S poslancem ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Markem Bendou (ODS) o změnách ústavy, jednotlivých zákonech z dílny ´ministerstva a o stavu vládní i ministerské legislativy. Některé z návrhů na změny Ústavy jsou motivovány vyřizováním si účtů s prezidentem, a k tomu jsem lehce opatrný, říká v rozhovoru pro Českou justici.

Jak vnímáte současné snahy o změnu Ústavy?

Rozdělil bych tyto úvahy na dva bloky. Tím prvním je ústavní zákon o rozpočtové zodpovědnosti, který měla připraven minulá vláda a současná s ním má snad rovněž přijít a který bych považoval za naprosto zásadní pro další fungování této země a její budoucnost v Evropě. Ukázalo se, že zběsilé a nabubřelé zadlužování je nadále neudržitelné, a přitom se opět vracíme do let 2003 – 2004, kdy se vytvářely při masivním růstu ještě masivnější deficity, a pak se ukázalo, že v dobách krize je nejsme schopni splácet. Bohuslav Sobotka ve funkci premiéra seká stejné dluhy jako v době, kdy byl ministrem financí, a dnes mu v tom zdárně sekunduje Andrej Babiš, podle jakési téze, že zdroje tu jsou. To pokládám za zcela klíčové.

Proč by se to mělo dotýkat Ústavy?

Mohlo by vás zajímat

V případě krachu státu se rozplynou úspory občanů jako pára nad hrncem, což se logicky dotýká ústavních práv nás všech, a proto ODS usiluje o to, aby bylo finanční zdraví státu chráněno ústavním zákonem. Nechtěl bych se dožít toho, co by připomínalo měnovou reformu z roku 1953.

A co další návrhy na změnu Ústavy?

Některé z těchto návrhů jsou motivovány vyřizováním si účtů s prezidentem, a k tomu jsem lehce opatrný. Dovedu si představit, že na některých věcech se shodneme, jako je jmenování bankovní rady ČNB, což je věc, o níž se již také hovoří delší dobu, ale obecně si nedělám příliš velké iluze, že jsme schopni se v sedmi stranách zastoupených v Poslanecké sněmovně dohodnout na nějaké příliš široké revizi Ústavy, a ještě k tomu se Senátem. Na to už jsem zažil oněch snah o širší revizi Ústavy dost, abych měl pochybnosti, že se nakonec něco povede.

Jak vnímáte snahy o omezení mandátu soudců Ústavního soudu?

Jsem trochu překvapen tím, že tento návrh vychází z TOP 09, protože to nepokládám za rozumnou tezi. Všichni soudci obecných soudů jsou jmenováni na doživotí a představu, že zrovna soudci Ústavního soudu budou jmenováni pouze na jedno období, pokládám za alibismus. I většina dalších funkcí v ČR je opakovatelná, nevím, proč zrovna ústavní soudci by z toho měli být výjimkou. To, že se budou snažit ústavní soudci před koncem prvního mandátu zavděčit hlavě státu, mi nepřijde s ohledem na délky mandátu jak prezidenta, tak ústavních soudců nosné. Stejně tak nepokládám za šťastnou myšlenku omezovat soudní moc nějakým přezkušováním soudců po deseti letech.

S nezávislostí justice souvisí i návrhy na soudní samosprávu.

Současně přichází část koalice s návrhem na zřízení Nejvyšší rady soudnictví nebo na přesun státního zastupitelství do zvláštní hlavy Ústavy, což jsou zase věci, na které přistoupit nemáme. Ústava je poměrně vyvážená. Já bych nechtěl soudní moc omezovat, ale ani ji dramaticky stavět do nezávislé pozice. O státním zastupitelství ani nemluvě.

Ke státnímu zastupitelství: Není problém v tom, že se zde směšují dvě věci – nezávislost státního zástupce jako osoby, odpovědné za trestní řízení, a nezávislost státního zastupitelství jakožto instituce?

To je určitě velký problém a obecně platí, že po letech nebývalého tlaku a všemožné kritiky toho, jak jsme to tady všechno rozkradli a jak je zde všudypřítomná korupce, dochází ke snahám o co největší posílení role represivních složek. Mnoho těch věcí je málo viditelných, ale jediné nápady, které k nám přicházejí z ministerstva spravedlnosti, jsou o drastickém posilování těchto složek. Na jednání ústavněprávního výboru se nyní projednávalo rozšíření okruhu trestných činů u trestní odpovědnosti právnických osob, kde se má okruh sedmdesáti vyjmenovaných trestných činů rozšířit na sto padesát, a ministerstvo má pocit, že to vůbec nic není. Stejně tak schválil výbor, což mne překvapilo, možnost, že policejní orgány budou moci obstavovat majetek ještě před zahájením trestního stíhání. Za prakticky nulového zájmu tak zde vzniká situace, že policie nebo státní zastupitelství kohokoli v jakoukoli denní či noční hodinu sebere, zavře, zabaví majetek. V takové zemi já žít nechci.

Nehrozí, že přes represivní složky například v případě trestní odpovědnosti právnických osob bude hrozit vyřizování si účtů mezi konkurencí?

Vždycky platí, že každá nekontrolovatelná či málo kontrolovaná moc se vymkne z kloubů. A to nemusí být moc jako celek, ale konkrétní jedinci. Zažili jsme to opakovaně u konkursního řízení v případě konkursních soudců a dnes toto riziko hrozí v případě policie a státního zastupitelství. Myslí si totiž, že si mohou dělat, co chtějí. Vyzkoušely si, že si mohou přijít na Úřad vlády, posbírat nejbližší spolupracovníky premiéra, pozavírat pár poslanců, aniž by dokázaly po roce a půl z toho cokoli dokončit a alespoň se za to omluvit. Stále opakuji: Pokud chcete větší míru nezávislosti, tak musíte také tomu adekvátně zodpovídat, a ne že se budete chovat jako nějaký pánbůh. Stará dobrá konzervativní poučka, že každá moc bude zneužita, platí i v tomto případě. Všechny rozumné instituce jsou stavěny vždycky tak, aby proti nim existovala nějaká protiváha.

Máte už vůbec k dispozici znění současné verze návrhu zákona?

Nic takového nemáme. Všechny verze, o kterých se tu a tam dozvídáme, obsahují celou řadu vnitřních pravidel, která jsou do jisté míry užitečná. Ale to už je připraveno ještě od dob Nečasovy vlády a mohlo to být již dávno přijato. Mně to dnes připadá, že zde bojují dvě uskupení – Zeman a Bradáčová na jedné straně, a Válková s Pelikánem na straně druhé – o to, kdo bude tím klíčovým hráčem, který bude ovlivňovat speciály. Čím více tu debatu sleduji, tím víc se kloním k názoru, že vůbec nejlepší by bylo odebrat korupci a závažnou hospodářskou kriminalitu vrchním státním zastupitelstvím a vrátit je zpět na kraje. Ze snahy to centralizovat na VSZ, což prosadil coby premiér Miloš Zeman s Marií Benešovou v rámci akce Čisté ruce, tuto problematiku vytáhnout přímo na NSZ jako sláma z bot čouhá, že někdo chce vidět, co se tam odehrává, a chce mít veškeré informace.

Zdá se, že zatím není ani příliš jasné, jaké případy by měl speciál nebo speciály přesně dozorovat.

To je pochopitelně další problém. Od začátku říkám, že absolutně nesouhlasím s tím, že zde bude jakákoli struktura státního zastupitelství, která si bude moci vybírat případy. Mají mít jasně určeno, jaký typ případů pod ně bude spadat, ale není možné, aby si jako rozinky vyzobávali jednotlivé případy a zbytek se posílal na okresy. Bude to dělat hodně zlého do celé soustavy a povede to jenom k daleko větší politizaci.

Neuralgickým bodem je i prokazování původu majetku. Řada připomínkových míst tuto ideu dost ztrhala.

Ano, ani koalice v tom nemá jasno. Každý navíc ví, že je to ústřední téma Miloše Zemana a jeho hry na závist. Někdo bude muset předkládat majetková přiznání, což v praxi znamená, že většina je vás tady hodných a je tady pár zlých, kteří vám vždycky všechno sebrali. Jsou zde dvě roviny. První je ta, že by nic takového existovat vůbec nemělo, a pokud se vláda rozhodne něco takového prosadit, pak už nezbývá než jenom tlačit, aby to bylo plošně. Aby když už, tak aby to museli podávat všichni, a pak si toho sami lidé všimnou, když se dostanou se svým bytem nad hranici pěti miliónů, jak se navrhuje, jak moc je obtěžují. Úplně nejhorší je to řešení, které se rodí na ministerstvu financí, že se nějaký úředník podívá z okna, a řekne: Pane, zrovna vy si zasloužíte kontrolu a zrovna Andrej Babiš si ji nezaslouží. To je ještě děsivější podoba, než kdybychom řekli, že to musejí předložit všichni. Já budu vždycky proti, ale tu selektivnost bych pokládal za mnohem horší.

Jak podle vás pracuje vláda, pokud se týká předkládání legislativních návrhů?

Ukázalo se, že tato vláda nemaká vůbec a že neměla vůbec nic připraveno. Sociální demokracie se soustředila pouze na kritiku toho, co prosadily předchozí vlády, takže jediné, co dokázala během roku prosadit, bylo zrušení poplatků v nemocnicích, o čemž sami dnes pochybují, zda to bylo správné. Slavně teď dotahují rušení druhého důchodového pilíře, aniž by předložili něco svého vlastního. Jenom ruší předchozí věci, když neberu v úvahu služební zákon, kde ale pouze předělávali to, co už bylo dávno hotové. Po prvním roce vládnutí by měla vláda své reformy prosadit, ne-li alespoň představit. Kromě rušení zavedeného neprosadili vůbec nic.

A pokud se týká konkrétně ministerstva spravedlnosti?

Tam se neděje téměř nic. Jediné, co kromě věcí, které přicházejí z Evropské unie, ministerstvo předložilo, jsou pod tlakem některých poslanců dílčí novely exekučního řádu, které by měly zabránit největším excesům. Jinak vše tlačí před sebou. Trestní řád v nedohlednu, zákon o státním zastupitelství rovněž, a když už s něčím přijdou, jako v případě trestní odpovědnosti právnických osob, tak nejsou schopni vyvrátit námitky právnické veřejnosti, jako je například přičitatelnost skutků, a to nikdo z ministerstva není schopen vyřešit. Místo toho se vydá ministerstvo expanzí do dalších paragrafů.

Řada odborníků v čele s profesorem Eliášem kritizuje i tzv. urgentní novelu občanského zákoníku s tím, že v podstatě mění samotný smysl a koncepci kodexu.

To je další věc, kterou ministerstvo zatím nepředložilo. Zatím pouze provedlo několik pokusů a je zřejmé, že vše se točí kolem toho, že I. náměstek Pelikán měl jinou představu o NOZ a dává to jasně najevo. Já na jedné straně jeho názor respektuji, na straně druhé se snaží tuto snahu po roce fungování NOZ prosadit stůj co stůj a dílčími novelami se začíná cpát do kodexu, který se připravoval šest let na všech právnických pracovištích. Nyní zasahuje do úvodních paragrafů, a to jsou přece úplné nesmysly, skoro bych chtěl říci dětinskosti uraženého člověka, který neprosadil svou představu. Vše co dnes dělají s „občanem“ v souvislosti se zákony souvisejícími s NOZ, zejména poplatky, je naprostý nesmysl. Půlka věcí s ním naprosto nesouvisí, jsou to pouze přihrávky různým zájmovým skupinám, které z toho něco budou mít. Připadá mi, že jakákoli koncepční práce ministerstva je úplně nulová. Takhle se opravdu pracovat nedá. Typická ukázka – všichni se bavíme o tom, že u exekučního řízení je třeba snižovat náklady pohledávek. Osekáváme exekutory, advokáty a ministerstvo samo přijde s návrhem, aby elektronický platební rozkaz vzrostl u bagatelních věcí ze čtyř set korun na tisíc. Takže všem náklady seškrtáme, a stát přijde s tím, že chce dvojnásobek? Mně fakt přijde, že pravá tam neví, co dělá levá ruka.

Zástupci Svazu průmyslu se netají dohodou s Andrejem Babišem, že při absenci fundovaných návrhů budou sami vytvářet insolvenční legislativu. Nebojíte se rozvalu legislativního procesu?

Nikdy jsme něco podobného nepřipouštěli. Dokonce ani u významných zájmových skupin, jako byla advokacie. Vždycky jsme pečlivě kontrolovali, co si píšou a co jsme jim ještě ochotni pustit. Mnoho věcí jsme jim naopak vrátili, že jim je nepustíme. Je úkolem exekutivy a legislativy, aby si vyslechly všechny strany a nějak rozhodly, přijaly spravedlivé řešení. Ale není možné přijmout představu, že si jedna strana sporu bude psát zákony, ač si myslí, možná i oprávněně, že byla poškozena. Tímto způsobem se opravdu legislativa dělat nedá.

Jste ve sněmovně od roku 1990, takže máte možnost srovnávat. Jak z tohoto pohledu vypadá současné vedení resortu?

Nechtěl bych moc kritizovat paní ministryni, protože si myslím, že je to slušná dáma, která jenom úplně nezvládá řídit resort. Stačí se podívat na časté výměny náměstků. Z toho, co víme zevnitř, jsou tam útvary, včetně legislativního, které se úplně rozpadly a práce stojí. Možná je to nakonec pro zemi dobře, když je té legislativy málo, ale vytváří to různé problémy. My jsme byli zvyklí, že jsme ministerstvu položili na výboru nějakou otázku, řekli, tohle se nám zdá rozumné, ale měli byste to přepracovat, tato komunikace tady zoufale chybí. Zásahy, které tam páchá pan Pelikán, jsou naprosto nekoncepční. Lze to deklarovat na příkladu úhradové vyhlášky advokátních tarifů u již zmíněných bagatelních věcí, kdy najednou vydají vyhlášku úplně jinou, která dramaticky posouvá hranici bagatelity z deseti na padesát tisíc. Jsou to i ony zásahy do NOZ, o nichž jsme mluvili, a kterým nikdo nerozumí. Kdyby tohle někdo psal na akademické půdě, tak to možná respektujeme, ale jestli to vládne na spravedlnosti, tak to je prostě hrůza. Místo fundované debaty se pak na výboru setkáváme s arogancí pana náměstka, který veškeré námitky a kritiku odmítá s tím, že oni si to stejně udělají po svém.

Dušan Šrámek