Ministerstvo spravedlnosti postupovalo podle kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) při podání kárné žaloby na soudce Krajského soudu Ostrava Bronislava Šlahaře „ne zcela standardně“. V dané věci totiž již jednou ministerstvo spravedlnosti v čele s tehdejší ministryní Marií Benešovou podání kárné žaloby zamítlo s argumentací, ke které se nad rámec rozhodnutí přiklonil i kárný senát NSS, totiž že se jedná o právní názor soudce, jehož přezkum nepodléhá kárnému řízení. K obratu došlo až s příchodem Roberta Pelikána do funkce prvního náměstka ministryně, který neakceptoval doporučení svých podřízených a nařídil jim vypracovat návrh kárné žaloby, kterou pak ministryně Válková podala.
O rozhodnutí kárného senátu NSS informovala Česká justice zde.
První podnět ke kárnému řízení s Bronislavem Šlahařem byl podán 9. 9. 2013, hned pět dní poté, co mělo dojít k jeho údajnému kárnému provinění tím, že „nesprávně vyložil § 29 odst. 1 insolvenčního zákona a neumožnil schůzi věřitelů hlasovat o odvolání insolvenčního správce“. Autorem byl JUDr. Tomáš Hulva, právní zástupce jednoho z věřitelů Mora – Top s.r.o. a byl adresován předsedkyni Krajského soudu Ostrava (KS Ostrava). Toto a ještě jedno věcně shodné podání bylo vyřízeno místopředsedou KS Rostislavem Krhutem s tím, že stížnost je polemikou s procesním postupem a právním názorem soudce a kárné řízení je proto vyloučeno.
Advokát Hulva se však s tímto rozhodnutím nespokojil a obrátil se 17. 9. 2013 na ministerstvo spravedlnosti s tím, že s tímto vyřízením podnětu k zahájení kárného řízení nesouhlasí. Ministerstvo si tak vyžádalo informace a stanovisko od předsedkyně KS Ostrava a v provedeném šetření se 11. 11. 2013 přiklonilo ke stanovisku krajského soudu, totiž že v dané věci nelze soudce za jeho postup kárně postihnout, neboť „uvedený postup soudce v rámci jeho nezávislé rozhodovací činnosti důvod k podání kárného návrhu nezakládá. Je třeba zdůraznit, že soudce nelze kárně postihnout za jeho řádně odůvodněný právní názor. Zároveň je k naplnění skutkové podstaty kárného provinění třeba se kárného provinění dopouštět závažným či opakovaným způsobem“.
Premiér Rusnok zasahuje
Od této chvíle však do standardně řešeného případu vstupují nestandardní prvky. Podle zjištění kárného senátu NSS totiž 12. 12. 2013 obdržela tehdejší ministryně Benešová e-mail od tehdejšího premiéra Jiřího Rusnoka s tím, aby ministryně zvážila případné možné kroky v této věci, neboť premiéra Rusnoka kontaktoval ing. P. J. (pravděpodobně majitel firmy BRANO GROUP Pavel Juříček, pozn. red.), který se odvolával na jejich debatu „na poslední tripartitě“, kde měl premiéra informovat o tom, že insolvenční správce chce „ukrást“ jeho firmu. Benešová premiérovi odpověděla v duchu předchozího stanoviska ministerstva, kde pouze rozvinula argumenty o nemožnosti kárně stíhat soudce za jeho právní názor.
Nový podnět JUDr. Hulvy ke kárné žalobě soudce Bronislava Šlahaře (v té samé věci) obdrželo ministerstvo spravedlnosti 19. 6. 2014. K tomuto podnětu obdržel první náměstek ministryně Robert Pelikán dle zjištění kárného senátu NSS odmítavý názor, postupně stvrzený jak odpovědnou referentkou, tak ředitelem odboru dohledu a následně i vrchní ředitelkou sekce. Náměstek Pelikán se však s tímto názorem neztotožnil, vrátil věc k dopracování s připojeným, nedatovaným dokumentem s názvem „K nesprávnosti postupu soudce Š.“, obsahující právní názor prvního náměstka z pohledu kárné odpovědnosti soudce Šlahaře.
Jak konstatoval kárný senát NSS „podaný rozbor problematiky vyústil v závěr, že chování Mgr. Š. nese znaky libovůle a nedostatku nestrannosti, což vede k ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Na základě pokynu I. náměstka ministryně (a v jeho intencích) byl dne 4. 8. 2014 připraven podklad k podání kárného návrhu“. Na tomto základě pak ministryně Helena Válková rozhodla na konci srpna 2014 o podání kárné žaloby na soudce Bronislava Šlahaře.
Nestandardní postup ministerstva
Právě tento obrat názoru ministerstva spravedlnosti vedl kárný senát NSS k již zmíněnému konstatování o nestandardním postupu: „Z tohoto pohledu se tedy podání nyní posuzovaného kárného návrhu jeví jako ne zcela standardní. Za situace, kdy nebyly zjištěny žádné nové okolnosti upínající se k posuzovanému jednání kárně obviněného soudce při řízení schůze věřitelů konané dne 4. 9. 2013, a poté, co byl tento již dříve zjištěný skutkový stav věci opakovaně vyhodnocen tak, že rozporované jednání soudce nemůže být považováno za kárné provinění, nelze než dospět k závěru, že podání tohoto kárného návrhu je výsledkem pouhé změny právní kvalifikace posuzovaného jednání. Tomuto závěru nasvědčuje zjištění, že závěr o existenci kárného provinění byl (bez jakéhokoli pokusu o další skutkové prošetření věci) přijat až v rámci třetího posuzování věci, a to na základě výslovného pokynu I. náměstka ministryně (která jej podáním návrhu aprobovala). Takový postup je ovšem zcela v rozporu s doktrinálním pojetím vymezení postihovaného skutku. Pouhá změna právního hodnocení dříve již zjištěného skutkového stavu věci totiž nevytváří skutek nový, a neotvírá tak novou subjektivní lhůtu pro podání kárného návrhu; opačný výklad by vedl fakticky k popření smyslu této lhůty.“
Na nestandardní, mimoprávní aspekty ve vyjádření pro NSS poukazoval i sám soudce Šlahař, kdy NSS napsal, že je opakovaně mediálně napadán a „dle jeho názoru insolvenčním řízením dlužníka MORA-TOP s. r. o., od samého počátku postupuje zcela zjevná snaha jeho většinového vlastníka (společnosti BRANO GROUP a. s.) o ovládnutí jeho průběhu, a to prostřednictvím vlastního vybraného insolvenčního správce, bez ohledu na práva dalších věřitelů.(…) V této souvislosti kárně obviněný poukázal na konkrétní případy, kdy byla v rámci politických prohlášení zpochybňována korektnost daného insolvenčního řízení a navozována představa o poškozování práv Ing. P. J. Kárně obviněný je tak přesvědčen, že toto kárné řízení je vyvoláno tím, že jím vedené insolvenční řízení probíhá v rozporu s očekáváním jednoho z účastníků; jsou proto zneužívány orgány moci výkonné pro vytváření tlaku na jeho osobu, ve snaze nezákonně ovlivnit jeho soudcovské rozhodování. Dalším motivem tohoto postupu pak může být snaha o odvolání kárně obviněného z tohoto případu v důsledku tvrzené podjatosti, která by mohla být dovozována právě z jeho kárného řízení.“
Zajímavým aspektem celé věci je, že soudce Šlahař sice nemůže uplatnit náklady vzniklé kárným řízením, avšak kárný senát NSS explicitně konstatoval, že tím není nijak dotčeno jeho právo požádat podle zákona 82/1998 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
Robert Malecký
