Úspěch na mezinárodním poli, nezájem politiků na domácí scéně. I tak by se dal zhodnotit na základě rozhovoru s předsedou České advokátní komory Martinem Vychopněm loňský rok z pohledu české advokacie.

Česká advokacie dosáhla v minulém roce dvou významných mezinárodních úspěchů. Dva její zástupci byli zvoleni za místopředsedy celosvětové a celoevropské organizace advokátů. Jde o úspěch konkrétních osob, či o úspěch českého advokátního stavu jako takového?

Je samozřejmé, že volba zmíněných advokátů, jmenovitě JUDr. Martine Šolce jako vrcholného představitele IBA a JUDr. Antonína Mokrého jako viceprezidenta CCBE,  je jasným výrazem jejich osobních i osobnostních kvalit, nicméně Česká advokátní komora dlouhodobě a myslím, že velmi intenzivně, jejich mezinárodní angažmá podporovala. České zastoupení v těchto prestižních mezinárodních organizacích je ale také odrazem toho, že česká advokacie je v mezinárodním měřítku hodnocena velmi vysoko a je považována za moderní a stabilní advokacii.

Co považujete za největší úspěch, a naopak za prohru v rámci legislativy, která se dotýká advokacie?

Centrum legislativních změn pro advokátní stav v loňském roce spočívalo v nesystematickém a špatném zásahu do advokátního tarifu – došlo tím k flagrantnímu porušení zásady spravedlivého procesu. Negativum tohoto zásahu se projeví v delším časovém horizontu. I když je to veřejnosti prezentováno jako omezení advokátních příjmů, pravdou je to, že jde o zásah do práv lidí, kteří u soudu uspějí se svým právem. To je hodně špatné. Za úspěch považuji to, že se nám zatím daří bránit zákonnou povinnost mlčenlivosti, která je advokátům uložena, před svévolnými zásahy státní moci. Významnější pozitivní legislativní počin jsem nezaznamenal.

Mohlo by vás zajímat

Osvojili si čeští advokáti již dostatečně nový občanský zákoník?

Advokátům nic jiného nezbylo. Jde o účinný právní předpis, který každý advokát musí znát. Zatím není možno říci, co je dostatečným osvojením předpisu o více než třech tisících ustanoveních, jehož základním východiskem je diskontinuita s dosavadní úpravou za situace, kdy téměř neexistuje judikatura vyšších soudů. Budou to právě advokáti, kteří takříkajíc v prvním sledu budou nová ustanovení v praxi aplikovat.

Proč se podle vás na advokáta stále často hledí jako na někoho, kdo se jenom snaží vydělávat na problémech jiných?

Důvod je jednoduchý – advokáta obvykle vyhledá člověk, který má právní problém, s nímž si neví rady. Pokud mu advokát radí, píše smlouvy žaloby, odvolání, pak odvádí pro svého klienta práci, za kterou také osobně odpovídá a musí být za ni zaplacen – jako každý jiný! Na tom přeci není nic zvláštního ani výjimečného. Při pohledu zvenčí to vypadá tak, že advokát vydělává na problému jiných; to bychom ale obdobně a také nesprávně mohli říci, že lékaři vydělávají na bolesti či nemocech svých pacientů. Je to zavádějící a zjednodušující pohled.

ČAK se účastnila koncem roku společné akce dalších právnických komor, která vyústila ve společné prohlášení. Hodlá v podobných akcích pokračovat, a co by mělo být jejich náplní?

Každoroční setkávání zástupců profesních komor se stalo tradicí. Pokud mě paměť neklame, společné prohlášení bylo přijato poprvé a je výrazem velkého znepokojení zástupců profesních komor především z tristní úrovně legislativních změn a nově přijímaných úprav.

Jak vnímáte vyhození  advokátů z legislativní rady vlády?

Jako špatný krok, který lze hodnotit také jako snahu některých politických či vlivových skupin o ovládnutí legislativního procesu. Nicméně snad v blízké budoucnosti dojde ke zlepšení – podle příslibu pana ministra Dienstbiera z posledního našeho osobního setkání bude ČAK do legislativního procesu znovu zapojena, byť v míře menší, a údajně má dojít v této oblasti k dalším koncepčním změnám. Doufejme, že půjde o změny, které povedou ke zkvalitnění činnosti legislativní rady i samotného legislativního procesu.

Co považujete za stěžejní z pohledu advokacie v tomto roce?

Stěžejní bude určitě účast na dalších legislativních projektech – novele občanského soudního řádu, resp. na novém civilním procesu, na novém trestním řádu, doufejme, že budeme přizváni také k zamýšlené novele občanského zákoníku – myslím, že toho bude dost a nudit se rozhodně nebudeme. Z pohledu advokacie samotné nutno zmínit 25. výročí obnovení samostatnosti a nezávislosti advokacie, které hodláme důstojně oslavit.

Dušan Šrámek