Pavel Rychetský vystoupal na právnický Olymp

Pátečním galavečerem v pražském Kongresovém centru vyvrcholil letošní, již desátý ročník nejprestižnější tuzemské soutěže v oblasti práva. Česká advokátní komora, která je spolu se společností EPRAVO.CZ hlavním pořadatelem akce, při této příležitosti oceňuje v celkem sedmi řádných, a třech mimořádných kategoriích ty právníky, kteří se významným způsobem zasloužili o své konkrétní právní obory. 

Vedle oborových kategorií ještě existuje kategorie Právnická síň slávy, určená pro ty právnické osobnosti, které své původní zaměření již dávno překročily, a svou činností výrazným způsobem ovlivnily právo jako celek. Letos se této pocty dostalo předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému, a to za „mimořádný celoživotní přínos českému právu“. Nejvyšší představitel české justice vzápětí připomněl několik výrazných osobností právnického stavu, pro něž se Síň slávy otevřela v předcházejících ročnících. „Ocenění si velmi vážím. Dostávám se tak do té nejlepší společnosti – vedle Dáši Burešové, Oty Motejla, zesnulého Zdeňka Kesslera, Antonína Mokrého a dalších, kterým se již této pocty dostalo. Troufám si říci, že jde možná o poctu pro českého právníka patřící mezi jednu z nejvyšších dosažitelných.“

Ústavní soud letos bodoval ještě jednou, a to díky dnes již bývalé ústavní soudkyni Ivaně Janů. Ta si odnesla sošku sv. Iva, která je vítězi každé kategorie předávána spolu s titulem Právníka roku, za obor Občanská a lidská práva a ústavní soudnictví. Jak řekla vzápětí po předání ceny, každý soudce by si při výkonu své práce měl uvědomit, že ve stejném momentu kdy soudí, je i on sám souzen. Je ve svém konání posuzován účastníky řízení, jejich právními zástupci, přítomnými novináři a též veřejností laickou i odbornou, a proto by měl ke své službě přistupovat nanejvýš opravdově a odpovědně.

Ocenění se dočkal se i vrcholný stupeň obecného soudnictví. Soudce Nejvyššího soudu Petr Vojtek bodoval v kategorii Občanské právo, neboť se jako jeden z hlavních autorů podílel na vypracování metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy za bolest a ztížení společenského uplatnění. Odlesk ocenění musí podle jeho slov rozhodně dopadnout i na všechny ty, kteří se na vzniku metodiky podíleli a dokázali upravit pro tento účel Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví.

Mohlo by vás zajímat

ÚS: Soud chyboval při vyřizování stížnosti koalice Stačilo!

Ani Nejvyšší správní soud, který trojlístek nejdůležitějších tuzemských soudů uzavírá, neodešel letos s prázdnou. Soudce Petr Průcha, vítěz v kategorii Správní právo, ve svém následném vyjádření ocenil úlohu našeho novodobého správního soudnictví, protože podle něj nepochybně významně přispívá ke kultivaci veřejné správy, „Proto toto ocenění zprostředkovaně přísluší i ostatním mým kolegům soudcům,“ dodal.

V oblasti obchodních korporací zvítězil společník AK JŠK v Praze Tomáš Doležil, autor úspěšného komentáře k zákonu o obchodních korporacích. „Milé a potěšující překvapení. Je povzbuzující a zároveň motivující vidět, když si kolegové z oboru všimnou Vašeho dlouholetého úsilí a když výsledky vaší práce dojdou ocenění. To u „řemeslníků“ našeho typu není zcela samozřejmé. Ocenění beru také jako závazek pokračovat v kultivaci českého korporátního práva,“ řekl po svém vítězství v kategorii Obchodní právo.

V kategorii Pro bono obsadil první místo soudce Městského soudu v Praze Tomáš Durdík, soudce angažující se za práva obětí trestných činů. Jak řekl po předání ceny, považuje své vítězství za zřetelný signál vyslaný široké právnické obci, že i zástupci soudcovského stavu, aniž by narušili etická či jiná profesní pravidla, mohou zúročit své znalosti a odbornou praxí získané zkušenosti při poskytování pomoci potřebným, jimiž mohou být nejen oběti trestných činů. „Dané ocenění současně vnímám nejen jako závazek pro své další působení, ale též jako projev uznání a ocenění dobrovolnické práce i všech ostatních kolegů soudců, státních zástupců a advokátů, kteří se nemalou měrou podílejí na každodenní činnosti mnohých, odbornou pomoc nabízejících neziskových organizací,“ uvedl Tomáš Durdík.

Rovněž tento největší krajský soud v ČR vyhrál ve dvou kategoriích. „Právníka roku považuji za prestižní ocenění, jeho nositelem je řada kolegů, kterých si vážím. Ze zprávy o ocenění jsem tak měla opravdu velkou radost. Musím ale dodat, že na poli vědeckém a pedagogickém i při legislativní činnosti působím dlouhá léta ve spolupráci s JUDr. Irenou Holcovou, ocenění významnou měrou vnímám i jako ocenění právě naší společné práce pro obor, tedy i její práce,“ podělila se tak za zásluhy o první místo v kategorii Právo duševního vlastnictví se svou kolegyní soudkyně Veronika Křesťanová.

„Oceněním jsem byl především překvapen, současně potěšen, ale vůbec nejsilnějším pocitem byl pocit ještě větší odpovědnosti v dalších probíhajících a budoucích právních případech a poté i taková vnitřní rekapitulace i toho všeho, co se mně při obhajobě klientů a výkonu advokacie za uplynulých třicet nepodařilo, a vnitřní ujištění se v tom, že tyto důvody vždycky spočívaly výlučně v mojí nedokonalosti,“ zhodnotil svou dosavadní dlouholetou profesní činnost Jiří Císař, advokát a společník AK Císař a Nesvadba v Ústí nad Labem po vítězství v kategorii Trestní právo.

Při předávání cen zazněly i kritické hlasy, které mířily k tvůrcům některých i zcela zásadních legislativních norem.„ „Získat ocenění právník roku v oblasti práva informačních technologií za první rok reálného nasazení nového občanského zákoníku, jehož terminologie se někdy (kolegové autoři NOZ mi snad prominou) blíží spíše době Marie Terezie, než době Marka Zuckerberga a jeho Facebooku, je pro mě osobně velikou poctou a povzbuzením,“ uvedl na adresu tolik diskutovaného zákoníku partner z advokátní kanceláře ROWAN LEGAL Josef Donát po vítězství v kategorii IT právo, což je jeden z nejmladších, o to ale bouřlivěji se rozvíjejících právních oborů. Kritika uplatňovaného legislativního postupu zazněla i od Kataríny Maisnerové, vítězky kategorie Talent roku, která je určena pro výjimečné mladé, začínající právníky do 33 let. Jakožto kandidátka soudního exekutora v Praze si na mušku vzala permanentní novelizace Exekučního řádu.

„Kreativní přístup může být stejně obohacující a přínosný v rámci tvůrčí práce, jako zdrcující a zničující v rámci aplikační praxe, nebo přípravy nových právních předpisů. Někdy se zapomíná na to, že i doktor práv má při své práci v rukou lidské osudy a životy. Hazard by měl být vždy jen dobrovolný- ať už ten medicínský, nebo právní, a každý by měl mít právo se pro něj rozhodnout sám. Nikdy by se nemělo jednat o plošný experiment na úrovni obecně závazných právních předpisů. I zákonodárce by si měl vždy uvědomovat, že některé neprošlapané cesty jsou neprošlapané z dobrých důvodů,“ okomentovala svou vítěznou práci.

Dušan Šrámek

Vítězové jednotlivých kategorií:

Petr Vojtek je soudcem Nejvyššího soudu, členem velkého senátu a evidenčního senátu. Působí v senátu specializovaném na náhradu škody (újmy) a právě této agendě se nejvíce věnuje jak v rozhodovací činnosti, tak při vzdělávacích a publikačních aktivitách. Přednáší a školí zejména pro Justiční akademii a Českou advokátní komoru. Je externím spolupracovníkem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jako člen redakční rady se podílí na podobě časopisu Soudní rozhledy, přispívá dále zejména do časopisů Právní rozhledy a Obchodněprávní revue. Spoluzaložil Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu a od roku 2001 je stálým zpracovatelem rozhodnutí dovolacího soudu do tohoto sborníku judikatury. Petr Vojtek publikuje především v oblasti náhrady škody, odpovědnosti státu, medicínského práva a pojištění odpovědnosti za škodu. Je jedním z autorů Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Jiří Císař je prakticky celý profesní život, více než 30 let, advokátem. Působí především v Ústí nad Labem a to po celou dobu, kdy současně poskytuje právní pomoc i na pobočce advokátní kanceláře v Praze. Právní služby pro klienty poskytuje nejenom v oboru trestního práva, ale i ve všech dalších právních odvětvích, včetně práva občanského, obchodního, daňového a dalších. Pokud jde o trestní právo, pak se zaměřuje především na obhajobu klientů v hospodářských trestných činech, násilných trestných činech a trestných činech v železniční dopravě. Podílí se jako předseda sekce České advokátní komory v Praze pro trestní právo na připomínkách k návrhům trestněprávních předpisů a vývoji soudní judikatury, přednáší pro advokátní koncipienty, které také zkouší z oboru trestního práva při jejich advokátních zkouškách.

Tomáš Doležil je společníkem advokátní kanceláře JŠK. Před příchodem do JŠK pracoval 15 let v mezinárodních advokátních kancelářích Linklaters a Clifford Chance. Zaměřuje se na poradenství v oblasti fúzí a akvizic, private equity, korporátní a obchodní právo a oblast technologií, médií a telekomunikací. Radil klientům na mnoha významných domácích i mezinárodních transakcích. Tomáš Doležil je předsedou redakční rady Jurisprudence a členem Poradní skupiny pro legislativu a daňovou problematiku CVCA. Od počátku byl členem rekodifikační komise k zákonu o obchodních korporacích a aktivně se podílel na jeho přípravě. Je také spoluautorem komentáře k zákonu o obchodních korporacích (Wolters Kluwer) a autorem knihy „Koncerny v komunitárním právu.“ (Auditorium 2008).

Josef Donát patří k předním odborníkům v oblasti práva informačních a komunikačních technologií, přičemž k jeho specializaci patří zejména outsourcing, cloud computing, elektronické dokazování či kybernetická bezpečnost. Vede právní tým advokátní kanceláře ROWAN LEGAL, která byla pětkrát v řadě oceněna jako Právnická firma roku v oblasti práva ICT. Z jeho pracovních úspěchů lze vyzdvihnout zejména extenzivní právní podporu při historicky první významné implementaci cloudové technologie Google v bankovním sektoru v České republice či mimořádně rozsáhlý projekt outsourcingu infrastruktury a aplikací telekomunikačního operátora. Byl editorem jedinečné komparativní studie právní úpravy ochrany počítačových programů v celkem 23 jurisdikcích světa a pravidelně přednáší na vysokých školách i prestižních konferencích. V soukromém životě uspěl společně s manželkou jako spoluautor dvou unikátních lidských bytostí, jimž s radostí a láskou poskytuje služby podpory a rozvoje.

Veronika Křesťanová působí od roku 2010 jako soudkyně Městského soudu v Praze v agendě autorské právo a ochrana osobnosti, od roku 2014 i v odvolací civilní agendě. V letech 1992 až 2010 působila v advokacii, po celou tuto dobu spolupracovala s Advokátní kanceláří Kříž a Bělina. Od roku 1994 působí jako odborný asistent Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního PF UK v Praze. Od roku 1992 učí na UK v Praze mediální právo a od roku 1999 učí i na FAMU. Před odchodem do justice byla rozhodcem Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR a členem Arbitrážní komise Rady pro reklamu. Podílela se na přípravě autorského zákona a tiskového zákona, spolupracovala i tvorbě pasáže o licenci v novém občanském zákoníku. Je spoluautorkou komentáře k autorskému zákonu (Linde), jakož i k novému občanskému zákoníku v rozsahu licence (Wolters Kluwer) a na učebnice občanského práva v části týkající se autorského práva. Magisterské i postgraduální studium absolvovala na PF UK v Praze.

Petr Průcha vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita). Na stejné fakultě od ukončení studia v roce 1976 až do roku 2003 vyučoval správní právo, od roku 1990 zastával pozici vedoucího katedry. V závěru devadesátých let do roku 2003 byl také členem Legislativní rady vlády České republiky. Od července 2003 je soudcem Nejvyššího správního soudu a zastává funkci předsedy senátu. Dodnes také ještě působí na právnické fakultě na částečný úvazek. Je členem její vědecké rady, a stejně tak je i členem vědecké rady Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Je také autorem řady odborných publikací z oblasti správního práva.

Ivana Janů, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu začínala profesní kariéru ve Výzkumném ústavu vodohospodářském, poté působila jako vedoucí podnikový právník. V letech 1972 – 1993 byla členkou ČSL, resp. KDU-ČSL (do jmenování soudkyní Ústavního soudu). Po politické změně roku 1989 byla kooptována do České národní rady a následně byla zvolena ve dvojích parlamentních volbách. Za trvání svého poslaneckého mandátu pracovala v ústavně-právním výboru, mandátovém a imunitním výboru a jako místopředsedkyně zahraničního výboru. Zúčastnila se prací na současné Ústavě České republiky. V roce 1992 byla zvolena za vedoucí delegace Parlamentu České republiky v Radě Evropy. V létě 1996 působila v USA na Ohio University jako lektorka se zaměřením na transformaci ve Střední a Východní Evropě po pádu totalitárních režimů. V červnu 2001 byla zvolena Valným shromážděním OSN soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky byla poprvé jmenována v listopadu 1993 prezidentem Václavem Havlem. Znovu jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky byla 16. září 2004 prezidentem Václavem Klausem.

Tomáš Durdík bezprostředně po absolvování magisterského oboru právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni v roce 2000 začal působit jako justiční čekatel Městského soudu v Praze, přidělený k výkonu činnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 10. V roce 2004 byl jmenován soudcem s přidělením k výkonu funkce předsedy trestního senátu k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, kde působil až do svého přemístění k Městskému soudu v Praze v roce 2011. Zde až do současné doby vykonává funkci předsedy trestního senátu v rámci prvostupňové agendy. Od roku 2002 zároveň pracuje jako dobrovolný právní poradce a člen představenstva Bílého kruhu bezpečí, organizace poskytující odbornou pomoc obětem kriminality. Od roku 2012 byl opakovaně zvolen viceprezidentem tohoto spolku. Od roku 2004 se soustavně věnuje rovněž lektorské činnosti v oboru trestního práva, a to jednak v rámci Justiční akademie, jakož i v rámci Bílého kruhu bezpečí. V roce 2012 se stal členem Komise pro trestní právo Legislativní rady vlády, v roce 2013 pak členem zkušební komise pro advokátní zkoušky pro obor trestní právo a odborným lektorem České advokátní komory. V minulosti byl členem pracovní skupiny Ministerstva spravedlnosti ČR pro přípravu návrhu zákona o obětech trestné činnosti a členem Expertní skupiny Aliance proti domácímu násilí. Vyjma příležitostné publikační činnosti v odborných periodikách je členem autorského kolektivu nakladatelství Wolters Kluver a.s. zpracovávajícího aktuální komentář k trestnímu zákoníku.

Pavel Rychetský nastoupil po studiích jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze, kde proti němu bylo posléze zahájeno trestní stíhání v souvislosti s jeho protesty proti politickým procesům s účastníky tzv. majálesových událostí. Soud proto musel opustit. Nastoupil na katedru občanského práva Právnické fakulty UK v Praze, kde působil jako odborný asistent občanského práva hmotného. Po okupaci Československa musel z právnické fakulty odejít a pracoval jako podnikový právník až do konce roku 1989. Pavel Rychetský se v letech tzv. normalizace zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci – byl spoluzakladatelem a prvosignatářem Charty 77, publikoval v zahraničních časopisech Listy a Svědectví a v domácím samizdatu. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra a jeho republikové rady a do roku 1995 členem Občanského hnutí. Dne 8. ledna 1990 byl jmenován generálním prokurátorem České republiky. Od června 1990 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČSFR a předsedou její Legislativní rady s pověřením zabezpečovat koordinaci legislativních prací Čsl. federace a součinnost vlády ČSFR s Federálním shromážděním a vládami ČR a SR. Jako místopředseda federální vlády předložil Federálnímu shromáždění řadu zákonů (např. o Ústavním soudu, o referendu, o vrácení majetku KSČ lidu, restituční zákony a další). Od roku 1992 vykonával advokátní praxi a přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. V letech 1996 až 2003 byl senátorem. V letech 1996 – 2003 byl členem ČSSD. Do jmenování místopředsedou vlády ČR zastával funkci předsedy ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, byl členem mandátového a imunitního výboru a organizačního výboru. Od července 1998 byl místopředsedou vlády ČR a do konce funkčního období předsedal Legislativní radě vlády, Radě vlády ČR pro národnostní menšiny, Radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity a Radě vlády ČR pro výzkum a vývoj. Od 15. července 2002 do 5. srpna 2003 zastával funkci místopředsedy vlády ČR, ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády. V letech 1990 až 1992 zastával funkci předsedy Jednoty českých právníků. V roce 1996 založil Nadační fond občanům Prácheňska se zaměřením na sociální oblast regionu. V současnosti je předsedou Jednoty českých právníků a členem vědecké rady právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty MU v Brně a Právnické fakulty University Palackého v Olomouci. Dne 16. července 2003 vyslovil Senát Parlamentu ČR souhlas s jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu a 6. srpna 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu České republiky. Prezident Francouzské republiky Jacques Chirac udělil Pavlu Rychetskému dne 12. července 2005 francouzský Řád Čestné legie v hodnosti důstojníka. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval předsedou Ústavního soudu pro druhé období 7. srpna 2013.

Záštitu nad soutěží převzali předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka a ministryně spravedlnosti Helena Válková. Záštitu v době vyhlášení letošního ročníku poskytl také primátor hl. m. Prahy Tomáš Hudeček. Spolupracujícími institucemi byly Notářská komora ČR, Exekutorská komora ČR, Soudcovská unie ČR, Unie státních zástupců ČR, Unie podnikových právníků ČR a Jednota českých právníků.

PŘEHLED VÍTĚZŮ 10. ROČNÍKU CELOJUSTIČNÍ SOUTĚŽE PRÁVNÍK ROKU