V čí hlavě se zrodil nápad, aby se předsedou Nejvyššího soudu stal Pavel Šámal? A jak se o něm dozvěděl prezident republiky Miloš Zeman? Je výměna na postu předsedy soudu skutečně připravený komplot části justice s Hradem, jak tvrdí bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek? Hledání odpovědí na tyto otázky rozkrývá pozadí překvapivé výměny.
Jaký začátek, takový konec. Když v březnu roku 2002 instaloval tehdejší prezident Václav Havel Ivu Brožovou do čela Nejvyššího soudu, bylo to bez konzultace s tehdejším ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem. Dokonce přes jeho odpor. „Výlučná pravomoc“ prezidenta se tehdy projevila i tak, že jmenování nebylo konzultováno ani s reprezentanty politické moci. Nevěděli o tom ani šéfové parlamentních komor, ani opozice.
V mnohém podobnou situaci zde máme i po třinácti letech. Víme, že prezident Miloš Zeman svůj plán jmenovat do čela soudu Pavla Šámala s ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou neprobíral. Ze hry vyloučil i svou hlavní poradkyni pro věci justice, poslankyni Marii Benešovou. Překvapení to bylo jak pro většinu představitelů justice, tak pro politiky.
Existují silné indicie, že celý plán je starší než jeden měsíc. A také o tom, že se nezrodil v prezidentově hlavě.
V polovině prosince byl na Hradě jmenován ústavním soudcem advokát David Uhlíř. Podle dobře informovaného zdroje České justice se měl po obřadu Miloš Zeman seznámit s životopisem soudce Pavla Šámala, předal mu ho předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček na otázku, jaká byla úloha předsedy Ústavního soudu, přímo neodpověděl. „Pan prezident vždy klade důraz na odbornost. Proto byla klíčová dosavadní profesní dráha,“ řekl České justici. Jisté je, že se prezident v mezidobí s prof. Šámalem setkal.
Vyhýbavou odpověď pak Ovčáček poskytl na otázku, jak a kdy, a hlavně od koho se prezident dozvěděl o záměru Ivy Brožové rezignovat. Bylo to prý „standardní cestou“. „Další komentář k této věci nemám,“ uvedl Ovčáček.
Iva Brožová každopádně o odchodu z čela soudu uvažovala delší dobu. Definitivně se rozhodla právě v uplynulém měsíci. Brožová zatím neřekla, zda s Hradem svůj odchod předem probírala. Do věci ale vnesl jasno předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který spolu s Pavlem Rychetským patřil do nejužšího okruhu Ivy Brožové, a tedy k lidem, kteří o jejím plánu věděli. A dost možná, že ho v určitých chvílích pomáhali naplňovat.
„Nebylo jí úplně lhostejné, kdo ji ve funkci nahradí. Takže i když to nikterak nemohla ovlivnit, mohla vyjádřit svůj názor, což učinila ve vztahu k prezidentovi, který její názor akceptoval,“ řekl Baxa v rozhovoru pro Českou justici. Mnohé to vysvětlilo: Iva Brožová si Pavla Šámala vybrala za svého nástupce a nic této volbě nestálo v cestě. Ani věci formální, Pavel Šámal je dlouholetým soudcem Nejvyššího soudu, ani případný nesouhlas prezidenta, který se spolehl na doporučení, které od vysokých představitelů justice dostal.
Proč byl aspoň v určitých chvílích pro nastartování dialogu mezi Brožovou a prezidentem třeba prostředník, je možné vysvětlit ochladnutím jejich vztahů. Prezident koncem srpna 2013 prohlásil, že v předsedkyni Nejvyššího soudu ztratil důvěru. Očekával prý, že se Brožová distancuje od verdiktu NS, na jehož základě Nejvyšší státní zastupitelství zastavilo trestní stíhání tří exposlanců ODS v kauze tzv. trafik. Ať už si tehdy Brožová myslela cokoli, i po prezidentově kritice se vyjádřit odmítla. Kritikou konkrétního soudního rozhodnutí by prý ohrozila nezávislé nalézání práva.
I svou poslední velkou hru v čele Nejvyššího soudu sehrála Iva Brožová vítězně. Navenek odchází jako předsedkyně, která si sama určila čas svého odchodu – to je věc, která v řadě momentů její kariéry tak samozřejmě nevypadala.
Určila i svého nástupce, a to navzdory určité části justice, která by ráda v čele soudu viděla jinou osobnost. V pozadí je v tomto bodě třeba vidět silnou „brněnskou“ justiční lobby, která Brožové s prosazením Šámalova jména vydatně pomohla.
Robert Malecký
