K odborné a profesní kritice chystaných změn v zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob se připojili i poslanci napříč politickými kluby. Během jednání sněmovního ústavně-právního výboru zazněla minulý týden ostrá kritika a obavy, že změny umožní účelovou kriminalizaci firem. Novelizace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je potřebná, ale jen koncepční, uvážená a na potřebné legislativní úrovni, říká v rozhovoru pro Českou justici vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty UK v Praze prof. Jiří Jelínek, který se jednání účastnil.
Jaký dojem si odnášíte z jednání ústavně-právního výboru?
Odnáším si příznivý dojem. Na žádost poslankyně Benešové, místopředsedkyně ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, jsem připravil písemný materiál k vládnímu tisku č. 304. Předložený vládní návrh jsem označil za nesprávný, protože je nesystémový, nevhodný, trpící legislativními vadami a chatrně odůvodněný. V ústním vystoupení jsem písemný materiál přítomným poslancům a zástupcům odborné veřejnosti mohl odůvodnit a uvést ještě další důvody, pro které by předložený návrh neměl být přijímán. Většina přítomných poslanců ústavně-právního výboru a všichni zástupci odborné veřejnosti předložený návrh stejně jako já návrh kritizovali a nepovažovali jej za dobrý.
Mnozí kritizující si stejně jako já položili také otázku, jaké důvody vedly předkladatele k tomu, aby právě teď takový návrh předložil a v takové podobě. Problematika trestní odpovědnosti právnických osob je totiž obtížná a náročná. Tělo tvoří v podstatě občanské a obchodní právo, na které si vezmete sako z trestního práva hmotného a kabát z trestního práva procesního, abych to řekl nějak obrazně. Každá změna proto musí být náležitě odůvodněna a zvážena, což platí dvojnásobně za stavu přijetí nového soukromého práva, které se evidentně do problematiky trestní odpovědnosti právnických osob nepromítlo.
Navíc se domnívám, že za situace, kdy probíhá pro mne osobně frustrující příprava nového trestního řádu, kdy do listopadu letošního roku se musí implementovat směrnice Evropského parlamentu o minimálních pravidlech pro podporu a ochranu obětí trestných činů, která ovšem měla být vyjádřena již v nedávno přijatém českém zákoně o obětech trestných činů z roku 2013 (a proč tomu tak nebylo je zase otázka pro jinou diskusi), kdy ministerstvo není schopno připravit a předložit ani řekněme padesátou šestou variantu zákona o státním zastupitelství, kdy se musí připravit zcela nový zákon o znalcích a dlouhá řada jiných důležitých legislativních úkolů, například urgentní novelizaci nového občanského zákoníku, kdy předkladatel přímo na jednání výboru si stěžuje, že nemá dostatek legislativních pracovníků, bych se, být předkladatelem, nepouštěl do podniku, na který evidentně nestačím.
Projednávání tohoto návrhu na změnu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo přerušeno a odloženo o měsíc, kdy má předkladatel předložit zprávu státního zastupitelství o poznatcích z aplikace zákona. Může tato zpráva přinést něco nového k obsahu předloženého návrhu?
Podle mne nikoliv. Zpráva jen ukáže, že aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a o řízení proti nim je různá v různých oblastech státu, podle mých poznatků tam, kde je kriminalita větší, se orgány přípravného řízení vyhýbají ještě komplikovat si život nějakým stíháním právnických osob. Zpráva ukáže, pro jaké trestné činy se trestní stíhání korporací vede, přinese statistická data o uložených sankcích, podá obraz o počtu prověřovaných, stíhaných a odsouzených osob, ale na podstatě předloženého návrhu na novelizaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob to nic nezmění.
Můžete stručně uvést, proč je navrhovaná změna jak říkáte nesystémová?
Opravdu stručně: Podstatným nedostatkem diskusí o nové právní úpravě trestní odpovědnosti právnických osob je koncepční neujasněnost toho, jakou podobu má trestní odpovědnost korporací mít, a to i vzhledem k novému soukromému právu. Máme budovat trestní odpovědnost korporací jako objektivní, subjektivní nebo smíšenou, co má být účelem sankcionování právnických osob – to jsou například kardinální otázky. A do toho přichází návrh na změnu jednoho ustanovení o rozsahu kriminalizace právnických osob, ustanovení, které je sice třeba změnit, ale ve srovnání s jinými změnami se nejedná o změnu tak závažnou a navíc jde změnu, která hrozí, že nepřinese nic dobrého ani orgánům trestního řízení ani subjektům podléhajícím trestní odpovědnosti a pochopitelně ani nauce trestního práva.
Základními nedostatky platného zákona, a to jsou věci, které jsou již v literatuře popsány, jsou: koncepce tzv. přičitatelnosti (§ 8 topo), která je ve vztahu k vedoucím a řídícím pracovníkům konstruována jako odpovědnost objektivní. Podle mých poznatků aplikační praxe tuto koncepci aplikuje nesprávně jako absolutní bez možnosti se vyvinit. Dále to jsou nejasná a široká koncepce přechodu trestní odpovědnosti na všechny právní nástupce právnické osoby nebo konkrétní nedostatky v sankcionování právnických osob, možnost zneužití tzv. zajišťovacích opatření (§ 33 topo), které umožňují již v předsoudním stadiu trestního řízení zakázat právnické osobě určitou činnost nebo omezit její nakládání s majetkem, což může být pro právnickou osobu likvidační ještě před jakýmkoliv soudním výrokem o vině, případně jen velmi obecná ustanovení procesní povahy (například v praxi je obcházeno pravidlo, že proti fyzické a právnické osobě se má konat společné řízení a není dostatečně upraveno právo těchto osob proti sobě vzájemně nevypovídat), abych uvedl alespoň příkladmo nejdůležitější, přesněji řečeno nejzávažnější nedostatky českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
Rozsah kriminalizace jednání právnických osob je pochopitelně jedním z nedostatků zákona, ale nelze jej vytrhovat ze souvislostí. Tedy zavádět v podstatě obecnou odpovědnost právnických osob a ponechat v zákoně dlouhou řadu jeho nedostatků prostě není správné. O tom jsem přesvědčen.
Jak by tedy legislativní praxe měla postupovat ?
Měla by v klidu sumarizovat všechny koncepční nedostatky zákona, což není tak obtížné, protože naprostá většina legislativních nedostatků je již v odborné literatuře popsána, inspirovat se publikovanými návrhy de lege ferenda, dále počkat, až bude více zkušeností s praktickou aplikací, ze které vyplynou další poznatky k legislativním změnám, a poté připravit buď celkovou důslednou novelizaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, anebo rovnou přijmout zákon nový.
Je tedy novelizace zákona o trestní odpovědnosti potřebná?
Ano, rozhodně potřebná je, platná právní úprava by se rozhodně neměla stát neměnným dogmatem, ovšem musí to být novelizace promyšlená, uvážená ve všech souvislostech, nevytržená z kontextu právního řádu a na potřebné legislativní úrovni. Základem je ovšem určení toho, co má být účelem odpovědnosti a sankcionování korporací. Při přípravě nové právní úpravy by zákonodárce měl také více přihlížet k názorům nauky, která je tradičně při přípravě trestních předpisů opomíjena a její argumenty zlehčovány, aby se pak s překvapením zjistilo, že přijatá právní úprava nefunguje. Úprava rozsahu kriminalizace jednání právnických osob potřebná beze sporu je, například de lege ferenda bude třeba doplnit do výčtu trestných činů delikty proti životu a zdraví nebo některé hospodářské trestné činy, ale pouze ve spojitosti s celkovou novelizací dosavadního předpisu.
Můžete uvést, co by navrhovaná právní úprava stručně řečeno generální trestní odpovědnosti právnických osob přinesla?
Přijetí navrhované právní úpravy by podle mého názoru nemohlo uspokojit nikoho, snad kromě navrhovatele a sepisovatele takové úpravy.
Rozhodně by nemohly být uspokojeny orgány činné v trestním řízení, které například prakticky nemohou aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe, tedy neposuzovat delikt jako trestný čin v případě jeho menší škodlivosti, vzhledem k tomu, že právní úprava správních deliktů je u nás naprosto nepřehledná, nejasná, správní sankce svým rozsahem v mnohých případech přesahují výměru trestních sankcí apod.
Podnikatelská veřejnost, respektive všechny právnické osoby, které podléhají trestní odpovědnosti, nemohou být s obecnou kriminalizací jednání právnických osob spokojeny vůbec. Jednak proto, že současná právní úprava založená jednáním právnické osoby je příliš přísná a neumožňuje jasné vyloučení její trestní odpovědnosti v případech, kdy právnická osoba přijme všechna zákonem vyžadovaná a rozumně očekávaná opatření, aby trestnému činu předešla. Dále právnické osoby musí mít vlastní program předcházení trestné činnosti, což vyžaduje náklady na jeho zavedení a při změně právní úpravy zase další náklady na jeho změnu.
Zaujalo vás něco v diskusi nad navrhovanou právní úpravou ze strany předkladatele?
V diskusi například bylo řečeno navrhovatelem, že by v řízení proti fyzickým osobám mohl zůstat zachován princip legality při jejich trestním stíhání, ale v řízení proti právnickým osobám by se mohl přijmout pro jejich trestní stíhání princip oportunity, tedy orgán činný v trestním řízení by zvažoval, zda trestní stíhání právnické osoby je účelné. To je ovšem zase jednak otázka koncepce trestního stíhání a věc, kterou se musí nutně zabývat rekodifikace trestního řádu, a jednak by si to vyžádalo řádné zdůvodnění, zda takový princip neodporuje rovnosti subjektů trestní odpovědnosti.
Robert Malecký
