska.
Porušení práva na svobodu projevu
Mohlo by vás zajímat
Evropský soud pro lidská práva však 17. prosince 2013 rozhodl, že Švýcarsko porušila právo Dogu Perinceka svobodně vyjádřit svůj názor a v případu vydalo rozsudek ve prospěch práva na svobodný projev Dogu Perinceka. V rozsudku Soud uvedl, že Perincek měl právo vyjádřit svůj pohled a neměl za to být ve Švýcarsku obviněn a potrestán. Soud nerozhodoval o tom, zda zabíjení Arménů v Turecku v roce 1915 mělo charakter genocidy nebo nikoli, nýbrž o právu vyjádřit na to názor.
Rozhodnutí rozlítilo nejen Armény od USA až po Austrálii, ale také bojovníky za lidská práva. V rámci soustavné kampaně byly publikovány různé posudky odborníků, kteří rozhodnutí ESLP mají za chybné především proto, že Soud podle nich uznal popírání holocaustu za kriminální čin, zatímco popírání genocidy Arménu nikoli. Soud měří dvojím metrem, komentují rozsudek z roku 2013 ve prospěch svobody projevu Perinceka, proti kterému dva ze sedmi soudců podali disentní stanovisko.
Inzercí ve všech švýcarských novinách apeloval Institut pro studium genocidy a lidských práv na švýcarskou vládu, aby se proti rozsudku ESLP. Ředitel Institutu Burkhalter dokonce uvedl, že výroky o genocidě Arménů ESLP vysoko překročil svůj mandát a kompetence, přestože se Soud genocidou vůbec nezabýval. Americký Armén Harut Sassounian, který získal text švýcarského odvolání, zase napsal, že Soud se tentokrát zřejmě bude muset zabývat otázkou, co to je genocida, protože ani v Norimberském procesu není zmíněn termín genocida a nacisté nebyli obviněni z genocidy, nýbrž z válečných zločinů, ze zločinů proti míru a proti humanitě.
Účast Amal Clooney přitahuje pozornost médií
Ze tří bodů švýcarského dokumentu vyplývá, že Švýcarsko chce skutečně donutit soudce, aby jednali o genocidě ve vztahu ke svobodě slova a projevu a vymezili tak hranice, za níž již nejde o svobodu slova a projevu, nýbrž o rasismus, šíření nenávistného projevu nebo jiný trestný čin. Švýcarsko takto hájí integritu svého právního systému. Švýcaři v odvolání argumentují tím ESLP ještě nikdy nejednal o právní kvalifikaci genocidy z pohledu svobody projevu, druhý okruh otázek se týká „nedůvodného omezení volné úvahy, kterou Švýcarsko pod jurisdikcí ESLP disponuje, a třetí problém, který chce Švýcarsko před soudem řešit, je ustavení zvláštního nebo umělého rozlišování, když ESLP nevzal v úvahu mezinárodně uznaný rozsudek Tureckého soudu z roku 1919, kterým byli uznáni vinnými organizátoři genocidy Arménů v Turecku.
Arménii, kterou Soud připustil jako třetí stranu, budou na slyšení před velkým senátem Soudu ve Štrasburku reprezentovat Amal Ramzi Alamuddin a Geoffrey Robertson. Amal Ramzi Alamuddin je manželka herce a lidskoprávního aktivisty George Clooneyho, podle tisku vysoce uznávaná londýnská advokátka se specializací na mezinárodní právo, trestní právo, lidská práva a extradiční řízení.
Geoffrey Robertson je prominentní britský právník a společník Alamuddiny advokátní kanceláře a má za sebou kariéru soudce odvolacího soudu, soudce mezinárodního soudu, je autorem knih o právu, jako advokát má za sebou případy týkající se ústavního práva, trestního práva, zastupoval před Evropským soudním dvorem, před Evropským soudem pro lidská práva, před soudem pro válečné zločiny OSN a v arbitrážích před Mezinárodním centrem pro investiční spory u Světové banky.
Amal Ramzi Alamuddin se narodila v Libanonu drúzskému otci a sunnitské muslimské matce v roce 1978. Když jí byly dva roky, rodina se přestěhovala do Velké Británie. Poté, co ukončila studium práva na universitě v New Yorku, pracovala jako úřednice u mezinárodního soudu. V roce 2010 se vrátila do Londýna a stala se obhájkyní. Byla poradkyní Kofi Annana, obhajovala zakladatele WikiLeaks Juliana Assange a bývalou premiérku Ukrajiny Julii Tymošenkovou. Rovněž pracovala jako prokurátorka u zvláštního Tribunálu OSN pro Libanon a u Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii.
Účast Amal Ramzi Alamuddin je již druhý měsíc využívána pro PR Arménie, neboť informace o jejím vystoupení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva 28. ledna za tuto zemi je šířena jako senzace a využívána jako cirkus v nejpokleslejších plátcích. Dogu Perincek, který je rovněž hlavou organizace Talat Pasha, která dále aktivně bojuje proti uznání genocidy Arménů v Evropě, si s PR neláme hlavu, naopak si svými upřímnými názory dále škodí. Například když se dozvěděl, že proti němu bude stát Amal Ramzi Alamuddin, v reakci na tuto informaci vzkázal: „I kdyby je zastupovala samotná manželka Krista Pána, prohrají.“
Irena Válová
